Je bohyní Devatera, dcerou Nut a Geba, byla v děloze společně se svojí sestrou Nebthet, svým manželem Usirem a Sethem. Jednalo se o třetí genereci od Atuma, který stvořil ze svého pahorku svět a své děti. Zamilovali se do sebe s Usirem již v děloze a jejich pouto přežilo smrt Usireho. Jejím dítětem byl Hor, pro něhož učinila maximum, aby mu vydobila trůn ukradený Sethem. Nemanželským synem Usireho a Nebthet byl Anupe. Podle pověstí byl Usire roztoužený, chtěl Eseth, ale skončil s její sestrou a z tohoto svazku vzniklo dítě. Eseth udělala z Anupeho svého společníka, vůbec chovala se k němu velice vlídně. Je potřeba si uvědomit, že za pozemského života Usireho spolu dítě neměli. Nalezneme i legendy, podle nichž se jedná o dítě Eseth a Usireho, a ty nejstarší mají Anupeho za syna bohyně Hesaty.
Byla uctívána již od 5. dynastie, ale je potřeba říci, že pověsti o konci Usireho se dochovaly z doby Ptolemaiovské, starší nástěnné malby jsou v tomto směru skoupé na slovo a vůbec tuto nešťastnou událost nechtěli Khemeťané nijak obšírně popisovat, takže ji známe ze starší doby pouze v náznacích.
Jde o nádhernou ženu s křídly na rukou, anchem v ruce a trůnem na hlavě. Často vystupuje s křídly se svojí okřídlenou sestrou a vyskytují se obě na sarkofázích. Mlékem ze svých ňader a z ňader Nebthet oživila Usireho.
Z jejich činů je zřejmé, že umění magie ovládla dokonale, při jakýchkoli nesnázích si s ní pomohla a také zjistila tajné jméno boha Ra, který ji byl nucen pomoci. Uměla měnit podobu i tvar, zmátla Setha, když jej po smrti svého muže svedla, aby prokázala ostatním bohům, že to on ukradl trůn jejímu Horovi. Pokud si s něčím neuměla rady, vždy našla kreativní způsob, jak přimět ke spolupráci jiného z Neterů.
Vůbec brilantním počinem bylo, když na dvakrát poskládala tělo svého mrtvého Usireho, uměla dát dohromady jeho projevy osobnosti, aby byl ve stavu téměř živém, nahradit penis obživlým dřevem a otěhotnět s takovým tělem. Zvládla ukrývat Hora během těhotenství a také i po něm, dokud nebyl schopen postavit se Sethovi a bojovat o svůj nárok na trůn. I v tomto směru udělala vše proto, aby mu pomohla. V dětství vyléčila dosti ošklivá zranění a těžké nemoci malého Hora.
Eseth není bohyni mstivou. Když ji nějaká žena odmítla s malým Horem ubytovat, vyhnala ji od svého domu, její společníci, Štíři, usmrtili dítě této ženy. Jakmile se to Eseth dověděla, šla a vrátila jej k životu. Společníkům udělila lekci. Byla královnou, která svůj lid milovala. Právě zde vidíme i náznaky uměni léčení, dokonce dítěti navrátila život.
Ptolemaiovská legenda ji spojuje se službou u jedné královny, které se odměnit chtěla tak, že jejího syna učiní nezranitelným. Jenomže královna uviděla, co neměla, zpanikařila, a kouzlo Eseth pominulo. Eseth umí dávat za určitých podmínek, ale jakmile člověk tyto podmínky nabourá, stejně tak rychle i pomine.
Seth byl mimo jiné i její bratr. Ačkoli ji způsobil hodně bolesti, když mu bylo hrozně, její rukou, a on se jí začal dovolávat jako sestry, slitovala se nad ním a propustila jej. Ani když ji předali bohové svázaného Setha, nedovedla mu ublížit.
Eseth přebírala atributy jiných bohyň, dokonce i Maat a Hathor. Řekové ji zbožňovali pod jménem Isis. V pozdní době ji považovali za Vládkyni pyramíd, a za Ptolemaiovců vstřebala do sebe něco z kultu Démetér, Persefoné, Athény, Héry, Artemis i Afrodité. Kleopatra ji měla jako osobní bohyni.
Pokud někdo přemýšlí o magické práci s ní, měl by si uvědomit, že podle starých mýtů začínala jako pozemská královna Egyptu, manželka, sestra a matka. Měla vybudované vztahy s jinými Neteru, léčila a vůbec měla snahu pomoci, ne škodit. Pokud se někdo odváží požádat o její pomoc, měla by jeho prosba a záměr splňovat tyto požadavky. Není vhodné chtít její sílu využít ke mstě, či jinak narušit to, oč Eseth si řekne. Potom stane se, že kouzlo, jak nastalo strašně rychle pomine. Eseth nenechává své síly tam, kde nestojí se o vše, co k ní náleží. Její touha po právu není touhou po odvetě. Přistoupí-li člověk k práci s ní v duchu této filosofie, může se těšit na perfektní práci bez kazu. Nejde o to, být sluníčkář a ohnout záda, ale prosadit si své a stačí. Dál nechat věci běžet... až nelidské... protože my lidé toužíme po odvetě a satisfakci.
Každý v sobě nosíme nějaký trůn, to, čeho chceme dosáhnout. Je potřeba jej vymístit, dát na hlavu a napojit se právě na ono božské, které může nám pomoci. Trůn bude mít formu cíle, který si člověk zvolí.
Další vhodnou pomůckou je Anch, který je symbolem života a oživení.
Komentáře