Egyptská kniha mrtvých - KNIHA PŘÍCHODU DO DNE
herohero herohero
O knihách mrtvých se často mluví v rámci okultismu, ovšem většinou tato povídání nemívají oporu v realitě. Protože tyto knihy nebývají mnohdy tím, čím by se na první pohled mohly zdát. Ale pro dnešního člověka ponořeného do plytkých vod univerzalistického přístupu k okultismu mi zní pojem kniha mrtvých velmi dobře, protože se takto "dokazuje", že je hodně knih mrtvých po celém světě. Egyptská kniha mrtvých je moderní název, který tak úplně podstatu nevystihuje.
Mezi nestarší prameny magie řadíme i papyrusy, které známe pod názvem Egyptská kniha mrtvých. Samotné texty se objevily již 3 tis let před naším letopočtem. Podle všeho s obsahem některých jejich částí byli seznámení i někteří antičtí autoři. První velké papyry se dostávají do evropských muzejí v létech 1830 až 1840, tedy po rozluštění hieroglyfů, ovšem teprve ve druhé polovině 19. století sběratelé a archeologové přinášejí další papyry, jejichž kritické překlady vznikají až ve 20. století. Pojem kniha mrtvých, Das Totenbuch použil jako první Karl Richard Lepsius, který vydává překlad v roce 1842. Zabýval se ní i Champollion, který ji nazval Velkým pohřebním rituálem, studoval ji z Turínského papyrusu, žel dříve zemřel, než stihl knihu přeložit. Právě proto je první vydání v Evropě Lepiovo, který překládal stejný papyrus, a papyrus z Leidenu a další fragmenty. Naštěstí Champollion dokončil svojí práci na gramatice a slovníku.
Naprosto souhlasím s Lexou, že se nejednalo o rituály, zaříkávání a hymny určené mrtvolám, ale duchům. Jakmile tělo (z našeho pohledu hmotné tělo) umřelo, postupně docházelo ke spojování s jinými projevy osobnosti (z našeho pohledu jemnohmotnými složkami), aby se tak stalo kompletním duchem. Psát svojí knihu znamenalo začít se propojovat se svým duchem.
Staroegyptské prameny
Pyramidové texty
Nejstarší verze techto textů se nachází v textech pyramid ve Staré říši (30 - 28 stl. před naším letopočtem), jedná se o osobní texty Uniho (5. dynastie), Tetiho, Pepiho I., Merenre I. a Pepiho II. (všichni 6. dynastie). Stejně tak se objevují u královen a princezen z této doby. Obsahuji texty, kterými měli duchové těchto lidí přejít postupně do posmrtného života, vystoupit na nebe a připojit se k neteru Reovi a Usiremu. Zároveň je lze považovat za nejstarší souvislé náboženské texty na světě.
Podle Lexy tyto texty, které jsou psány v první osobě jsou texty určené duchovi, aby je přečetl, texty ve 2. osobě čte výhradně syn panovníka, texty psané ve 3. osobě odříkávají kněži nebo prakticky kdokoli. Předpokladem bylo, že texty v pyramidě krále se odříkávají za krále.
Texty z rakví Střední říše
Pocházejí z období po rozpadu Střední říše (21 - 16 stl. před naším letopočtem) se místo na do stěn pyramid vytesávali do vnitřních stran rakví, na sarkofágy a někdy i na stěny hrobek středně bohatých obyvatel. Jedná se o cca 1000 kouzel a zaříkávání převzatých z pyramídových textů a doplněné o nové. Motivem byly zejména stvoření světa a celistvost těla, ale byla zde i cesta duatem, nebezpečí a démoni, soud u Usira, proměny zemřelého, aby mohl přežít.
Papyrové svitky
Především, nikde nenalezneme úplně kompletní úpravu těchto hieroglyfických textů z Nové říše. Ovšem někdy bývají zkomolené, protože znalost písma a jeho čtení ustupovala novým druhům písma.
Turínský papyrus představuje nejucelenější svitek, má délku 17 m, pochází z roku cca 1250 před naším letopočtem, uložený v Turíně.
Leidenský papyrus, délka asi 12 m, obsahuje hodně variant, slouží k porovnávání textů, nachází se v Nizozemsku.
Pařížské papyry uložené v Louvre sloužily jako porovnávací materiál Champollionovi.
Aniho papyrus uložený v Londýně z roku cca 1250 před naším letopočtem je nejvíce populárním díky vydání E. A. Wallise Budge v roce 1895. Doporučuji pracovat s tímto exemplářem nikoli s českým naprosto neadekrvátním překladem Jaromíra Kozáka, doplněným jeho smyšlenkami. V rámci magie khem je potřeba vyjít ze skutečného překladu egyptologa a napsat si vlastní knihu pro spojení s duchem, nikoli ze smyšlenek pomotané mysli mající ambice objasňovat věci okultní pomocí kvantové mechaniky.
Další papyrusy uložené v Berlíně, Vídně a Petrohradě, které obsahují různé části.
Antičtí autoři
Antičtí autoři nepřekládali tyto texty, pouze popisuji to, co se k ním dostalo z doslechu, nečetli papyry ani nápisy. Je potřeba si uvědomit, že tak cca 96% toho, co v rámci okultismu se tváří jako zaručené poznatky o egyptských mýtech a mystériích pochází právě z těchto zdrojů. Ovšem již sám Lexa upozorňuje, že mezi hieroglyfickým (tedy posvátným písmem) a novými fomami písma dochází k jisté bariéře, naopak nachází chyby v interpretacích i přepisech hieroglyfů z této doby. Právě proto si málokdo uvědomuje, že nepracuje v okultismu s přímým zdrojem, ale s jistými představami zatíženými srovnáváním s řeckou kulturou, která byla přece jenom jiná. jestli k něčemu přispěla, tak spíše k porozumění mystériím a mytologie Řeků.
Herodotos ve své Druhé knize dějepisu popisuje egyptské pohřební obřady a víru v Osirisův posmrtný život. Popisuje také způsob truchlení, modely mumufikace, píše o bohu podstvětí a posvátných krokodýlech. jistě, nezmiňuje Knihu mrtvých, i kdyby znal její obsah, nenazýval by ji takto.
Diodóros Sicilicus (1 st. před naším letopočtem) píše latinsky a uvádí, že Řekové Orfeus, Homér, Pythagoras, Solón cestovali do Egypta za znalostmi. Tento autor srovnává egyptské obřady s řeckými mýty. Osira ztotožňuje s Dionýzem a Isis s Demeter. Domnívá se, že pole spravedlivých či tresty v Hádu pocházejí z egyptských tradic. Zmiňuje, že pověsti o posmrtném osudu pocházejí přímo od kněží.
Plútarchos (cca 46-120 našeho letopočtu) rozebírá posvátné egyptské mýty a obřady. Podle něj Isis sbírala posvátné spisy rozházené Typhonem a předávala je pro zasvěcence. Tyto spisy zasvěcovaly do posmrtného života a také do systému bohů. Zaznamenává existenci tajných egyptských nauk, jeho zdrojem byli ptolemajovští knězi, kteří již o existenci papyrů měli pouze mlhavé tušení.
Klement Alexandrijský (2 stl. našeho letopočtu) byl řecky píšícím církevním otcem. Ve čtvrté knize Stromatech uvádí, že egyptští kněží opakují 10 hieratických knih, které obsahují učení obsahující zákony a o bozích a svátostech. Zmiňuje jejich soustavné studium svatých spisů, nezná obsah těchto spisů, ale domnívá se, že ony obsahují rozsáhlé učení, které ovlivnilo i řeckou filosofii.
Apuleius (2. století našeho letopočtu) v románu Zlatý osel mluví o Isis jako o královně mrtvých a nesmrtelných. Autor prý měl studovat egyptské posvátné texty.
Prameny pro khemetickou magii
Pracovat magicky s původními prameny bez všech těch filtrů, ať již starořeckých, církevních otců anebo moderních směrů z těchto představ vycházejících, není právě jednoduché. Protože původní magie nemohla pracovat se Stromem života, což je dnes alfou a omegou jakékoli západní magické praxe natolik, že některé směry na něj věší i runy. Pracovat s původními prameny znamená vykašlat se na představy a názory již vzpomínaného Kozáka nebo hlášky D. Ž. Bora. Různé fantazy pojednávající o mimozemských civilizacích, channelingy různých osob apod. Původním směrem není ani Maat magick, ani Kniha Thotova, ani Corpus Hermeticum.
Pro poznání a praktikování staroegyptské magie doporučuji texty egyptologů jako je u nás Lexa nebo Váchal. Jedná se o překlady od lidí, kteří celý svůj život zasvětili poznávání jazyka, kultury a života ve Starém Egyptě v různých jeho obdobích. Umí číst jejich písmo a do dnešního jazyka přeložit tyto pojmy mnohem lépe než jakýkoli poučený amatér, člověk multikulturního zaměření nebo někdo, kdo si jen tak channellinguje. Ovšem v těchto textech nemůžeme očekávat, že zde nalezneme návody k magii Starého Egypta. Jistě, lze najít odbornoou literaturou tématem se zabývající, ale nečekejte objasnění v tom směru, jak tuto magii oživit dnes a pro potřeby dnešní.
Bezpečnou rovinou, kterou na začátek doporučuji adeptovi této magie je vyzkoušet si jakýkoli jiný směr, pro který je mnoho poznatků zpracovaných. Protože přímou magickou zkušenost s egyptskými prameny jen tak popsanou nenaleznete. Pokud ano, obvykle tam bude hrát velkou roli Strom života a jiné prvky západní magie.
Podle Lexy lze název takové knihy, která je sepsána na shora uvedených papyrech přeložit trojím způsobem:
1. Kniha příchodu do dne
2. Kniha odchodu ze dne
3. Kniha vycházení ve dne
Vachala toto překláda jako Říkadla o vycházení za dne.
Osobně se domnívám, že správně jsou všechny varianty a název s tímto počítá. Obsahem tako kniha popisuje řád maat a jeho dodržování, což bychom slovy dnešními řekli jako lidé chovající se spravedlivě, kteří respektují jiného a něčím se podílejí na chodu společenství. Takoví lidé jsou zbaveni toxicity a nemají nepřátelé. Sami pro sebe se spojují se svým Duchem skrze jeho částí právě studiem a psaním své knihy. Jistě, mnozí nemají takový zájem, musí se spokojit s tím, že budou mít přepsanou knihu, dnes bychom řekli, že si pořídí vlastní výtisk.
Z mého pohledu kniha není určena pouze Duchu, jakmile se ocitáme v záhrobí, protože naše hmotná stránka svojí činnost ukončila. Naopak, spatřuji zde návod, jak vejít do kontaktu s ním a dokonce zajít v tomto směru mnohem dál. Samozřejmě, ne každý, kdo praktikuje heka, musí mít takto nastavený svůj magický záměr.
Nejde pouze o slova, jde o možnosti, které slova sebou přinášejí. Z pohledu magické transformace neznám nic účinnějšího. Protože je možné mnohem více nežli to, co slibuje Řecký papyrus. Svůj pohled na konkrétní věci stran khemetiky a heka postupně začínám sdílet na
https://herohero.co/lianare/subscribe
Komentáře