2.9.17

Zrcadlo...


v zrcadle, kde kdysi býval Tvůj odraz je prázdno...
prolnul jsi do sfér, kde hmota je jemnější, než pavučina...
dotknout se pouze myšlenkou je nesmírně těžké...
neb sféra nachází se daleko...

jistě, nelze věčně setrvat ve stavu Zemi blízko,
ne, když posunout se dál je potřeba a muset
získat vazbu na něco staršího, než naše představy
zvládnou...

a tak nahlédli jsme do světa tam dalece, kam nedostane
se ten, kdo pozván nebyl či zatížen nectnostmi Země
odmítá proložit svůj život nově neznámým voláním...
s díky je odmítnut...

ten most, přes který jsme se potkávali, již zmizel v nic
zaměřený marnou a zoufalou naději padlou a
roztříštěnou na dně propasti, neb strach, že ona...    
již není...

zrcadlo, kde kdysi býval Tvůj odraz je rozbito...
však nastavit lze tvář i přímo, bez prostředníka více není
potřeba vázat se na hnutí mysli zasypaného Zemí...
ne teď...

tam, kde kdysi stávalo zrcadlo, kde kdysi býval Tvůj odraz, se opatrně rýsuje hmota v podobě
Tvé...  

Žádné komentáře: