13.10.10

Antiromantika


Míváte pocity, že váš všichni ti chlapíci kolem rozčilují, a že jakmile je do něčeho zakomponovaný chlap, tak se věci zbytečně zkomplikují jenom proto, aby se po zbytečné oklice pod jeho vedením vrátili zpět tam, kam jste je nasměrovaly?  Nemyslím tím stavy, kdy žena něco podobného vnímá pouze ve vztahu ke svému partnerovi (zde postačí výměna partnera), ale stav, kdy toto vnímá tak nějak obecně. Jednoduše má pocit, že je obklopená samými tupci, idioty, kretény, bez vlastního názoru, charisma, natož aby přednesli kreativní myšlenku, ať už se týká čehokoli. Jakoby nikde v dosahu několikati tisíci mil nebyl nikdo, z něhož by se po jisté době nevyvinul slaboch skrývající se za dobře udělanou masku dravé šelmy.

Naopak, to co hledá, je charismatická osobnost, která jakmile za sebou zaklapne dveře vlastního příbytku se nezmění v bolestínka snažícího si dodat sebevědomí vystupováním na veřejnosti. Tvrdý muž, jehož ruce nejsou rozřezané od žiletek poté, co se v návalech depresivní  sebelítosti rozhodl tvrdě svůj život vzít do vlastních rukou. Jedinec schopen pružného myšlení komplexně, nikoli pouze v tom směru, kterak to zavaří partnerce. Někdo, kdo umí být dominantní, aniž by na partnerce zkoušel fyzické či psychické sadistické praktiky, a u koho je jedno, jestli vůbec tuší něco o významu slova feministka, protože bere ženy ve všech rovinách jako rovnocenné partnery. Muž, který plně respektuje osobnost ženy, aniž by na ni chtěl cokoli měnit.

Ačkoli běžný zástupce mužského rodu vám odpřisahá, že přesně těmito vlastnostmi disponuje, ubezpečuji vás, že mezi lidmi něco tak velkoryse nádherného neexistuje. Něco takového by už muselo být přinejmenším polobohem. V tomto kontextu začínám rozumět tomu, že některé ženy dobrovolně odcházely do klášterů, pustin apod. Nebyly to žádné chudinky (nepíši tedy o části populace, která se k tomuto kroku odhodlala pod sociálním tlakem), naopak, pochopily, že to, co chtějí, nenajdou u člověka a prakticky si zajistily, aby ani nebyly rušeny.

Ženy obvykle mívají tendenci absenci těchto vlastností přičítat mužům k tíži. Případně sklouzávají k tvrzení, že muži jsou dnes úplně jiní, že kdysi to byli ti praví chlapi. K tomu dodávám ano, pokud se pohybujeme na půdě  bájí a eposů. Osobně si myslím, že není fair vyčítat mužům, že nedisponují shora uvedenými kvalitami, neboť tyto jaksi postrádají tu a tam rysy pozemskosti. Toto asi nejvíce vystihnou ženy, jenž běžně svým partnerům zdůrazňují jejich přízemnost.

Je potřeba se smířit s tím, že jenom výše popsané osobnostní kvality není možné najít na zemi pohromadě v jednom jedinci, a co teprve jiné požadavky vztahující se k fyziologické stránce a případně prostředků, s nimiž by měl takový jedinec disponovat. Má-li žena pocit, že přesně někoho takového potkala, jedná se o nenapravitelnou optimistku nebo co hůře, zamilovanou nenapravitelnou optimistku. Budiž dopřán klid její duši až do okamžiku nezbytného vystřízlivění. Potká-li něco takového na živo realistka, měla by si uvědomit, že něco takového je naprostou raritou, zřejmě důsledkem povedené invokace, která ale nebude mít dlouhého trvání, a tak může pouze doufat, že to, co ji bylo představeno na hmotě, se snad objeví i v jiné pro ni zaznamenatelné formě a onen jedinec, plní pouze funkci nedobrovolného nosiče.

Popravdě, domnívám se, že ono ani nemá cenu něco takového hledat, či očekávat, že snad na to žena jenom tak samovolně narazí. Je to asi stejně realistické, jakože jednou rozrazí dveře onen bájný princ na bílém koni patřící do party blanických rytířů. Ano, tu a tam se může zřídka vyskytnout něco, co se alespoň trochu tomuto ideálu přibližuje, ale nemyslím si, že by bylo moudré klást na to vysoké nároky. Možná někoho napadne, a co láska. Pravda,  přízemnost lásku ubíjí, pokud ji rovnou nezabije. Diplomaticky řečeno, lidé si tak nějak zevšední. Místo ní nastupuje připoutanost.  

Žádné komentáře: