Měče neboli šavlový tanec

Mám zkušenost, že tazatelé jaksi nemají příliš v oblibě mečové karty. Možná v nich meče podvědomě vyvolávají asociace na ohnivý meč v Boží ruce coby trestající nástroj, na meč coby symbol justice, kterážto se také netváří nejpřívětivěji, nebo jednoduše považují meč za agresivní zbraň. Meč může být nápomocen (např. legendární Excalibur) nebo naopak nás svede k rychlému činu, který podstatu problému nevyřeší (např. rozetnutí Gordického uzlu Alexandrem Velikým).

Podívám-li se na meče pohledem vykladače tarotu, vidím v nich především zobrazení logiky, intelektu, myšlení. Ačkoli nemusí působit na každého právě vřele, na rozdíl od emočně laděných pohárů, mnohdy nepromyšleného jednání holí, přízemních materiálních disků, jsou v podstatě jistým východiskem, způsobem kterak získat v konkrétní situaci zpět půdu pod nohami pomocí logiky, intelektu a naopak přiznají, kdy je lepší dát na intuici.

Myšlenky lítají vzduchem a mečové karty nám ukazuji, kterak se s nimi vypořádáme, zda zvládneme situaci pomocí logického myšlení, kdy je na místě spolehnout se na intuici, jelikož racionálně je situace neuchopitelná, kdy půjde o jednání promyšlené, kdy naopak zbrklé, kdy nám myšlení pomůže, kdy nás svede na bludnou cestu, jak pomocí myšlení najdeme řešení problému, kdy je problém v tzv. mrtvém bodě a je rozumnější počkat, jak se situace vyvine a pod..

Pochopitelně, i intelekt má své bludné cesty, což se projeví i v některých kartách, nebo jejich stínu. Nemá smysl se mečů bát, nějakým způsobem je mít za nesympatické karty. Když nic jiného, svědčí tento postoj o nevyrovnanosti ve vztahu k potřebě logického myšlení, o ne právě nejlepších stavech mysli.