Chakure se nudil, což bývá u draků nebezpečné. Bezvýchodiskové situace se mu nelíbily a rozhodl se rázně zasahovat do děje dál. Dlouho skrytý ve hvězdách cítil potřebu malinko zase zamíchat karami, které mu Univerzum rozdálo. A také hřešil na to, že jej kromě Chiary nikdo jiný nevidí. Procházel se astrálními prostory chrámu a viděl snahu dát dohromady vše, co kdysi fungovalo, nacházet ty části, kde se vyskytoval on sám a ostatní draci. Tak opuštěné dnes, jakoby zatažené za mrakem těžším, než cokoli jiného a pomalu se utápěly v propasti, kde se stávali ničím.... věděl, že potká ostatní draky, jen ještě nenastal ten správný čas.
Prošel jemně astrálními sférami na hmotnou realitu nikým nezachycen. Byl v Chrámu, který nacházel se v obydlí Prvního a zde byly i všechny Chrámové artefakty. Aby toho byl schopen proměnil se do podoby humanoida, takže působil pro náhodného návštěvníka z dalších nehmotných sfér dojmem člověka. Poněkud nechápavě přehlížel zbytky rukopisu o dracích. Nepamatoval si, že by někdo z nich takový rukopis sepsal, ani že by jej mohl někdo z jeho druhů diktovat. Zlomky inforamcí, staré nákresy jej nedojímaly. Chytil stránku a pokusil se napojit na její energii. Vmímal staletí a najednou došla informace.
Před dávnými věky, muž, který pamatoval si posledního draka, sepsal rukopis pro Chrám. Chtěl, aby Chrám pokračoval v hledání draků. Jenomže Chrám byl zničen. Vše bylo zavaleno, zlikvidováno nájezdem barbarským. Chakure si nepamatoval, ve které to bylo zemi, ani lidi, kteří tam byli, pouze s údivem zjišťoval, že tím člověkem, který to sepsal, byl někdo, kdo měl svého draka, svojí část dračí duše, o niž nenávratně přicházel. A Chakure pochopil, že tehdy, před staletími něco v lidské existenci zanechal, otisk tak nesmazatelný, otisk, co patřil k němu a procházel staletími vtěluje se do dalších a dalších existencí, které trpěly nedostatkem dračí podstaty. Tím posledním drakem nebyl on, odcházel mezi prvními....
Jeho uvažování přerušilo otevření dveří. Věděl, že jej vidět nemohou, jenomže jaksi pozapomněl na stránky rukopisu držeje mezi prsty. Vešli všichni. Od Prvního až po Chiaru s údivem pozoruje levitující rukopis. Neporozuměli tomu, oč jde. Pouze Chiara viděla Sama, jak drží rukopis v ruce.
Všichni zachytili její informaci, "to je Sam!", všechny tato informace udivila, včetně Chakura samotného. Posunul se opatrně před zrcadlo, ve kterém se před zraky všech ukázal obrys Sama, resp. jeho těla. Chakure byl překvapený a Sam.... Sam neměl ani tušení, jakým způsobem je jeho podoba manifestována.
Chiara přistoupila k němu ještě poněkud zaraženému Chakurovi a vzala mu z rukou stránky rukopisu. První měl snahu pronést zaklínadlo, které by vyjevilo podobu vetřelce, nicméně, bez účinku. Nepovedená akce zmátla celou skupinu. Neuměli si představit Sama, kterého by neviděli. Chakure situaci pohotově vyhodnotil a pochopil, že kdyby změnil podobu, Chiara by začala panikařit a co teprve zbytek Chrámu.
"Nevidíte mně, " začal v naději, že trochu vstřebal do sebe ten výmysl lidí z poslední doby míchat do všeho mudrování nazývané psychologií, "protože mé imago se nechce ukázat bytostem vyprojektovaným v mém nevědomí."
Snaha, aby jeho hlas zaslechli všichni, se povedla. Dokonalá imitace Samova hlasu nikoho nenechala na pochybách. Ne tolik již obsah, ten Třetí vyhodnotil za poněkud podezřelý, neb ta myšlenka postrádala správnou hloubku. Nicméně, byl to Sam, takže jisté zmatení se dalo očekávat.
Chakure ničeho dalšího nečekal a rovnou opatrně zmizel.
Chiara se vydala po jeho stopě. Také pomalu a opatrně, aby nebyl viděla. Kdyby drak nebyl zmaten tou podobou, která se mu vytvořila, možná by si její přítomnosti povšimnul. Vešel do jeskyně, kde měl ukryto zrcadlo, Chiara v zákrytu za ním.
Jeho hlasité myšlenky proklínaly Sama, jehož podoba mu samotná naskočila. A Chiara je slyšela. Vyšla za ním. Chakure se lekl a v ten okamžik nebyl schopen proměny podoby.
"Takže takto si semnou celou dobu hraješ?" zeptala se ne právě přívětivým tónem.
"To ne, naskočilo to samo, nedívej se tak na mně, nebo v tom uvíznu." marně se snažil vyprostit z podoby humanoida vůbec.
"Proč právě Sam?" zeptala se pozoruje jeho snahu zůstat u toho elegantním.
"To netuším. Asi jsem se nakazil od tebe." vyslal zmatenou myšlenku.
Nakonec se přece jenom začalo něco dít. Tvary Sama se rozplývaly v husté chuchvalce energie nesoucí známky destruktivních výblesků. Kolem draka teď v již neurčité podobě se vytvořil kruh ohnivých jisker. Drak zmizel, zůstaly pouze jiskry a uprostřed kruhu se začala vytvářet kouřová clona, ze které začala vystupovat podoba draka. Byl zpět ve své podobě zaskočený náhlým zvratem.
Pomalu uhasil všude kolem létající jiskry, Chiara neuvěřitelně koukala na metamorfózu a nebyla si jistá, zda skutečně jde o jejího draka. Chakure celý v rozpacích přišel k ní blíže a podíval se do jejích očí.
"Nechtěla by ses proletět nad sférou nicoty a věčné melancholie?" vyslovil nabídku znějící nesmírně lákavě.
Chtěla, jemně se uklonil, jeho tělo se prodloužilo a Chiara se usadila za jeho krkem, který se pokoušela obejmout. Najednou se zvířily všechny sféry, drak odstartoval a poté vyvstaly zmatené obrazce. Ty se za chvíli zklidnily s ubírající rychlosti. Drak pomalu kroužil nad velkou temnou hmotou propadající se do prázdnoty, ve které byly rozeznatelné jednotlivé vrstvy černe připomínající kužely různých stupňů černé naskládané na sebe. Ticho, tak tíživé ticho ještě nikdy předtím neslyšela.
Nad prázdnou dírou bylo slyšet pouze šustění dračích křídel, která rytmicky vytvářela kužely do kuželů díry, jakoby se s ní chtěla propojit. Chakure prohledával povrchové struktury ve snaze najít stopy po ostatních dracích. Dívka sedící na něm byla jeho jedinou jistotou, že se tam nepropadne, jeho spojením se světem.
Komentáře