Původně jsem v letním pozdním odpoledni chtěla psát pouze o hranicích magie, ale jak tak píši venku, naběhly mi i jiné věci, které s tématem souvisí. Již to tak nějak zřejmě bude, že na vzduchu jsou myšlenky mnohem pohyblivější. To, o čem píšu se nevztahuje na nováčky, ani na extrémně talentované nováčky (pokud nemají zkušené vedení někoho, kdo ty hranice umí posouvat). Není to ani soutěž v kategorii, kdo je větší mág. Tímto příspěvkem se pokouším popsat skutečnost z jistého úhlu pohledu a nerada bych, aby byl podnětem k nenávistným reakcím, či pocitům kohokoli, že je proti němu namířen. Není. Magie je osobní věc a je jen na nás s čím se chceme podělit s ostatními. V této oblasti se tak nějak předpokládá, že nikdo neříká vše. Nakonec ani já ne…
Zpočátku se učíme magii vnímat, učíme se s ní zacházet, prohlubujeme své schopnosti, zkoušíme vše možné, …. Až jednou se dopracujeme do stavu jisté stabilní kdykoli dostupné hladiny, kterou si jen hlídáme. Dříve nebo později se dostáváme před otázku, kde jsou hranice. Často se setkávám s tvrzením, že prostřednictvím magie nelze řešit to či ono. Respektive, věřím tomu, že ten, kdo to tvrdí, vychází ze své zkušenosti. Jenomže to ještě neznamená, že se jedná o obecně platné pravidlo.
Pro zjednodušení vynecháme otázky závisející na tom, že ovlivníme jiné osoby. Ačkoli již tím, že jsme s jinými osobami v interakci, je ovlivníme. Když máme k tomu magii, je ovlivnění jaksi více nežli pouze u řečí. Ale lze se stejně tak rozhodnout, že jednoduše nebudeme nikoho jiného ovlivňovat a zaměříme se jen na sebe.
Magie je síla, která je vnímatelná i do okolí a nějakým způsobem na okolí působí, zejména, když máme v úmyslu udělat třeba pokrok v nějaké oblasti své činnosti. Jestliže disponujeme magií, ta se zákonitě zapojí. Což neznamená, že každý kolem si uvědomí, oč zde jde…
Ale vrátím se zpět k hranicím magie. Magie je síla, kterou, když v sobě objevíme, nastavíme si ji a pracujeme s ní. My samotní, nikdo jiný to za nás neprovede. Jistě, máme některé mocné podpůrné mechanismy, např. v severské magii koncept fylgja a haminglja, nicméně jejich instalace je také na nás. Nemusíme, ani kdyby se to objevilo, to přijmout. A jestliže to přijmeme, tak musíme také pro to, aby to fungovalo, ne málo udělat. Omlouvám se, že neuvádím jiný podpůrný mechanismus, ač jsem sečtělá, nenapadá mně nic snad kromě alchymistických konotací, které ale mají různé interpretace. Jiný jsem také nezažila, neb mi naběhnul ten severský a jaksi nejde teď přesedlávat, že bych chtěla raději něco třeba od amazonských indiánů. Nicméně řekněme si, že to jaksi plně podpůrně se nemusí vždy a u každého projevit, neb jde o velmi specifickou oblast mající osobní vazby, a potom platí, že je to jen a jen na nás.
Ať tak či onak, je jen na naší práci a pěstovaní síly, jak účinná a v jakých oblastech magie bude. Umíme ji nastavit, umíme ji také ale velmi účinně vytěsnit. Není to ani o tom, že si ukazujeme prstíčkem, tady magii ano, tady ne. Je to o tom, jak to máme uspořádáno v hlavě. Sami za sebe. Pokud jsme přesvědčeni o tom, že s něčím konkrétním magie nepohne, že jsme jako mágové v tom a tom bezradní, či snad, že by nebylo správné, aby zde byla magie uplatňována…. Vytváříme si tak hranice, které náš Strážce prahu má tendence respektovat. A skutečně potom v dané oblasti, v dané věci s magií ničeho nezmůžeme. I kdybychom to zkoušeli, jednoduše narazíme.
Přímo se teď nabízí odsoudit každého, kdo v magii hranice má, jakože to není mág. Jistě, odsudky jdou každému vždy nejlépe. Magie není nějaká energie, která se naleje, vyleje a člověk není jen její průtokáč. Magie velmi úzce souvisí s konzistencí osobnosti. Když mi někdo říká, že to či ono se magií nemá řešit, neodporuji. Věřím, že ono přesvědčení vychází z osobnostních kvalit. Ani neříkám již (kdysi jsem něco takového s bezbřehou naivitou opomíjeje toho druhého prohlašovala), že ale já si takto nedávno přesně takovou situaci magicky pořešila. Nejde o to radit, ale jde o něco úplně jiného. Každý si nastavujeme hranice tam, kde je potřebujeme. Máme jinak nastavené myšlení a vážně je průšvih odpálit si mozek požadavky, na které osobnost není připravena a možná ani nikdy nebude. No a? Ostatní kolegové nejsou naší kopii a nemusí dělat to, co my. Mají vlastní cestu, vlastní úspěchy a pády.
Na straně druhé je hloupé přesvědčovat v magii ostatní o tom, že mám pravdu. Oni nejsou v mojí kůži. Jestliže nedojde ke ztotožnění v osobním přístupu k magii, lze konzultovat, lze si vyměňovat zkušenost, ale ten, kdo má hranice dál, musí počítat s tím, že nebude vždy pochopen. Z tohoto důvodu skupinový rituál je limitován tím, čemu jsou v daný okamžik schopni uvěřit jedinci s největší sílou. Zbytek se veze a brzdí. S tím je potřeba počítat. Velmi úzká spolupráce vyžaduje hodně společného přesvědčení, a ten, kdo má hranice nejpružnější, si musí limity ostatních uvědomovat. Něco, co lze, se časem posune i u nich…. Jenomže nelze to natahovat jako gumu. Opačný proces, že jedinec s pružnějším nastavením přijme limity druhých, si představit jako dlouhodobější stav neumím. Společné dílo již vyžaduje partnerství (nejméně spjatá forma je něco jako obchodní společnost). To nevzniká jen tak, vyžaduje ztotožnění a každý rozdíl se velmi rychle vyjeví. Právě proto bývá magie převážně vysoce individuální disciplínou…. A vždy zde nějaký prostor pro individualitu musí být… jinak by nefungoval ani žádný magický řád.
Takže hranice použití magie leží v každém z nás. Je to o našem niterním přesvědčení. A je to tak naprosto správně. Někteří z nás praktikují kontaktní magii s entitami, tedy nelidskými bytostmi. I ti humanoidní mají dosti odlišnou mentalitu od člověka. A právě ony nás nutí hranice nastavovat pružně, posouvat, až jednoho krásnému dne zjistíme, že nic není nemožné…. Protože Strážce prahu splnil svojí funkci a může nás odevzdat dál osudu.
Magie nám má poskytovat právě to, co potřebujeme. A pokud máme hranice, máme je proto, že je potřebujeme a je to tak správně.
Komentáře