Takže několik málo zajímavých myšlenek, jistě číst knihu v jiné době, stanou se zajímavými zase myšlenky trochu jiné.
Nejde o to, přijmout jiné vidění světa, ale právě porozumět tomu, co předkládá sám autor.
"Poražení jsou ti, kdo neprohrávají." Zní to tak fádně, ale kolikkrát jsme se nejvíce poučili z prohry? A kolikkrát nám prohra na menším poli umožnila získat něco mnohem většího? Jde o to unést prohru v daný okamžik, nezpanikařit a nějak se umět dostat do stavu, kdy si řekneme, že není všem dnům konec.
"Nesnaž se býti užitečný. Snaž se být sám sebou. Nechoď ani rychleji, ani pomaleji, než tvoje duše." Být sám sebou chce docela solidně poznat svojí duši a naplňovat ji svými činy. Ne činy pro druhé. Jen tak nebudeme podléhat manipulaci. Pokud nebudeme naslouchat sami sobě a dělat věci v souladu se sebou, nebudeme ani fakticky příliš užiteční.
"Pro většinu lidí totiž velkorysost spočívá jen v dávání. Aktem lásky je však i přijímání. Dovolit druhému, aby nás učinil šťastnými, učiní to šťastným i jeho."
Pravda, která se vymyká mainstreamové esopropagaci. Je potřeba nejenom dávat, ale i brát. Tak vzniká rovnováha a je zde možnost nastavit věci správně.
Nejde o to, brát ty citáty doslovně a mít z nich manuál, jde spíše o možnost začít přemýšlet o věcech jinak. Coelho není typická new age literatura, alespoň pokud jej nečte povrchný čtenář. Klade do popředí trochu provokativní věci, jako třeba postarej se o sebe především... Pošetilci to bude znít jako rouhání... Nám ostatním naopak přijde, že již bylo na čase o tom začít mluvit.
Komentáře