27.11.16

Nevím co říci...
























Nevím, co říci, za kvadraturou ticha nesou se stopy již vyřčených
slov, nelze vzít je zpět, pronikly hluboce pod kůži psané inkoustem
nesmazatelným...
věčně ponesou se jako stopa vyrytá v duši, by staly se mementem,
kdy marnost zvítězila nad vším a nešlo vůbec zastavit ji, všudem
se rozpínající...

Nic nebylo - je drobným přáním, nevinnou hrou, odhodit hračku tak
nebezpečnou ohrožující idylickou iluzi jistoty pro lež v rohu ležící
na přivítanou...
pokrytecké motivy buší na dveře chtěje projevit se ve svojí podlosti
jako draví vlci chroptící v lese snahou polapit zraněnou laň, pohlcení
bažinou utonuli...

Nevím, co říci, stopy po tom, co bylo, nesou se dál v tichu ozvěnami
tlukotu srdce vířící prach posetý na stráních za kulisami světa, tam
za oponou...
dobré smíšené se zlým a ve špatném záblesky správného se proplétají,
jednoznačnost postává opodál svíraná poklidem lnoucím za horizontem
nikým neviděn...  




Žádné komentáře: