Jednou, otázkou, jak strašně dávno, možná ne až tolik, vzniklo jiné přání... úplně někde jinde. A moudří lidé moudře pokyvovali hlavou, že ani takové přání není možné, protože se musí toto a musí se ono... a zase potom ještě něco jiného se taky musí a vlastně přání se nesmí... . A na přání navršili tuny moudrých spisů....
Za hodně sférami žila královna ledová v říši ledu plného zmrzlé krve a čekala, až stane se něco, co není možné, aby stalo se.... Z perspektivy zmražené pohlížela dění pozemskému a vůbec netušila, že tam někde hodně daleko od jejího ledového království žijí bytosti jiné...
Bytosti, které někoho ztratily a snažily se jej nacházet.... jenomže k nalezení nestačí pouze najít... musí se stát ještě něco, co moudří alchymisté ve svých spisech popsali slovy velmi rafinovanými, jež spolehlivě klouzala po podstatě každého, kdo četl a nikdo neznal, jak tato slova naplniti....
Všechna ta slova a spisy snad z celého šíreho světa znala bytost, nad níž visela přísaha vyslovena před lety jako meč Damoklův. Neuměla pomoci přání a bezradně v tiché nehybnosti hleděla. Věděla, že nerozmrazí sým pohledem ledové království, ani nemá sílu, která by jiné přání vyprostila zpod tuny všech těch spisů....
Až....potkala bytosti snažící se nacházet již nalezené. Slovo dalo slovo, byla stvrzena dohoda a najednou se stalo něco nevídaného. Jakoby ta slova alchymistů odhodila masku rafinovasti a začala se naplňovat. Ledová královna pohlédla a uviděla ony bytosti... a přání najednou svobodná od všech nejde, nelze, nemůžeš a musíš.... dosedla na křídlech andělů spíše démonických do světa, kde nadechla se....
a teď již věděla, že mohou, smí a chtějí....protože odteď je to již jenom na nich.
Komentáře