Pracovat s nějakými entitami vyžaduje i něco jako poznání, že takováto práce funguje, tedy, že skutečně existuje stav, který je dané entitě připisován. Nejsem schopna říci, jak se toto děje v rovině náboženské, neb pro mně se jedná o entitu, bytost, s níž cítím spřízněnost a nehraji si na uctívání kultu entity či její nadměrnou propagaci.
Prakticky k tomu není důvodu. Skutečný vztah k entitě je vztahem autentickým, na který jakákoliv propagace nebo donucení nemá vliv. Navíc jiný člověk si sám potřebuje vybudovat svůj autentický vztah a třeba si jej vybuduje k jiné entitě. I tento vztah dává smysl pouze je-li oboustranný. Nevnímám entity jako něco co je nad námi, ale jako inteligence, které vnímají svět poněkud jinak. Ne vždy a ne ve všem je to stejné jako u nás, ale jisté shodné paralely by se najít daly. Třeba v tom, že také umí budovat vztah. I s člověkem.
Cesta maat je cestou k poznávání pravdy. Zní to nadneseně neb kategorie jako pravda a spravedlnost nejsou běžně dostupné ani si je nelze přivlastnit. Bez poznání pravdy nelze dojít ke spravedlnosti, ale ta, umí nastolit se sama, vyrovná různé vlivy a lidé mnohdy se nedokážou divit. Ono poznávání pravdy také bývá procesem, kdy ji člověk procítí skrze srdce více než-li přes logické argumenty. Jít k pravdě logikou je velice nepřesné, neb člověk nikdy nezná všechny rozhodující veličiny.
Je potřeba znát pravdu o sobě, umět si nalít čistého vína, bez pohledu dobrý - špatný, úspěšný - looser. Jen tak si člověk může říci, co pozměnit, co nastavit jinak, aby se dostal k něčemu...
Znát pravdu znamená mít toleranci k chybám a nedokonalostem, nepřehlížet ty své a mít pochopení pro ty u druhých... Jen tak lze reálně postavit si jakýkoliv vztah (či nevztah, pravidelní čtenáři vědí, co tím myslím, ale jinak lze najít na tomto odkazu nevztah). Nejde o to, jak někoho odsoudit, ale jak poznat, na co reálně má a na co ne, s respektem a vnímáním. Protože pravda není hadr, který se má po někom hodit z úhlu pozorovatele, pravda nám má umožnit jít dál, fungovat...
Komentáře