ADJUSTMENT (o magii s Maat)

Posouvání hranic od nemožného k možnému je zajímavým procesem, který nemusí za vhodných podmínek trvat příliš dlouho (dlouho ovšem trvá nastavení vhodných podmínek). Nicméně čím kratší doba, tím více se pohybujeme na hraně a staváme se tak trochu někým jiným... Být na hraně má velikou nevýhodu, kdy se manevruje mezi minulosti, přítomnosti a budoucnosti v různých rovinách... vidět větve "mohlo by být" a mezi nimi tu rudou "co bude"... její náběh v přítomnosti mnohdy působí matoucím dojmem, místy naopak nastavuje negaci.   Okamžiky přítomnosti jsou trochu jiné, nežli ty, které ještě nenastaly, a těmi, co by nastat mohly, ale nenastanou nemá cenu se zabývat... Podstatné je nezajít za hranu a nepřegramovat to budoucí do přítomného, neb vše má svůj vývoj a nějakou cestu, velice podstatnou pro kvalitu okamžiku.  Pohyb na hraně, ať již se nám to líbí nebo ne, vyžaduje hodně velkou důvěru.... k sobě, k hraně, na které stojíte, k horizontu událostí, .... Je to velmi opatrný

Někdy balancujeme nad propasti v různých formách a různými způsoby.... je to křivka natolik brutálního poklesu,  že není nic, čeho by se dalo zachytit a žádné lano nedosáhne tak hluboko, aby nás z ní vytáhlo. Je to strmý a velmi bolestivý pád, kdy málem nevíme, zda žijeme, natož, zda se umíme postavit na nohy. A pokud to i uděláme, tak  máme pocit, že v té černé propasti se rozbilo něco podstatného z nás.... víra, naděje a důvěra.  Takové pády velice bolí.... a následkem těch pádů si mnohdy říkáme, že již neuvěříme, protože právě naivní víra nás dostala do situace, ve které jsme se opravdu nechtěli nacházet....   Jestliže se nejedná o první pády, tak je každému jasné, že není dobré zde příliš dluoze pobývat. Pohlcení nicotou nerozplyne naší duši do Univerza, ale anopak, na ni naveze snad všechny kompaktibilní strasti, které si jen Univerzum umí vymyslet. Jednoduše, delší pobyt zde nám může zmařit činnost několikati let. Pokud si někdo myslí, že zde nasaje zajímavé dark myšlenky a ten s

Prvním zásadní věci, kterou je vhodné si vyjasnit, je, že nemluvím o invokaci, ani o evokaci, ale o vazbách, které vznikají mezi člověkem a entitou. Není pravidlem, že člověk si vybírá entitu, ale naopak, entita si vybírá člověka, se kterým má zájem nějakým způsobem spolupracovat. Tento první krok v procesu není možné ze strany člověka nijak ovlivnit.  Nefunguje to tak, že člověk je najednou hozen do vody, ačkoli v první chvíli si tak může připadat. Když se ale nad tím zamyslí, předtím probíhaly věci, které lze nazvat jako příprava.  Obvykle se člověk o existenci takové entity nějak doví. Slyší o ni, čte o ni a ani mu nepřijde, že by nutně s takovou entitou měl spolupracovat. Nicméně drobné náznaky jej připravuji na to, že vůbec taková entita existuje.  Tento proces nelze přesně časově ohraničit, někdy trvá několik dnů, jindy je to na léta. Ale minimálně takové seznamování od prvních náznaků potrvá poněkud delší dobu.  Jde o vazby naprosto jedinečné a ničím jiným nenahraditelné.... kaž

  Jednou strašně tomu dávno, vzniklo přání.... nereálné, nachazející se ve sféře veliké Utopie... když to přání chvilku manifestovalo se, bylo s výsměchem odvráceno, protože všichni dávno věděli, že taková přání naplňují se pouze v mytologii, že nejsou doslovná, protože popisují metaforicky alchymický proces, který ale nikdy, moudří lidé říkali, že opravdu nikdy, nemůže nastat..... Jednou, otázkou, jak strašně dávno, možná ne až tolik, vzniklo jiné přání... úplně někde jinde. A moudří lidé moudře pokyvovali hlavou, že ani takové přání není možné, protože se musí toto a musí se ono... a zase potom ještě něco jiného se taky musí a vlastně přání se nesmí... . A  na přání navršili tuny moudrých spisů....  Za hodně sférami žila královna ledová v říši ledu plného zmrzlé krve a čekala, až stane se něco, co není možné, aby stalo se.... Z perspektivy zmražené pohlížela dění pozemskému a vůbec netušila, že tam někde hodně daleko od jejího ledového království žijí bytosti jiné... Bytosti, které n

V dávných dobách lidé magii potřebovali poněkud více, nežli dnes, neb mnohého lze dosáhnout díky vyspělé technice anebo pomocí různých technik a přístupů psychologie. V podstatě lidé dnes magii nepotřebují. K životu ji doslova potřebuje pouze několik individualit mající silně introvertní manýry, které se časem ještě prohlubují. Jsou také lidé, kteří pojmou nápad dělat magii, zvolí to, co jím sedne a potom se z ní stává součást jejich života.  Často mi lidé kladou otázku, a to magií řešíš všechno? No a já mám chuť odpovědět, ale obvykle se udržím a zamumlám něco velmi abstraktního: a to chodíš vždy po dvou nohách? Proč třeba dneska nechceš strávit den skákaním na jedné? Není to plýtvání používat najednou obě? Kdysi dávno, v dobách, kdy jsem si začínala mnohé uvědomovat, a kdy Madame  Magie přecházela u mně z opatrného klepání na okno   k hlavnímu vchodu, jsem potkala zajímavou ženu. V té době měla svojí duši propletenou s jednou entitou pod vlivem Pluta. Jelikož Česko je země velmi citl

  Navazování pevných pout slaďování různých zájmů  snaha nezničit systém.... vyhlídka do dnů příštích.....

Chakure se nudil, což bývá u draků nebezpečné. Bezvýchodiskové situace se mu nelíbily a rozhodl se rázně zasahovat do děje dál. Dlouho skrytý ve hvězdách cítil potřebu malinko zase zamíchat karami, které mu Univerzum rozdálo. A také hřešil na to, že jej kromě Chiary nikdo jiný nevidí. Procházel se astrálními prostory chrámu a viděl snahu dát dohromady vše, co kdysi fungovalo, nacházet ty části, kde se vyskytoval on sám a ostatní draci. Tak opuštěné dnes, jakoby zatažené za mrakem těžším, než cokoli jiného a pomalu se utápěly v propasti, kde se stávali ničím.... věděl, že potká ostatní draky, jen ještě nenastal ten správný čas.  Prošel jemně astrálními sférami na hmotnou realitu nikým nezachycen. Byl v Chrámu, který nacházel se v obydlí Prvního a zde byly i všechny Chrámové artefakty. Aby toho byl schopen proměnil se do podoby humanoida, takže působil pro náhodného návštěvníka z dalších nehmotných sfér dojmem člověka. Poněkud nechápavě přehlížel zbytky rukopisu o dracích. Nepamatoval si

Šerem mihotající se záblesky mizícího Slunce navozují  atmosféru přicházejícího nekonečna.  Cizí místo v dáli stává se domovem....možná přechodným....možná něčím hlouběji zakořeňujícím.... možná tak hluboce, že přichází i do blízka. Vrstvy cizího střídají ty důvěrně známé... a na tvář dopadají ledové kroupy, když slova zašeptané není komu říci. Chvilka nerozhodnosti, přešlapování před bránou otvírající se... stisk ruky a pocit, že nejsem v tom sama.... Šerem mihotající se záblesky Slunce prorážejícího do dne.... nekonečno zastíněno svitem pohlcuje sebe. Odcházím z místa ne tolik cizího... možná ale se do něj neustále vracím... možná tak často, až ono začíná popadat dech i ve dne.... Vrstvy nepoznaného mění se v poznávané... až přecházejí do známých... vločky roztápějící se na tváři to nevzdávají a padají dál. Panika vystřídaná rozhodností... napětí rozplývá se vlnách... vzpomínky na noc stávají se součástí dne...              

Existence lidská je lemována různými chybami, jichž se doupouštíme a  často s těmi nejlepšími úmysly. Vždy jsem měla za to, že chyby mají posunovat dál, není potřeba v nich uvíznout.... ale jsou věci, které se neopakují a člověk si říká, že dnes by je udělal jinak..... a když na to myslí dosti často, říká to dosti často.... Univerzum mu tu šanci dá.... Buď to ustojí, anebo mu nacpe jeho vlastní slova do chřtánu.......  Někdy přejeme si něco, co neustále nám uniká a najednou se začne objevovat v nečekané době, nečekné situaci a v nečekaném balení... Někdy neznáme odpovědi na všechny otázky a jsou chvíle, kdy odpovědí není... je třeba vyčkat na další stav, kdy budeme schopni porozumět tomu, jak vine se řád věcí a neztrácet důvěru.... ...................... nastavení rovnováhy za vichru i slunečna.

Drak na panice...., točení hlavy, ztráta orientace, kroky vedoucí do propasti....  nevěda co vlastně se děje.... a jakmile to člověk zjistí, tak míra nejistoty kulminuje v hodnotách rozbíjejích i ten sebevíce stupňový teploměr.  Vystřizlívění.... a následně trapné hry, jak vycouvat ven, kulminující hladina strachu, ba přímo děsivé hrůzy.... neustojitelné výmluvy a třísky lítají na všechny strany  zabodávaje se do srdcí i těch, co přihlížet nechtěli.  A .................................................................................................................. vše to, co příšerně bolí. Drakovi nespoutaný let nesmírně sedí, ne utažení pavučin lži.... A k e l e h e s e t i s e n e b c h e h a t i Koule světla z těla probuzená,  on vrhá ji, ač nechce  v leknutí na ní.... Usíná, s jeho teplem v hrudi.... Kde není strachu, po cestě přímé, ..... bez nároku.... tam spojení nevázne  tam rodí se láska ne její imitace.....     A k e l e h e s e t i s e n e b c h e h a t i

  Před šesti lety stáli jsme před otázkou, zda chci uchopit systém, který obsahuje více nepopsaného a i to popsané vzbuzuje více otázek, nežli odpovědi, rituálně.... s atributy pevně popsanými, ač můžeme se pouze domnívat, co přesně zahrnuji, .... anebo hodně nadivoko, neb forma není vždy podstatná.  Začala jsem něco s rádcem zkušeným, a měla ruku absolutně free. Kombinace  řádu a chaosu činí zároveň mix, ve kterém nic nemožného není.    Umění pustit se všeho a klidně začít znova, protože kdo stavět umí, vždy něco postaví.  Tehdy, mnohem dávněji, nežli před šesti léty, ses objevil a nechápal, proč moje maličkost a ne Kníže Temnot. Procházel sis cestou lemovanou komplikacemi a poznával nemožnost dostávat dokonalost celistvou.   Tehdy netušila jsem,  jak často vymísťuješ prostor a nehledíš na čas, já viděla jen zázrak;   že sen, je životem ne střípkami vzpomínek prokládaných chemií; kolik sebekontroly stojí za každým magickým činem; proč dojdeme na konec jen cesty přímé bez kudrnatých za

Uřknutí představuje jeden ze způsobů, jakým zasáhnout do fyzické integrity jiného člověka skrze kombinaci mentální operace a pohledu. Představuje způsob nejjednodušší, který zvládne i hodně zaujatý nebo naštvaný laik. Jinými slovy, nebylo možné uřknout osobu, kterou operatér neviděl.   Následkem uřknutí byla nemoc, mnohdy těžká, když se operace zmocnila čarodějka, anebo alespoň zničeho nic hodně nevolno, pokud uřknutí provedl laik.  Uřknutí provedené čarodějkou se vztahovalo na konkrétního člověka a bylo obvykle odvetou či mělo zabránit jisté věci. Čarodějka koncentrovala svojí energii s temperamentem, jakého jen byla schopna, vše vrazila do svého pohledu, který musela přesně zacílit na objekt uřknutí.  Uřknutí mohl provést i laik s pronikavým pohledem a dostatečnou zášti vůči viděné osobě.  Uřknutí mohlo být provedeno i jako následek silného zájmu o jistou osobu, zejména, když tam nebyly vzájemné sympatie, či na straně objektu byly jisté zábrany.  Nejčastějším důvodem vedoucím k uřknu

  Ty, vidíš jazyků pavlačových, kterak otírají se o řady mých, hanobíce jména, parodujících zahořklost ambicí vlastních, tni do nich mečem světla, by pokoje dali, to odveta.  

  Máme období, kdy vzpomínáme na předky tak nějak všichni. Je to jedna velká oslava a vzpomínka toho, co bylo. Křesťané mají tento svátek na jeden den v roce, ať již jsou to dušičky nebo Halloween. Pokud někdo bere Samhain, jde o období, nikoli pouze o jeden den, což je ostatně důvod, proč mi je Samhain mnohem příjemnější, nežli jeden přesně určený den. samhainuji někdy od počátku října (ne nebývá to hned prního, ale nebývá to ani určité datum, prostě, pocitovka) do konce listopadu, neb potom nastávají ještě dny více temnější. Dny určeny k rozhovorům se sebou samotným.  Sžití se s předky není jenom o fotografii, není to ani o tom, jak často zapálíte svíčku, ale o tom, nakolik máte předka vrytého uvnitř pod kůži. Zda v situaci vzpomenete, co by asi předek řekl nebo co řekl na to či ono, když ještě žil. To vše je určitý způsob komunikaci, kdy chceme překročit hranice mezi světem naším, světem živých do Jinam, kde snad mohou nás slyšet předci.  S mrtvými promlouváme vzpomínkou, představou

Někde v hlubinách mozku probíhá konekce s Bohyní, co dává životu sílu vzkvétat...  Vychází ze srdce, přes krev vtékající do každé části zemního těla.  Přes oči dívá se na část světa umenšenou pro její vnímání.  Možná najednou porozumí, proč my, malincí tak velký význam přikládáme věcem malým... proč věci velké pro nás jsou viděny jen z části v detailu, který ve výhledu právě máme.... Jít za duši svojí znamená nechat se vzít v objetí a uvidět.... jak velké stává se viděným z perspektivy... v celku svém....  \\\\\\\\\kontinuita bytí není vždy spřízněná s kontinuitou jednoho života     

  Impulsem k průzkumu byla otázka mladé 25 ženy bydlící na území Staré egyptské říše, která je přesvědčena, že v několikati minulých životech byla kněžkou, jak víme, že nás bohové slyší, a že to, co děláme, má smysl. Momentálně se věnuje kemetismu a chtěla by spojení s těmito entitami více vnímat.  Otázka  mně poněkud zaskočila, tak jsem se rozhodla zeptat se nejenom lidí, kteří mají založenou magickou praxi na práci s nimi, ale lidí, kteří v ně věří a mají s nimi vytvořený vztah.  Především s entitami nemají vztah pouze lidé v magii, ale i lidé, kteří v ně věří, dávají jím oběti, provozují pro ně rituály, vytvářejí nějakou kreativní činnost Bohům či Bohovi zasvěcenou a vůbec dávají najevo, že jej  či je uznávají, uctívají a berou vážně.  Někdo mívá ohlasy konkrétní, někdo jiný pouze vnitřní jistotu a cítí se lépe, silněji. Občas jím přijde něco jako znamení, které má osobní vazbu na něco, co oni sami vnímají a jím osobně smysl dává. Víra důkazy nepotřebuje. To ale neznamená, že je nem

  Tajemná svým svitem ozařuje noc a dělá vše krásným, jak vrhá stíny osvětlená  Sluncem. Procházeje se viděna v nocích a utajená ve snech pohlecná svitem Slunce, někdy nenápadně spatřena zvečera či k ránu, procházeje se oblohou denní, když on svolí. Je den, jediný v měsíci, kdy splyne s ním i v noci, a ta potom temná je beze svitu jejího. Ona však živá z jeho záře pojídá ji, by mohla zase novým svitem noci příkrášlit její šat plný podivných stínů a poutníkům ukázati cestu, kterou naleznou snad... možná.  Ponořená plně do jeho svitu, splynuta v náručí jeho, pulzuje tepem s jeho září a každý jeho pohyb bouchající jak ohňostroj... její chladné srdce na chvíli se roztápí a tepe s jeho dechem. Je jako vamp nabírající sílu nové rudé, by mohla zazářit. Však bez něj jen kusem chladné skály by byla.  Není nad ten, ten jeden v roce, kdy v jeho vládě ukrývá se bijící srdce Lva. Tehdy oživí ji mnohem více, neb ona nadchne se tepem pulzujícím jejich objetím. Krutá zima zahřeje se a ona mění jeho vr

Jedinou bytostí mající přehled v siutaci, která se jevila býti zamotanou, a ve které se doposud nepovedl žádný posun, byl Drak zvaný Chakur. Docela si užíval chvíle, kdy jej nikdo jiný kromě Chiary neviděl. Jejich energie se částečně propletli a Chiara vykazovala změnu, kterou ti amatéři v Chrámu přičítali osobnímu pokroku. Chakur pobaveně zjistil, že onen Chrám, se kterým spolupracoval před tisíci léty obnovil svojí činost někdy koncem 19. století. Ze všeho starého vědění dali dohromady Cestu za Sluncem, kterou úspěšně používali jako iniciační rituál pro nově přijaté členy. Měl pochybnosti stran oslovováni členstva a vůbec mu nebyla po chuti snaha Chrámu získat Sama na svojí stranu. Měl s ním vlastní plány a zdálo se, že Chám by pro ně neměl pochopení, neb se teprve naučil používat ani ne třetinu z vědění někdejšího. Ještě nevěděl, zda se chce k Chrámu hlásit, ono staré časy pominuly a měl po tak dlouzé pauze chuť projevovat se více individuálně. Snahu Třetího pracovat se Samem vnímal

Mírně na úsvitu a někde mezi poslední hodinou patřící noci nastává snění mnohdy zamlžené a mající velmi nejasný charakter. A přesně v tomto modelu nepatřična pohybují se stíny navýsost povolané, které připomínají ne rutinu všedního dne... nýbrž stojí na prahu poznání a možná i probuzení jiné reality.    Noc složila zbraně a kočky napínají vznikající realitu právě rodícího se dne ve mžiku sekundy, zdá se. Dračí úsvit složil helmu a nasazuje plášť ještě se stopami hvězd a noční tmy, opředen světlem rudé, tančícím mezi mraky. V květině popuzené brzkou povinnosti otevřít kalich a vystavit dni na odiv sebe dosnívá elf svůj sen o doupěti vlčím. Probral se do šera zanikajícího v rudé, protože je čas. Vstat a postavit se údělu lidí majících schopnost pronikat do různě tvarované bezčasé přítomnosti. Vzlétli ptáci nabírající kurz vzdalující se stínům na obloze, které proniknuvší z oblak nabývají podoby okřídlených plazů. Rohatá vědma hledící do vody plné napadaného listí. Ve vodě jsou ukryty odp

  Maat neboli  Maʽat  ( mꜣꜥt)  má v rámci systému Khem má dvojí význam. Jednak se jedná o Neteru, bohyni, která udržuje řád, a jednak se jedná o řád samotný. Řád je protikladem isfet (ne-řád). Isfet ( jzft )   se také překládá jako nespravedlnost, násilí, a jako sloveso: dělat zlo. Právě na opačném významu si uvědomujeme, co vlastně maat znamená.      Nejedná se pouze o spravedlnost ve smyslu právním, ale vůbec o kosmický řád, kosmos, základ kosmologie jako takové. Když si vezmeme mýtus o stvoření světa, tak právě Nut odděluje řád od chaosu (maat od isfet) s tím, že občas chaos najde si skulinku, aby proniknul. Otázkou je, zda právě  jeho občasný průnik není hybnou sílou velkého posunu vpřed.  Maat a Ifset lákají z dnešního pohledu k dualistickému pohledu, ovšem není vše jednoznačně černé nebo bílé, jak by se mohlo nám zdát. Toto je vidět na příkladu záplav, které jsou jistým prvkem chaosu. Jenomže záplavy zúrodňovaly půdu, bez nich by byla jenom poušť. Takže šlo o to, pokusit se nají

  Ascendent představuje jednu z prvních záležitostí, o které se astrolog při rozboru natálního horoskopu zajímá. Samozřejmě, že jako jedna z prvních věcí zajímá i mně.  Pro mně je ascendnet jednak jedním z retifikačních bodů v nativu. Prostě když vidím figuru Býčí se silným krkem, pevným svalstvem a vůbec souměrně stavěnou, tak vím, že to přede mnou určitě nebudou Blíženci. Nicméně fyzický vzhled není to podstatné, co nám ascendent svěřuje. Je potřeba říci, aby člověk pochopil význam domů a bodů jako Ascendent, Descendent, Medium Coeli, Imum Coeli, musí si k nim vytvořit osobní vztah. Máte před sebou kolo, a je potřeba nějak jej začít číst. Když se dívám na Ascendent, ujasňuji si individualitu zrozence, jak zrozenec působí jako osobnost, jak vystupuje, nakolik je propojený s ostatním Univerzem, má vymezený svůj prostor, anebo spíše tak nějak splývá s lidmi, pocity, náladami, emocemi.... Do čeho vrhá zrozenec svojí energii? Jaký filtr má zrozenec ve vztahu ke svému okolí? Má jej vůb

Je bohyní Devatera, dcerou Nut a Geba, byla v děloze společně se svojí sestrou Nebthet, svým manželem Usirem a Sethem. Jednalo se o třetí genereci od Atuma, který stvořil ze svého pahorku svět a své děti. Zamilovali se do sebe s Usirem již v děloze a jejich pouto přežilo smrt Usireho. Jejím dítětem byl Hor, pro něhož učinila maximum, aby mu vydobila trůn ukradený Sethem. Nemanželským synem Usireho a Nebthet byl Anupe. Podle pověstí byl Usire roztoužený, chtěl Eseth, ale skončil s její sestrou a z tohoto svazku vzniklo dítě. Eseth udělala z Anupeho svého společníka, vůbec chovala se k němu velice vlídně. Je potřeba si uvědomit, že za pozemského života Usireho spolu dítě neměli. Nalezneme i legendy, podle nichž se jedná o dítě Eseth a Usireho, a ty nejstarší mají Anupeho za syna bohyně Hesaty. Byla uctívána již od 5. dynastie, ale je potřeba říci, že pověsti o konci Usireho se dochovaly z doby Ptolemaiovské, starší nástěnné malby jsou v tomto směru skoupé na slovo a vůbec tuto nešťastnou

Pokud se rozhodnete začít či vyzkoušet, zda to jde s magií Khem, je potřeba začít od začátku a nechat bokem praktiky, na které jste byli předtím navyklí. Magie Khem nevisí na stromě, ale je v prostoru ohraničeném Nut. Je potřeba si uvědomit, že tato magie je o Neteru a kontaktech s nimi. Na tomto je založená a takto byla po 3 tisíce let praktikována.  Neteru nevytvářeli pantheon, jak jej známe v jiných mytologiích. V různých dobách na různých místech měli Neteru, které v daném období uctívali a s tím byla i spojená magie. Poznat je všechny velmi blízko zabere celý život, ovšem je potřeba začít jedním. Neumím si příliš představit, že by praktikovat tuto magii toužil někdo, kdo nikdy neviděl nic z umění Starého Egyptu, nebyl fascinován jejich uměním a nevytvořil si sympatie k některému Neteru. Je to Neteru, který nabíhá automaticky, jakmile si člověk na Starý Egypt vzpomene.  Neteru se berou jako inteligentní bytosti, entity, žijící mimo člověka v prostoru mimo hmotu. Nejde o archetyp, i