Přeskočit na hlavní obsah

O hranicích v magii


Původně jsem v letním pozdním odpoledni chtěla psát pouze o hranicích magie, ale jak tak píši venku, naběhly mi i jiné věci, které s tématem souvisí. Již to tak nějak zřejmě bude, že na vzduchu jsou myšlenky mnohem pohyblivější.  To, o čem píšu se nevztahuje na nováčky, ani na extrémně talentované nováčky (pokud nemají zkušené vedení někoho, kdo ty hranice umí posouvat). Není to ani soutěž v kategorii, kdo je větší mág.  Tímto příspěvkem se pokouším popsat skutečnost z jistého úhlu pohledu a nerada bych, aby byl podnětem k nenávistným reakcím, či pocitům kohokoli, že je proti němu namířen. Není. Magie je osobní věc a je jen na nás s čím se chceme podělit s ostatními. V této oblasti se tak nějak předpokládá, že nikdo neříká vše. Nakonec ani já ne… 

Zpočátku se učíme magii vnímat, učíme se s ní zacházet, prohlubujeme své schopnosti, zkoušíme vše možné, …. Až jednou se dopracujeme do stavu jisté stabilní kdykoli dostupné hladiny, kterou si jen hlídáme. Dříve nebo později se dostáváme před otázku, kde jsou hranice. Často se setkávám s tvrzením, že prostřednictvím magie nelze řešit to či ono. Respektive, věřím tomu, že ten, kdo to tvrdí, vychází ze své zkušenosti. Jenomže to ještě neznamená, že se jedná o obecně platné pravidlo.
Pro zjednodušení vynecháme otázky závisející na tom, že ovlivníme jiné osoby. Ačkoli již tím, že jsme s jinými osobami v interakci, je ovlivníme. Když máme k tomu magii, je ovlivnění jaksi více nežli pouze u řečí. Ale lze se stejně tak rozhodnout, že jednoduše nebudeme nikoho jiného ovlivňovat a zaměříme se jen na sebe. 

Magie je síla, která je vnímatelná i do okolí a nějakým způsobem na okolí působí, zejména, když máme v úmyslu udělat třeba pokrok v nějaké oblasti své činnosti. Jestliže disponujeme magií, ta se zákonitě zapojí. Což neznamená, že každý kolem si uvědomí, oč zde jde…   

Ale vrátím se zpět k hranicím magie. Magie je síla, kterou, když v sobě objevíme, nastavíme si ji a pracujeme s ní. My samotní, nikdo jiný to za nás neprovede. Jistě, máme některé mocné podpůrné mechanismy, např. v severské magii koncept fylgja a haminglja, nicméně jejich instalace je také na nás. Nemusíme, ani kdyby se to objevilo, to přijmout. A jestliže to přijmeme, tak musíme také pro to, aby to fungovalo, ne málo udělat. Omlouvám se, že neuvádím jiný podpůrný mechanismus, ač jsem sečtělá, nenapadá mně nic snad kromě alchymistických konotací, které ale mají různé interpretace. Jiný jsem také nezažila, neb mi naběhnul ten severský a jaksi nejde teď přesedlávat, že bych chtěla raději něco třeba od amazonských indiánů. Nicméně řekněme si, že to jaksi plně podpůrně se nemusí vždy a u každého projevit, neb jde o velmi specifickou oblast mající osobní vazby, a potom platí, že je to jen a jen na nás.

Ať tak či onak, je jen na naší práci a pěstovaní síly, jak účinná a v jakých oblastech magie bude. Umíme ji nastavit, umíme ji také ale velmi účinně vytěsnit. Není to ani o tom, že si ukazujeme prstíčkem, tady magii ano, tady ne. Je to o tom, jak to máme uspořádáno v hlavě. Sami za sebe. Pokud jsme přesvědčeni o tom, že s něčím konkrétním magie nepohne, že jsme jako mágové v tom a tom bezradní, či snad, že by nebylo správné, aby zde byla magie uplatňována…. Vytváříme si tak hranice, které náš Strážce prahu má tendence respektovat. A skutečně potom v dané oblasti, v dané věci s magií ničeho nezmůžeme. I kdybychom to zkoušeli, jednoduše narazíme. 
      
Přímo se teď nabízí odsoudit každého, kdo v magii hranice má, jakože to není mág. Jistě, odsudky jdou každému vždy nejlépe. Magie není nějaká energie, která se naleje, vyleje a člověk není jen její průtokáč. Magie velmi úzce souvisí s konzistencí osobnosti. Když mi někdo říká, že to či ono se magií nemá řešit, neodporuji. Věřím, že ono přesvědčení vychází z osobnostních kvalit. Ani neříkám již (kdysi jsem něco takového s bezbřehou naivitou opomíjeje toho druhého prohlašovala), že ale já si takto nedávno přesně takovou situaci magicky pořešila. Nejde o to radit, ale jde o něco úplně jiného. Každý si nastavujeme hranice tam, kde je potřebujeme. Máme jinak nastavené myšlení a vážně je průšvih odpálit si mozek požadavky, na které osobnost není připravena a možná ani nikdy nebude. No a? Ostatní kolegové nejsou naší kopii a nemusí dělat to, co my. Mají vlastní cestu, vlastní úspěchy a pády. 

Na straně druhé je hloupé přesvědčovat v magii ostatní o tom, že mám pravdu. Oni nejsou v mojí kůži. Jestliže nedojde ke ztotožnění v osobním přístupu k magii, lze konzultovat, lze si vyměňovat zkušenost, ale ten, kdo má hranice dál, musí počítat s tím, že nebude vždy pochopen.  Z tohoto důvodu skupinový rituál je limitován tím, čemu jsou v daný okamžik schopni uvěřit jedinci s největší sílou. Zbytek se veze a brzdí. S tím je potřeba počítat. Velmi úzká spolupráce vyžaduje hodně společného přesvědčení, a ten, kdo má hranice nejpružnější, si musí limity ostatních uvědomovat. Něco, co lze, se časem posune i u nich…. Jenomže nelze to natahovat jako gumu. Opačný proces, že jedinec s pružnějším nastavením přijme limity druhých, si představit jako dlouhodobější stav neumím. Společné dílo již vyžaduje partnerství (nejméně spjatá forma je něco jako obchodní společnost). To nevzniká jen tak, vyžaduje ztotožnění a každý rozdíl se velmi rychle vyjeví. Právě proto bývá magie převážně vysoce individuální disciplínou…. A vždy zde nějaký prostor pro individualitu musí být… jinak by nefungoval ani  žádný magický řád.

Takže hranice použití magie leží v každém z nás. Je to o našem niterním přesvědčení. A je to tak naprosto správně. Někteří z nás praktikují kontaktní magii s entitami, tedy nelidskými bytostmi. I ti humanoidní mají dosti odlišnou mentalitu od člověka. A právě ony nás nutí hranice nastavovat pružně, posouvat, až jednoho krásnému dne zjistíme, že nic není nemožné…. Protože Strážce prahu splnil svojí funkci a může nás odevzdat dál osudu. 

Magie nám má poskytovat právě to, co potřebujeme. A pokud máme hranice, máme je proto, že je potřebujeme a je to tak správně. 

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

12. dům v horoskopu

Jedná se o dům, na nějž není z pohledu středověké astrologie nazíráno jako na příjemné místo. Napadá mně podobnost s magií, i zde středověká magie měla tendence vnímat vliv démonů jako něco nesmírně škodlivého. Jenomže stejně jako 12. dům máme všichni, máme všichni v sobě i démonickou stránku. Stát se světcem znamenalo ujít cestu vedenou skrze křesťanskou mystiku, vidět za význam věcí a dostat se do stavu, kdy to démonické v nás nám neškodí nevhodným filtrem, přes který si můžeme naprosto nevhodně projektovat své okolí. Nechci tvrdit, že 12. dům je domem démonů, oni tak nějak podle zaměření člověka mohou působit v jakémkoli domě. Např. asc. v Býku má sklony k obžerství, ve Lvovi k pýše atd., Kozoroh v 2. domě typický lakomec, Střelec v 7. domě smilník. To ovšem ještě neznamená, že každý člověk s asc. v Býku je chodící koule, může být, pokud si nedá pozor na přehánění své vášně. A ani to neznamená, že musí zůstat koulí po celý svůj život.  Tento dům nám ukazuje, čemu budeme čelit a jako

Lilith z pohledu astrologického

The matter is a prison Osobně se domnívám, že Lilith jako taková vyžaduje osobní přístup astrologa, i kdyby tím přístupem mělo být její ignorování. Máme snahu se domnívat, že existuje pouze jedna Lilith (či jeden pohled na Lilith), jenomže již v démonologii si nelze nepovšimnout mnoho vrstev různorodých mýtů o Lilith. Proto máme v astrologii na výběr ze dvou bodů. V dnešní moderní době je velice jednoduché uchopit téma Lilith feministicky anebo ryze démonicky, on rozdíl až tolik velký co do základu nebývá. Jedná se o téma umožňující subjektivní pohled, ten můj vychází z magické transformace a démonologie.  Onen subjektivní přístup začíná v momentě, kdy se astrolog má rozhodnout, zda ve svojí astrologické praxi použije skutečný bod Lilith anebo střední, tedy korigovaný bod, protože Měsíc se nepohybuje přesně elipse, jak předpokládá střední Lilith (rozdíl může být i 5 stupňů). Střední se označuje jako Mean a skutečná jako True. Běžnější se používání Mean Lilith, což kolegy považující Lil

PONDĚLNÍČEK O Uranovi, enochiáně a jasnozřivosti (2/24)

Uran v domech. Zaujal mě v jedné astrologicke skupině dotaz na přechod Urana 1. domem. Jedná se o nesmírně zajímavé téma i v mé osobní rovině.  Právě, když mi Uran dosedl na ascendent, začala jsem pracovat s enochianskými voláními úplně jinak. Vždy jsem věděla, že mi enochiana dělá dobře, ale to bylo takové spíše pocitové, špatně se to vysvětlovalo. V ten moment mi bylo jasné, co si s ní počít a jak. (Toto je na enochianě nejhorší, neb neumíme přesně definovat povahu bytostí, které přijdou, ani přesně neumíme popsat její účinky a nemáme ani jistotu stran rituální stránky věci, neb Dee a Kelly vypracovali systém, který je odpraktikován pouze částečně. Osobní přístup vyžaduje několik opakování a také přestávky v aplikaci, takže se jedná o magii, již lze porozumět až po létech praktikování.)  Samozřejmě, vzhledem k tématu je potřeba se podívat i na dobu, kdy mi Uran procházel 12. domem. On se neocitne na ascendentu jen tak, nějak fungoval i předtím.  Jeho konjunkce s nativní