a
Staň se sám sebou, dodává magie.
Jenomže to vyžaduje ohromnou odvahu a prokázání statečnosti, kdy naše povrchní já vystrkuje drápky a snaží se nás nahodit do doposud vyběhaných kolejí.
Metoda, kterou to provádí? Předsudky, staré křivdy, šrámy mající tendenci se oživovat projektují dosavadní špatnou zkušenost. Jednoduše nedůvěra.
Jsme, co jsme, je to zapsáno v naší podstatě, jen na tom všem jsou nánosy zkušeností, moře opatrnosti a obal, který jsme si vytvořili, abychom přežili, neb svět nebývá právě přátelským místem a často nás dusí tam, kde to nejméně očekáváme. Jakoby se nám snažil ukázat, nikomu nevěř.
Přesto, je zde i druhá strana, která nás něčím, mnohdy jen náznaky, táhne k tomu, co jsme. Jakoby měla snahu se nám opatrně vyjevit. A trvá to a mnohdy potřebujeme meč Královny mečů (samozřejmě i s ní), aby nám strhla masku z obličeje a nastavila štít, v němž vidíme svojí skutečnou tvář. Je to riziko. Buď jako Gorgona zkameníme a zatvrdíme se.....
anebo se uvidíme a již nikdy nic jného nebudeme chtít.
Minulý příspěvěk Magický záměr Tygr končil zasazenou myrthou... a trochu beznadějí, neb magický záměr jakoby se nebyl schopen nikdy rozběhnout. Protože naše vědomí je vždy na straně starého já.
Dnes se pokusím popsat proces od zasazené myrthy dál, neb je to jen cesta přikrytá závojem předsudků. Ale dříve nebo později se něco vyjeví a ono to dopadne na jedince s pocitem, jsem to ale byl kretén... Jenomže zároveň si uvědomí, že to vše měl jak na dlani.
Chce to jen trochu trpělivosti se sebou samotným.
Takže myrtha ve své podstatě schytala od povrchního já všechny předsudky, všechna protivenství, protože právě ona zosobňovala pro daného jedince nový vliv, to, co povrhní já transformuje a ono třeba již ani nebude, nebo bude někým jiným. Není cesty zpět a tato lidská část si to velmi dobře uvědomuje a udělá vše, aby transformaci zabránila.
Jenomže, jak již to tak bývá, magický záměr také není bezbranný a magie si nějaké skulinky vždy nalezne. Proto se náš adept odhodlaný stát Tygrem, nakonec dostal do fáze, kdy sice myrthu nezápalí, o to se jeho povrchní já postaralo, ale má tendence nějakým způsobem se o myrthu strat. Jeho povrchní já sice bojí, ale zároveň je uspokojeno v naději, že v tomto polovičatém stavu, kdy všichni budou naprosto spokojeni navěky zůstane.
Vážně zformovaný magický záměr má tendenci se prosazovat, navzdory odporu povrchního já. Čas je pro něj proudem nesmírně relativním, okolností hodlá maximálně využít ve svůj prospěch a jako voda narušuje struktury povrchního já, jen aby nalezl skulinku, přes níž pronikne a začne jej postupně okupovat.
Magický záměr potřebuje prostor a umí si jej vytvářet. Jsou to sny, mnohé si nepamatujeme, ale v nich odehrává se příprava, aby mohl na světlo. Symbolika, na kterou v životě narážíme. Lidem se mnohdy stávají věci evidentně vedoucí k jejich magickému záměru, jenomže oni je nevidí, jsou jakoby slepí.... protože jejich povrchní já je zavřelo do ulity. Jenomže ono z té ulity také nevidí, neslyší.... je ukolébáváno falešným pocitem bezpečí.
V intencích magického záměru se v takové situaci jedná o náznaky, pomalé myšlenkové vsuvky, nápady, které mohou působit neobvykle, dokonce vzbuzovat i odpor, přesto něčím fascinují, a tak se mají tendence vracet na vědomí. Strach, který je člověk nucen s každou takovou představou překonávat, připravuje vhodnou situaci.
Až jednoho krásného dne, magický záměr prorazí sílou, nabourá se do ulity, vytáhne z ní člověka ven a ono povrchní já bude vláčeno po drsných plochách v závěsu za velmi silným povozem.... Čím dříve se jedinec vzpamatuje a popadne kadidlo, tím méně děr v jeho realitě nastane a bolestivá část transformace se podstatně zkrátí...
Jak je to napsané, vypadá to hezky a jednoduše.... ovšem říkejte něco člověku... i kdybych měla tisíckrát pravdu, v rámci tohoto procesu, porozumění, uvědomění si a okamžitý návrat ke kadidlu, ... to vyžaduje již nadlidské schopnosti. Neb lidé vidí vše až ex post...
Komentáře