Tradice do šrotu nepatří
První věc, na kterou jsem narazila kdysi dávno, když jsem ke konci prvniho desetiletí tohoto tisíciletí s magií začínala, byl názor, kterak je tradice nepotřebným starým šrotem, který jen mága v tréninku cochcárny brzdil. Popravdě, na tomto názoru se nezměnilo ničeho doposud. Pořád stejně stupid, neb je založen na neznalosti.
Tato mezi začátečníky a věcnými začátečníky rozšířená nepravda umí komplikovat život. Potom se magie stává hrou ohrožující život a adept je zkoušen protivenstvími, které jej i fyzicky ohrožují. Magie vyžaduje vytrvalost, sebedisciplínu, důvěru v principy Univerza a jednání v souladu s nimi. Stejně jako i schopnost překonávat překážky a stát si za svým. Pouze tak umíme chránit to, na čem nám záleží a působit v běžné realitě.
Třeba onen starý bručoun Saturn nastavuje hranice. Bez nastavených hranic magie připomíná spíše směs různých osobních karambolů. Univerzum se tím snaží dát najevo něco jako; "hranice a disciplína, tupoune".
Praktikování magie nemá působit efekt kalamity Jane. Ani ubližovat. Správně praktikována magie posouvá dál.
Mám dojem, že syndromem moderny je zaměnění symboliky a identity. Pak vzniká dojem, že člověk od magie musí být na první pohled rozpoznatelný jako pohan, mág, runolog, čarodějka nebo egyptská rekonstrukcionistka. Výsledkem bývá vrstvení symbolů, které spíše vypovídá o příslušnosti ke skupině než o skutečné praxi. Často působící jako kýč, póza či postava z fantasy.
Nenápadnost by si zasloužila větší rehabilitaci. Historicky většina mágů nevypadala jako postavy z fantasy ilustrací. Měli rodiny, obchodovali, psali, učili, sloužili u dvora nebo pracovali na poli. Na první pohled nebyli odlišitelní od svého okolí. Protože nepotřebovali dělat představení pro jiné. Štěstí , příležitost, přízeň Univerza byla součástí života a přivolávala se skrze zvláštní druh poetiky.
★★★★★
Jak na tradici v moderní době můžete najít i na mém placeném účtu na Herohero, kde se zabývám věcmi jako astromagie, severská magie, khemetická heka a Goetie.
Komentáře