atmosféru přicházejícího nekonečna.
Cizí místo v dáli stává se domovem....možná přechodným....možná něčím hlouběji zakořeňujícím.... možná tak hluboce, že přichází i do blízka.
Vrstvy cizího střídají ty důvěrně známé... a na tvář dopadají
ledové kroupy, když slova zašeptané není komu říci.
Chvilka nerozhodnosti, přešlapování před bránou otvírající se...
stisk ruky a pocit, že nejsem v tom sama....
Šerem mihotající se záblesky Slunce prorážejícího do dne....
nekonečno zastíněno svitem pohlcuje sebe.
Odcházím z místa ne tolik cizího... možná ale se do něj neustále vracím...
možná tak často, až ono začíná popadat dech i ve dne....
Vrstvy nepoznaného mění se v poznávané... až přecházejí do známých...
vločky roztápějící se na tváři to nevzdávají a padají dál.
Panika vystřídaná rozhodností... napětí rozplývá se vlnách...
vzpomínky na noc stávají se součástí dne...
Komentáře