Impulsem k průzkumu byla otázka mladé 25 ženy bydlící na území Staré egyptské říše, která je přesvědčena, že v několikati minulých životech byla kněžkou, jak víme, že nás bohové slyší, a že to, co děláme, má smysl. Momentálně se věnuje kemetismu a chtěla by spojení s těmito entitami více vnímat.
Otázka mně poněkud zaskočila, tak jsem se rozhodla zeptat se nejenom lidí, kteří mají založenou magickou praxi na práci s nimi, ale lidí, kteří v ně věří a mají s nimi vytvořený vztah.
Především s entitami nemají vztah pouze lidé v magii, ale i lidé, kteří v ně věří, dávají jím oběti, provozují pro ně rituály, vytvářejí nějakou kreativní činnost Bohům či Bohovi zasvěcenou a vůbec dávají najevo, že jej či je uznávají, uctívají a berou vážně.
Někdo mívá ohlasy konkrétní, někdo jiný pouze vnitřní jistotu a cítí se lépe, silněji. Občas jím přijde něco jako znamení, které má osobní vazbu na něco, co oni sami vnímají a jím osobně smysl dává. Víra důkazy nepotřebuje. To ale neznamená, že je nemusí dostat.
V podstatě se lidé shodnou na tom, že vztah s bohy jím narovnává život a jím se celkově daří, přicházejí vhodné příležitostí, možnost seberealizace a neváhají si říci, o to, co by je potěšilo. Jako protihodnotu nabídnou později oběť a také své slovo dodrží. Ale jsou i lidé, kteří takové věci nepožadují. Jiní v nouzi neváhají se na ty své obrátit a oni pomohou. Přístup je i udělat za sebe to nejlepší a potom se uvidí, co na to entita.
Jedná se o ryze individuální záležitost, záleží i na člověku, jak je pro něho přijatelné s entitou fungovat. Někomu dostane odpovědi skrze znamení, jiný má pocit, další vnuknutí. Jsou odpovědi zahalené tajemnem, ale jakmile nastává jistá situace, má člověk naprosto jasno.
Vztah s nimi se upevňuje v klidu, meditaci, často i v přírodě. Pokud vztah člověk a bytost nehmotná funguje, lze se o něj v nouzi opřít. Ale nefunguje to tak, že člověk nic a vše si odmaká božstvo ani egregor zlaté rybky nebývá rozšířený.
Samozřejmě, nalezneme i mezi pohany lidí, kteří vnímají více sílu přírody a její propojení se sebou, předky, a vůbec božstva neřeší jako samostatné bytosti, ale spíše jako myšlenkové konstrukce člověka.
Smyslem takovýchto vztahu je posvátno, vyrovnanost a klid. Lidé trpělivě budují vztah s těmi, k nímž je to táhne. Někdo má jenom jednu bytost, jiný celý pantheon a jsou i lidé, kteří pracují s tím, co je jím blízké a nehledí na to, že jde o bytosti z různých systémů. Nejde o kazatele, kteří by potřebovali světu sdělovat nějaké poselství a pod, posvátno a bohy jsou součástí jejich života a mnohdy i jejich osobnosti, když vztah je velmi blízký.
V magii je to trochu jinak nastaveno. Jsou lidé, kteří vědí, co chtějí a zvolí si entitu pro evokaci a invokaci. Jenomže tito lidé (pokud nejde o začátečníka a naivku zpravidla sloužícího jako zdroj energie pro kde co), velmi dobře vědí co chtějí, proč to dělají právě takto a proč zvolili entitu, kterou zvolili.
Úplně jiný vztah vzniká, když si entita zvolí svého člověka ke spolupráci. Jenomže takový vztah je založený v úplně jiné rovině, kdy je na místě velká trpělivost, protože nikdo neposkytuje vše hned a již vůbec ne najednou. Také je otázkou času, jak si srovnat navzájem energie, neb právě na tom bude záležet, o nakolik praktickou spolupráci půjde. Každopádně mluvím o spolupráci, nikoli o zlaté rybce a spolupráce není nikdy zdarma a nevyřeší zázračně vše, alespoň ne hned. Takových lidí není mnoho, spíše jde o spojení vzácné.
Komentáře