17.2.10

Steven Forrest: Vnitřní obloha, Šťastní lidé, spol. s r. o., Praha

Asi tak od léta se snažím uchopit základy astrologie a popravdě, hodně ztuha. Vybavená klasikou Hewitt, Parkerovi jsem se vydala studovat astropojmy, astroznaky a v marné snaze slepit dohromady trojici znamení, dům, planeta jsem se patlala nekonečnými, ovšem nic neříkajícími možnostmi. Netuše, kterak toto uchopit, jaký systém zvolit. Bezradná jsem si přečetla Dějiny astrologie (vřele doporučuji Peter Berling, Dějiny astrologie, Slovart, 2004), díky nimž jsem dostala do astrologie mytologii od Sumeru až po Řecko, co již byl jazyk srozumitelnější, zjistila proč na který symbol se používá právě ten který znak, napojení znamení na živly a modality, pozorovala změny, které přinášely postupné objevy transsaturnských planet. Dosáhla jsem jediného. Při pohledu na klikatou směs čáreček a značek na nativu z compu jsem věděla, co ta značka znamená a proč a kam nějaké ty čárečky vedou.

Hrdě jsem si vyjela vlastní nativ a stylem přečtu značku jsem se Ve velké škole astrologie dovídala co znamená Slunce v Kozorohu a posléze se snažila napatlat na to, co znamená Slunce a Kozoroh v domě. Tímto způsobem jsem sjela všechny planety a vybavená poznámkami přežila první astrolekci, která byla přehlídkou mé nevědomosti.
Vlastní neúspěch jsem přičetla skutečnosti, že šlo o první lekci. Druhá přišla a zastihla mě nepřipravenou. Jednalo se o nativ někoho jiného než mě, a tak jsem byla nucena vysoukat ze sebe, co vím o znameních, domech a planetách doopravdy, bez učebnice a přípravy (zkuste něco rychle nalistovat mezi 1000 stránkami a do toho odpovídat na otázky). Bylo to o trochu lepší, ale já nebyla spokojená. Pořád mi něco podstatného unikalo. Smířená, že nejsem schopna si nikdy zapamatovat, co znamená Mars v Rybách v pátém domě a jaký význam mají na to aspekty, jsem považovala za štěstí, že vůbec dávám alespoň symboliku a návaznost na mytologii a říkala si, že stejně nechci sestavovat horoskopy (obšírný návod, kterak to vypočítat a sestavit vlastnoručně mne dokonale od podobné činnosti odradil). Další praktickou lekci jsem odkládala do nekonečna, říkaje si, že to není jako Tarot, obrázky obecná symbolika, otázka, situace a nějak rozložené karty a není možné, aby se člověk nedobral ke konkrétnímu výsledku, ačkoli netuší, co má podle chytrých knih znamenat kombinace Smrti se 4 disků na 5. a 6 . pozici někým vymyšleného výkladového vzorce.

Jednoho krásného dne, když jsem za přítomnosti řekněme svého externího poradce objednávala jinak u nás ne příliš sehnatelnou sadu Tarotu, tento mne nejenom navedl na stránky dodavatele, ale nasměroval na astroliteraturu, s tím, že mi ukáže zajímavou knihu. Popravdě příliš jsem mu nevěřila, byl u mě coby poradce přes IT, nikoli přes dodavatele na tarot a astroliteraturu, ale jistému charisma nelze odolat. Nevěřícně jsem zírala na knihu s názvem Vnitřní obloha a vydavatele Šťastní lidé spol. s r. o. a říkala si, že toto zavání růžovou zahradou. Jenomže poradce, jemuž jsem poněkud nezdvořile dávala najevo, co si myslím o jeho znalostech astrologie, to nevzdával a k mému údivu mi popsal, kterak se neumím domluvit s jinou astroložkou, když mluvíme o astrologii, že je zázrak, že vůbec zachytím alespoň odraz jejích myšlenkových pochodů, a že dokud si tuto knihu nepřečtu, nikdy přístup astrologa nepochopím, protože ona mi ho systematicky neumí popsat. Ponechme stranou, že si nevzpomínám, že bych ho někdy k naším astrolekcím zvala nebo s ním o nich mluvila, jakož i skutečnost, že co vím, tak pro astrologii nikdy neměl příliš uznání Nestačila jsem se divit, jak mi vykládal, že nikdy nebudu vědět, natož tvrdit, že Luna ve Střelci znamená vždy toto a toto a že i aspekty budu brát tak nějak po svém bez měření uhlů (kdyby jste se snažili jednotlivé aspekty polapit úhloměrem v mém brutálně antitechnickém stylu, pochopitelně by jste také rudli rozpaky v důsledku poznání, že vás někdo při této nedůstojné činnosti nevedoucí k pražádnému výsledku nedejbože sledoval). Nakonec zabral stěžejní argument: “Podívej, ta kniha tě posune, rozhodne budeš v astrologii lepší, než já.“

Teď mám knihu asi třetí den v ruce a docházejí mi ony podstatné detaily, které mi doposud unikaly. Mám doma velkou učebnici, se sebezapřením načteného zapůjčeného Hevitta (a s radosti vráceného), v knihkupectví jsem se začetla do X snad všech možných knih o astrologií a po 10 – 15 minutové prohlídce jsem je vrátila s tím, že nepřesahují mojí Velkou školu astrologie (Parkerovi, Slovart, 2004) o nic - píšou stejně jenom trochu méně podrobně, utěšuje se, že mám doma aspoň něco s luxusní grafikou. Ale nikdy jsem nenarazila na nic o astrologii, co by bylo zároveň i čtivé. Forrest čtivý je. Smysl pro humor kombinuje s poněkud nekonvenčním přístupem. Přesně moje krevní skupina. Za všechno mluví některé statě:


„Nativní horoskop je bohatá, živoucí výpověď plná hlubokých vhledů, vodítek a varování. Nepopisuje statický osud, ale tvárný, vyvíjející se model plný možností a rizik. Setkání se skutečným astrologem by mělo lidi nejen pobavit, ale především inspirovat k sebejistějšímu tvoření svého plnějšího života. K tomu, aby hlouběji vnímali jeho smysl a byli ostražitější ke všem pohodlným lžím, které máme všichni tak rádi…. Nechal jsem astrologii, aby mne učila. Mými prvními průvodci byli knihy. Čím více jsem ale studoval lidi, tím více jsem si uvědomoval, že knihy jsou rigidnější než lidé. Já se měnil, Kozoroh však nikoli. Něco tady nehrálo. Přestal jsem tedy číst a začal se rozhlížet.“

„Od Ptolemaia až po Lindu Goodmanovou byly astrologické symboly vykládány jako kolečka psychologické mašinérie. Jsme jimi požehnáni nebo prokleti v momentě narození a nezbavíme se jich, dokud budeme žit. To je ale velký omyl! V životě existuje prvek neurčitelnosti, nepředvídatelnosti.“

„Astrologie byla v průběhu let několikrát nepochopena a zkreslována, že se skutečný význam toho slova už téměř vytratil. Mnohé z toho se dá svést na staré známe vinníky nebo na zlé časy, ale notnou část současné situace zapříčinili především sami astrologové. Snažili se interpretovat astrologické symboly zavedeným způsobem a chtěli současně vyhovět posedlosti lidí předpovídat budoucnost. Proto se značná část moderní astrologie stala parodií toho, čím by ve skutečnosti mohla být.“

„Kulisa první: Člověk je duch. Čiré vědomí. Nesmrtelná bytost inkarnující se do řetězce fyzických podob, pomalu spějící do stavu jednoty s Bohem. …
Kulisa druhá: Celý vesmír je náhoda. … To, co nazýváme vědomím, je jen elektromagnetický jev zcela závislý na fyziologií mozku. …
Z filozofického hlediska jsou tyto dva modely od sebe na hony vzdáleny, ale prakticky totožné. Existuje-li kosmický žert, je úplně jedno, co si o svém vesmíru vymyslíme, protože universum, v němž ve skutečnosti žijeme, se tím nemění. Můžeme šoupat koncepčním nábytkem ve své mysli, až z toho zmodráme, a stejně nakonec narazíme na tytéž psychologické smyčky. Bez ohledu na to, jakou zastáváme filozofii, naše závislosti zůstávají zase jen závislostmi. Vyberte si paradigma jaké chcete. Vaše práce se tím nezmění.“

„Mnohé z astrologických knih jsou jako učebnice frází. Nabízejí soupis výkladů k jednotlivým bitům. Máte Saturn v Panně? Otočte str. 39. Neptun ve čvtrém domě? Strana 112. Každá z těchto konfigurací je popsána abstraktně, jakoby fungovala samostatně. Když pak sestavíme jednotlivé interpretace dohromady, získáme změť všeho a ničeho. Budeme na tom jako studentka francouzských frází, která se v Paříži ocitne v situaci, jakou její příručka neuvádí. …
Tento přístup k astrologii přináší rychlé výsledky. Nepotřebujeme se učit novému způsobu myšlení. Postačí si vše vyhledat. Učíme se fungovat jako počítač a sypat z rukávu předem uhlazené odstavce textu o jednotlivých astrologických konfiguracích. …. Praktikovat astrologii tímto způsobem je, jako bychom se pokoušeli rekonstruovat osobnost z rozpitvaného těla. Tady máme ruku, tady nos, tady zuby. I kdybychom všechny části sešili dohromady, nikoho tím neoklameme. Na stole před námi bude jen neživé maso a kosti.
Počítač může sestavit horoskop, ale nikdy jej nedokáže interpretovat. K tomu je zapotřebí reagovat na horoskop podobně jako reagovat na živého člověka. Intelektuálně. Emocionálně. Fyzicky. Intuitivně. Musíme reagovat na celek Musíme se naučit slovíčka a tvořit věty. Memorování frází nám nepomůže.“

„Nikdo není jen Beran, to je prostě mýtus. Znamení jsou psychologické procesy společné nám všem. Každý ztělesňujeme všech 12 znamení. Lišíme se pouze v tom, které jsou v nás výraznější. … Plně pochopit byť jen jedno znamení dá intelektu zabrat.přesto jsou znamení v porovnání s lidmi jednorozměrná jako Superman či Robin Hood. Člověk bez čerpání energie by musel být někdo zcela prostý jakýchkoli emocí, což je zhola nemožné. Lidé se mohou narodit bez rukou či nohou, nicméně jsou to stále lidé. Narodit se však bez kvalit Býka nebo Blížence by znamenalo být natolik nezemští jako bytosti právě vystupující z létajícího talíře. Proces, který nazýváme Lev, může vládnout určité osobnosti, nicméně všechny ostatní procesy jsou v ní zastoupeny také. Rak se třeba skrývá v přítmí, aniž by kdy vyšel na světlo. Ryby jakoby v dotyčném vůbec nebyly, dokud nenarazí na otázku peněz nebo dokud se nezamiluje. Každé znamení je vždy přítomné a čeká na tu pravou okolnost, která jej spustí. … Každé znamení je sice popisováno jako osobnost, ale tato osobnost je ve skutečnosti asi tak reálná jako westernový hrdina třicátých let.“

„Beran. Panna. Vodnář. Poskládejme je všechny dohromady a jsme zpět u základního symbolu: dokonalého kruhu. Je to kruh pasivní. Sedí na obloze, věčný jako samo nebe. Aby se nás znamení mohla dotknout, je třeba zavést nějakou aktivní sílu. Mezi nebem a zemí musí stát prostředník, který by překládal nebeský jazyk do lidských pojmů. A to je práce pro planety. Ty vnášejí do celého systému pohyb. Bez nich by nebyla astrologie, ale jen neživé teorie či abstrakce. To planety se nás dotýkají, ne znamení. Právě ony k nám na Zemi snášejí energie zvířetníku.“

„Symbolicky přestavují domy určitá pole aktivit. Jsou to jeviště a arény života, hmatatelná divadla, v nichž se naše identita zviditelňuje prostřednictvím činů. … Už planety a znamení poskytují slušnou mapu mysli, je však spíše na vystavení v muzeu. Bez domů je netečná. Abstraktní. Izolovaná od každodenní reality. Domy do ní vnášejí rozměr prožívání.“

Žádné komentáře: