Mé trochu lehkovážné léto bylo ve znamení hranic v magii a o magickém záměru (odkazy na konci textu), podzim je nesen v tónech mírného údivu, že věci, které nějak mají fungovat, tak skutečně fungují... Každý máme v magii své sny... a ty mé se krásně naplňují... Jenomže ne samy, tady v hmotné realitě je potřeba si vše odmakat...
Mít magii propletenou se životem znamená, že cokoli dělám, je s magií spojeno. Ritualizace mnohého. Je to o tom, že si běžně uvědomuji věci neviděné běžným okem a kromě běžné reality vnímám i vlivy, které jsou kolem, jen běžně vnímané nejsou.
Rozhodně to nevypadá takto "nestalo se to, protože osud tomu nechtěl".
Ani to není ona obehraná deska, kterou slyšelo již tolik vykladačů karet: "Miluje mně jen o tom neví."
Naprosto ne ve stylu: "Bohové si nepřáli, aby... Bohové po mně chtěli, abych .... "
Či snad: "Cítila jsem ty energie, musela jsem to udělat, protože v mém minulém životě jsem udělala tuto chybu... a má to velký význam pro můj budoucí život... "
Nemá to působit ani dojmem: "Jsem vyvolený, ten nej... na světě, nikdo není tak dobrý jako já... proto je mým posláním to či ono... "
Žádné z výše uvedeného alibistického přístupu nevede k tomu, aby se jakýkoli magický sen začal naplňovat rovnou na hmotě. Naopak, spíše zdůvodňuje, proč možné toto není. Anebo hledá pseudodůvody, jimiž si zdůvodní, že se vlastně něco děje a že to vlastně existuje. Ačkoli nikde nic. Potom se nám alibi změní ve vězení, z něhož se vytáhnout, bude problém.
Hodně lidi v životě dokázalo věci bez magie. Věci, které měly velký význam pro člověka a hodnotu pro lidi obecně. Není v podstatě důvod, proč si plnit své sny přes magii, když to jde normálně. Jestliže se mně někdo zeptá, proč bych měl dělat magii, nemám odpověď. Buď ta potřeba v člověku je nebo nikoli. Magie není kaučing, ač se to tak v některých fázích může jevit, ani psychoterapie, ač někomu to tak může místy připadat. Magie je něco naprosto jiného.
Nemyslím si, že každý, kdo se o magii zajímá, má skutečně na to, aby tak nějak řešil magii vše. Nakonec ani to není nezbytné, ani podstatné. Důležité je, že si našel k životu svůj přístup, že se třeba díky tomu, že o něčem magickém přemýšlel nebo něco magického praktikoval, stal lepším člověkem, nalezl kousek sebe, nebo jen porozuměl tomu, že jsou i jinak nastavené síly.
Jestliže přímo s magií něco děláme, bývá to také různé intenzity. Můžeme cokoli běžného si podpořit například práci se sigiliem, domluvou s entitou, nastavením jistého porudu. Pro běžné věci, aby probíhaly přiznivě, toto naprosto postačí.
Naproti tomu jsou sny magické, jichž dosáhnout běžnými prostředky je strašně těžké, anebo mají tendence se rychle vracet do původního stavu. Jsou to sny, u nichž toho mhono popsaného nelze nalézt a i v okultní literatuře se o nich povídá pomocí natolik komplikované symboliky (kdo četl alchymické spisy, rozumí), že jejich přímá realizace je nesnadná. Ne, že by se nikdy předtím nepovedly, jen s četností zřídka. A přesný návod? Sama netuším, jak bych jej popsala. Nejspíše také hodně symbolicky.
Při těchto záležitostech je potřeba si uvědomit, že mnohdy tyto sny mající nádech zázraku, bývají tak nějak propojeny v důmyslném systému a jakoby jedno vytahuje zároveň i druhé. Také se jich nelze zbavit, ale realizují se dál a dál. Nakonec jedinců, kteří se zaleknou, se jejich realizace ani nedotkne. Bez aktivního a pravidelného zapojení magické složky osobnosti, vědomé magie a magické práce, ať již se k ní stavíme jakkoli, to jednoduše nepůjde.
Rozdíl mezi fanouškem magie a tím, kdo je mágem (myšleno mentální naladění), lze poznat velmi jednoduše. Kdo má mysl mága, neptá se zda, nebo jak. Jednoduše se ke všemu postaví a udělá to. Protože ať již chceme cokoli, jinak toho nedosáhneme, bez ohledu na překážky, omezení, handicapy nebo předchozí neúspěšné pokusy. Tady neuslyšíte řeči, že magie má své limity, že magií to či ono nelze... Jestliže to takový jedinec začne dělat, nezalekne se, nepřestává, a to, co omezuje, co je proti, co překáží.... jednoduše z jeho života, prostředí samo mizí.
odkazy:
Komentáře