Název vychází z pohledu jednoho mého kamaráda na konflikt mystiky a magie. nepovedlo se mi objasnit některé věci, tak tedy pokusím se v tomto příspěvku. Jelikož o magii ze strany mystiků bylo toho napsáno hodně, a nikoli pro magii lichotivě, není potřeba toto popisovat více. Základní premisou pro mystika, ale i jogína, je situace, kdy magie není žádoucí. Je pouhým jedním stupněm ve vývoji a člověk ji nesmí používat, má se povznést a potom teprve nakročí cestu k osvícení. Na netu najdete spoustu zpovědí polepšených lidí, kteří se dají na cestu magie, ale naštěstí si uvědomí a odvrhnou ji, protože mystika.
Já chci svůj pohled psát z pozice magie a člověka, který magii žije. Nechci mystice vracet úder a popisovat v podobně nelichotivém duchu mystiky, ale naopak uvést pohled, který magii některé věci vytýká, na pravou míru.
S mystiky se shodneme na tom, že není bílá magie, jde pouze o alibi, kdy si někdo myslí, že je lepší, protože má svět natřený do bledých či pastelových barev. Jesodická iluze pouze.
Jinak představy mystiků o magii jsou diplomaticky řečeno naprosto svérázné. Pokud vycházejí z konkrétní zkušenosti, nedivím se, že s magií sekli. Tito lidé obvykle říkají co hrůzného udělali, jaký měli tam či onde věhlas, ale sekli s tím a nastoupili cestu mystiky. Z pohledu magie pouze pragmaticky dospěli k závěru, že krmili zvíře nenasytné. Prostě poctivě odevzdávali energii něčemu, co jím vracelo strašně málo. Je jenom dobře, že z tohoto systému vypadli a našli si jinou cestu. Dělat magii za každou cenu nemá efekt pro člověka. Jestliže se někdo rozhodne na magii vykašlat, je jedno, zda měl předtím nějakou zkušenost, či ne, je to v pořádku. To ještě neznamená, že nemohou dojít k mystickým zážitkům. Pouze se navzdory svým prohlášením o vysokém duchovnu neumí povznést nad svůj osobní zážitek. Argumentačne připomínají neúspěšného studenta matematiky, který hromží na matematiku, místo toho, aby připustil, že chyba je v něm a postavil se čestně před otázku, zda bude matematiku zdolávat anebo nikoli. Na rozdil od matematiky magie naštěstí povinná ani v určité fázi života není.
Častým omylem je pohled na magii jako na záležitost hmoty. Magie pracuje i s hmotou, ale nejenom. Samotná magie má mnohem subtilnější původ, než drsná matérie. Jistě, magie působí na hmotu, protože vše, co se uděje v jiných vrstvách se někde na hmotě odráží. Jogín i mystik také působí na hmotu, jen jinak, ovšem ty principy až tolik odlišné nebudou.
Magie je věci osobního prospěchu. Ano, z magie mág má něco, co jej obohacuje, něco, co jej pozvedává a má i nějaký hmotný výsledek. Pokud si mystik myslí, že jeho odtažení se do světa jemného, jeho meditace nejsou o individualismu, lže si do vlastní kapsy. Dělá to, potože mu to něco dává. Stejnou složku má i magie, ta jen nezastírá, že působí i na hmotu.
Dělat magii znamená být egař, je častým přesvedčením mystiků. Absolutně odmítají slyšet, že s egem nedojde daleko ani magie. Naopak, cílem magie je místo pěstování ega sjednocení všech projevů osobnosti. Potřeby ega jdou na úkor otřeb poněkud úplně jiných. Robusné ego je na překážku i magii. Ten proces, pokud jej člověk podstoupí probíhá plynule přirozeně. Není potřeba zabíjet ego, natož Boha.
Magie není morální. Chopí se ji kdekdo. Magie si na morálku nehraje a ani nemusí. Člověk s ní začíná mnohdy z důvodů zjištných, dokonce i směšných. Jenomže pokud má úspěch, tak tyto důvody ustupují potřebám jemnohmotného těla, potřebám HGA (átmana nebo Self) a zpravidla dochází k transformaci adepta magie. Po pár létech magie je to někdo jiný, nežli na začátku, a mění se i jeho priority. Stejně tak jako v mystice, osobný vývoj každému trvá trochu jiný čas a také se může stát, že člověk uvízne v nějaké fází, třeba i na několik životů.
Moderní přístup k magii běžně pracuje s principy reinkarnace. Jen si nemyslíme, že je máme v malíku, když vyšplháme na Keter či dosáhneme nějakého úspěchu v našem duchovním vývoji. Práce magická je nikdy nekončíci a posouvá se dál a dál. I když naše poznání zahrne něco více, dostane se nám určitého vědění, dobře si uvědomujeme, jak dost málo ještě víme. Jak funguje karma asi tušíme, ale neděláme si patent na vědění. Nám stačí stát se lepším člověkem a naplno rozvinout své predispozice a narovnat handicapy.
V jistém stupni vývoje je mágovi naprosto jedno, jak to má někdo jiný. Touha po srovnávání se mizí. Také seberozvoj probíhá nějakým svým tempem, kdy věci v životě jsou konfrontovány s magií. Kdo pochopí, co potřebuje, a dělá to, má život změněný. Věci mu vycházejí tak nějak samy od sebe. Něco jako výhra ve sportce. Již ani nejde o úmysl, jde o doprovodný znak toho, že člověk dělá to, co dělat má. tedy z pohledu vesmíru plní svůj "úkol", naplňuje svůj úděl, jak nejlépe může a ještě to postupně vylepšuje.
Z tohoto důvodu se v magii netradují zkazky, jak mág mystikovi doslova natrhl zadek (ačkoli v případě luciferiánů by to bylo hodně doslovné). Zatímco mystici, údajně bez ega, machrují, kterak jsou mocní a jak ani mág proti ním nic nezmůže. Tyto souboje jsou jednostranné, jak to již tak mnohdy v duchovních soubojích bývá. Mág má úplně někde mimo své zorné pole, jak by asi dopadlo nějaké jeho bojové setkání s nadupaným mystikem plným zázraků. Od jisté roviny magické zkušenosti nemá ani potřebu soupeřit s kolegy. Je to povrchní a živí se tím přesně to, co má být rozloženo a transformováno.
Zázrak, další zvláštní kategorie mystiky. Nejde o hloupost, sama dobře vím, jaké to je, když se něco takového děje, když to člověk zažívá. Nádherně euforické a přitom svým způsobem pokojné. Nějak se stalo, že mágové nemají tendence mimo velmi dobré přátele, druhy v magii, záztraky, které prožili, stali se jim, či je způsobili, vytahovat ven. Ono to svádí pochlubit se, ale z nějakého důvodu zázraky v magii vychloubaní nemají právě v oblibě. A tak nám lidem od magie nezbývá, než si je krásně prožívat a mít úplně někde v..., že ostatní o nich nevědí, že se tedy nemohou měřit třeba s mystiky. Magická literatura je ohledně zázraků tajemná, včetně novodobé, tématu se raději vyhýbá, naopak obsahuje spoustu návodů na parádní dřinu, jak na sobě makat různými odlišnými způsoby a nutí adepta, aby to vše absolvoval. Neslibuje za to nic.
Mystika má vytýčený cíl po x životech splynou s Univerzem. Magie takový cíl nemá, jejím cílem je dělat magii. Shodným znakem magie je všudypřítomná transformace, neb nic není nehybné ani věčné. Proto je adept od počátku vržen do velmi proměnlivých podmínek. My víme, že forma zaniká a ta energie jde zase do jiné formy. Je to nekonečný proces, jehož jsme my lidé (i lidé od magie) přirozenou součástí. Samozřejmě mystici mají o tomto procesu svojí představu, ovšem na té představě neshledávám nic špatného, lidé mají různé touhy a nedá se říci, která je lepší.
Magie je docela volná, adept si může vybrat různé formy, přístupy a způsoby. Pokud bude cokoli dělat pořádně, magicky se posune. Neřešíme příliš, co bude v dalším životě, ale víme, že když něco pořešíme teď, potom budeme stát před novými výzvamu a máme velkou šanci, že hodně udělaného budeme umět použít i příště. Někteří kolegové třeba mají k otázce reinkarnace přístup takový, že se ní vůbec nezabývají.
Mystika je součástí magie, pokud se mág rozhodne, že bude pracovat mysticky. Nacházíme potom mystično v obyčejných věcech, ve vesmírných tělesách, v různých stavech, v Nicotě (na to máme i speciálni sefirotu, pokud lozíme po Stromě života, ale i v pohanských systémech oddělujeme oblast, kde něco je od oblasti, kde není nic). Jít mimo čas a prostor, alespoň nám známy prostor, je běžnou součástí magické mystiky. Stává se, že potřebujeme pobývat i v tomto prostoru, protože zase uvidíme po návratu věci jinak. Mystická zkušenost je součástí magie, pokud se tak člověk rozhodne. Někteří kolegové tuto potřebu nemají. Magie nezná hranic. Jsou prostory, kde mapa není, ač pobyt tam je trochu náročnější, než si člověk zvykne.
Příspěvek píšu, protože jsou lidé, kteří ovlivnění mystismem mají na magii pohled dehonestující, mnohdy nemají jasno, co jím mají dát mystické zkušenosti v rámci magie a zda se toto nevylučuje. Magie nevylučuje nic, pokud přesvědčení věnovat se čemukoli, pramení z nitra člověka. I cesty zdánlivě oddělené se jednou krásně propojí, jen to člověk v určitých okamžicích nevidí.
Poslední požadavek, který nejsem sto splnit, je úsudek, zda je magie ve srovnání s mystikou tzv. Vyšší cestou. Dosti mystiků má jasno, že magie je nízká záležitost, takže lze logicky očekávat, že bych mohla reagovat podobně. Na to mám ale příliš mnoho zkušeností s magií. Vyšší cesta je ta, která jednotlivci naprosto vyhovuje. Je to cesta, ve které nachází sebe. Bez ohledu na potíže, nepříjemnosti, bonusy a zisky, po ní jdenoduše jde, protože je to jeho naprosto niterní potřeba, a konat jinak, zradí sebe i Univerzum. Pro mně osobně věnovat se jenom mystice by nebylo Vyšší cestou. Patřím do mystiky jen zčásti. Moje krev, energie, ... jezdí na magii. Jsem přesvědčena o tom, že čistí mystici, ať již napsali o magii cokoli dehonestující, to mají stejně s mystikou a musí provádět pouze čistou mystiku. K tomu našemu nás to jednoduše táhne, pokud se bráníme, život nám nejdříve pomalu a decentně, pozdějí více ostře, dává na frak.
Komentáře