ADJUSTMENT (o magii s Maat)

K noci svatojánské skládám hold těm z naších předků, kteří navzdory odsudku společnosti vytrvale provozovali čarodějnictví a magii.  Toto vědění a praxe sebou nesla nemalé riziko ještě i ve 20. století.  Především se tito lidé museli vypořádat s odsudkem církve, což na vesnicích, kde církev udávala ton společenského dění, vůbec nebylo jednoduché. Zde se člověk neschoval v anonymitě města, a pokud praktikoval, věděli to všichni.  Sice, když je lidé potřebovali, chodili za nimi, ač mnohdy ve strachu. Jakmile hrozilo, že se církev na čarodějnou osobu či klientelu zaměří, mnohdy nebylo nikoho, kdo by si vzpomenul na to, co se povedlo zažehnat. Naopak případný neúspěch byl silně ostrakizovaným.  Tato ostrakizace pokračovala i za komunismu. Jen počet nepřejícných, co by si přáli takové praktiky v době pokroku vymýtit, narostl. Nebyla to již jenom církev, ale i vytrvalí marxisté a leninisté, jejichž ideologie chtěla takové tmářství vymýtit.  A církev, ta na svý...

Někdy věci naberou spád, tak nějak samy od sebe. A to i přesto, že ráno den vypadá stejně nevinně jako jiné dny, kdy žijeme si ve své perspektivě, děláme své a jsme přesvedčeni, že takto je to správně. Musíme ale vyjít z toho, že ono správně platí po nějakou dobu, která má nějaký začátek a konec, ačkoli se může zdát, že ohraničená není.  Náhlý zvrat v perspektivě vidění nastupuje překvapivě, ale není doprovázen jevem, že je člověk zaskočen. Tento zvrat nastává, jakmile máme odžito v dané situaci, vztahu, místě, .... své  a již není potřeba se dál odžitým zabývat. Prostě to odezní, skončí, najednou samo. Ve filmu bývají podobné situace lemovány patosem a značným zmatkem, aby se člověk vyrovnal se situací.  V magické realitě nikoli. Najednou člověk ví, ... co bylo doposud, jednoduše  skončilo, přirozeně a naprosto samo. Je to úžasný pocit, velmi zajímavý. Má vůni moře, chuť svobody a mozek vnímá, že nic se neděje, jak nemá.        ...

Velmi podstatná je myšlenka na to, co chceme. Opatrně v magii se nám spíše zhmotní nápady, jak se může něco podělat. Proto u každé překážky je potřeba si myslet na to, že se nás netýká, či jak ji překonat, jeli konfrontace nutná.  (31. 5. 2020) Kdykoli začínáme něco nového, bez sebedisciplíny jsme nahraní. I když změníte prostředí, vždy po návratu do běžného místa hrozí, že staré návyky nás zaskočí. Jediným řešením je důslednost, důslednost a ještě jednou důslednost.    (29. 5. 2020) Každý máme své špatné dny, i mágové mají špatné dny, když narazíte na špatný den mága, nečekejte, že projeví se jako nadčlověk... I mágové někdy potřebují vstřebat běžnou realitu.  (27. 5. 2020)

J edná se o dvorní kartu, která představuje osobu, charakteristiku jednání v jakékoli situaci a může představovat i jednu složku osobnosti, která převládá. S dvorními kartami je trochu problém, stojí hierarchicky mezi životními situacemi, do kterých se dostáváme (Malé arkánum) a vlivy Universa (Velké arkánům).  Není potřeba se nechat zmást tím, že se jedná o mužskou kartu (tedy vyjma Tarot Kelstských draků). Do pozice rebela s pohotovým jazykem a brilanstním úsudkem jinak egoisticky zaměřeného s vysokými nároky na lidi kolem sebe, se může dostat i žena.  Jaký je? Postava na koni, spřežení, je zde vidět rychlost až trysk, docela se umí ohánět mečem, působí rozhodně a sebejistě, na některých sadách jako mladík.  Jeho vůz je v Thotově tarotu tažen dětmi a ty chaoticky nabírají každý jiný směr. Zde je kladen důraz na oseknutí tradičních představ a omezení (na straně druhé, on má pocit, že jej omezuje téměř vše, co není jeho nápadem). Rozhodně se umí ohánět ...

My, lidské bytosti jsme postižení řádnou dávkou nedůvěřivosti a nevěřícnosti. Máme k tomu dobré důvody, neb umíme nejenom naletět na iluze vytvořené jinými, my si umíme dobře iluzivní svět vybudovat sami a zabydlet se v prostoru, kam protichůdné informace neproniknou. A také jsme zejména v magii viděli někoho, kdo v takovém světě žije a přistihli i sebe, že máme sklony k tomuto. Co si budeme povídat, konfrontaci nikdo nemá rád a také vyrušení ze svého vnímání světa.  Osobně nemám nic proti iluzím, které si lidé vytvářejí jako mosty tam, kde si neumí pomoci, pokud jím tento most funguje a oni se nezabetonují, ale vyvíjejí se dál. Někdy dojem iluzorního způsobuje nedostatek po hříchu vhodné slovní zásoby. Slova docházejí.  Komunikace s tvory méně hmotnými je jiná, zpočátku plná iluzi, protože naše vlastní fantazie si umí dodat to, co není, jen aby vše bylo líbivé. Jistota, že to, co člověk slyší, skutečně slyší, přichází až se zkušeností, po nějakém čase. Proto je lepší ...

Další fázi při používaní sigilické magie, je nabíjení sigilia. Máme pečeť vytvořenou, při troše citlivosti poznáme, že má nějaký magický náboj, a teď je potřeba ten utvořený obrazec nabít.  Nabíjet lze pomocí prostředků jako jsou různé kameny, zde bude vhodné seznámit se jejich účinky a případně i kombinovat jejich sílu. Doporučuji použít nabité kameny skrze křišťál.  Svit úplňku, také může nabít pečeť. Pobyt ve vodě posvěcené (ve společnosti kamenů, krystalické soli a pod), pobyt na vzduchu (nejlépe pověsit, aby se třepotala). Sluneční energie. Pobyt v magickém girmoire (cizím anebo i vlastním).  Meditace nad pečeti. Astrální práce s ní v astrálním chámu.  Vpletení emocí do ní, snů a záměrů o které usilujeme.  Zapálení vonné tyčinky a nechat pečeť v ní pobývat. Počkat si na sen, kde bude práce s pečetí. Použití tělních tekutin. Požádání entity o nabití pečetě, v takovém případě je potřeba řídit se ryze instrukcemi dané entity. Pochopiteln...

Záměr magický je ryze vnitřní záležitosti každého z nás. Dá to práci vymyslet jej, nastavit si cestu, promyslet, jakými prostředky jej zrealizujeme, a ještě větší práci dá věřit mu a nemít pochybnosti o realizaci a výsledku. Toto je nejtěžší. Nejde jenom o sebedůvěru, ale i o to uvěřit, že vůbec je objektivně realizovatelný. Protože v magii používáme i prostředky mající vazbu na jemnou hmotu. Základem je vědět, že je vůbec něco takového možné, mít osobní zkušenost s jemnohmotnou realitou a uvěřit, že není nemožné převést ji na hrubou hmotu. Ta se mnohdy vzpírá, zejména reaguje dobře na jakékoli pochybnosti. Ona, jakmile zmerčí, že máme sebemenší pochybnost, vyloží si to jako stopku, stáhne se a neprorazí na ni nic. Magický záměr dává smysl až tehdy, když víme, že není důvod, aby se nerealizoval, protože možné je vše. Jen se umět pro to rozhodnout. Moudrým proto není ten, kdo svůj záměr vytrubuje do světa, ale ten, kdo ponechá si jej pro sebe. I ke kolegům v...

Mezi tím, co chceme, a realitou bývá mnohdy mezera. Její překlenutí je možné analogicky právě pomocí vhodného sigilia. Ze škály poznaného se nám vyjeví vhodný symbol, který překlene, bude jakýmsi mostem, aby cílené, vytvořené v jemnohmotné sféře, mohlo proniknout do hrubé hmoty. Je potřeba říci, že často při tvorbě sigilia narazíme na to, že jen jsme pojali záměr a víme, jak sigilium vytvořit, a situace se najednou začne sama otáčet. Jedná se o poměrně častý jev, jakoby se sigilium bránilo tomu být vytvořeno a zkoušelo vůli svého tvůrce. Ačkoli se situace změní, je potřeba záměr dovést do konce. Jinak opatrně jako prchavé bublinky šampaňského vyprchá z našeho života. Prostě Madame Magie má své pasti. V minulém  díle  tohoto krátkého pojednání jsem vysvětlila něco k inspiraci pro tvorbu, takže adept inspirovaný by se měl proměnit v operatéra a měl by přistoupit k počátku operace, tedy k samotné tvorbě. Měl by již vědět, jaký materiál použije a z jakých symbolů a jazyka si s...

 Pokusím se trochu rozepsat svůj příspěvek o tvorbě sigilii  úvod  , ve kterém jsem psala o sigiliích působicích dlouhodobě. Jde o to, čemu se věnujete, protože teoretické znalosti lze využít i v praxi a vytvořit si vlastní magickou pečeť je docela hezké. Základ spočívá v ovládnutí symboliky toho kterého systému, aby bylo zřejmé, jak si poskládat svojí vlastní pečeť. K tomuto lze využít abecedu, prakticky jakoukoli, i vlastní vytvořenou v chaosmagickém systému abecedy přání, kdy si přiřadíte k významům své vlastní glyfy.  Pokud budete tvořit slova, je dobré vytvořit je v jiném jazyce. Pro nás je vhodný jakýkoli klasický mrtvý jazyk, pokud máte alespoň základy, ale také můžete použít angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu... Setkala jsem se  s tím, že i anglicky mluvíci mágové používají jiný jazyk, docela hezký experiment jsem viděla ve španělštině. Výběr je v podstatě na vás. Zvolené symboly by měly tvořit nejenom významový celek, ale i ce...

 O sigilické magii bylo napsáno mnohé a předpokládám, že čtenář si některé věci zjistil a něco i přečetl. A pokud ne, nevadí, třeba tento můj příspěvek bude motivaci k tomu, aby si něco načetl. Sigilia neboli magické pečetě vytvářili lidé v magii klasické, lidové, ale i moderní a chaosmagii. Podstatné je, co a čeho tím chtěli dosáhnout. Jinak vypadá sigilium týkající se krátkodobých záležitostí a jinak to, co má fungovat napořád. Ve všech případech je podstatný záměr, který si člověk dá do symbolu. Pro krátkodobé záležitosti doporučuji práci Frátera V. D., alespoň mi jeho technika na krátkodobé věci fungovala fantasticky. Nemá cenu se o ní více rozepisovat, kniha je na trhu běžně dostupná.  Ve své praxi jsem se více zaměřovala na záležitosti dlouhodobé, které vyžadovaly transformaci, tedy změnu postoje a zvyků v dané věci. Jako inspirace mohou posloužit slova, ale hledá se více symbolická rovina bez vazby na konkrétní přání. Ta nejsou podstatná. Resp. jakmile člov...

Tajemno, šustění karet, minulost, budoucnost přítomnost, možná i špetka magického... To vše láká k výkladů karet, a tak v každé generaci máme dostatek zájemkyň, občas i nějakého zájemce, naučit se vykládat karty. Původním záměrem tohoto blogu bylo popisovat pouze tarot a věnovat se tarotu ze všech možných stran. Místo psaní knihy, když již tolik knih o tarotu spatřilo světlo světa. Trochu se mi matérie rozrostla, takže psát příspěvek o tom, jak začít s tarotem, začínám teprve teď. Ale možná je to tak lepší. Je jedno, jaká je motivace čtenáře, i jakou má doma tarotovou sadu, pouze majitele andělských sad varuji, že místy se zde může dočíst pro sebe něco tvrdšího. Potom ať je srozuměn s tím, že ty opeřené potvory mám ráda, ony mně zřejmě také, neb je neobtěžuji kartami, ani kyvadlem, a když jde o něco, co spadá do jejich kompetence, umíme se velmi hezky domluvit. jak začít?  Nejtalentovanější vykladači, které jsem poznala, začínali poměrně jednoduše, vzali si do rukou...

Každý z nás dělá magii z nějakého osobního důvodu, který obvykle těžko definuje, protože čím déle ji člověk praktikuje, tím více si uvědomuje, jak široké pole působnosti magie poskytuje. Chceme pohlédnout za závoj a vidět to, co lidem obvykle viditelné není. Je to vášeň pro jiné vidění světa. Můžeme vidět různě posplétané energie, v nichž umíme rozeznat svůj vlastní obraz, ono něco nehmotného, co jsme my, jen tam za oponou. Chceme se dostat do kontaktu se svojí části méně hmotnou, ať již ve snech, vizích anebo jejím postupným pouštěním na vědomí. Můžeme vnímat skrze svět jemných energií kameny, rostliny, zvířata, jiné lidi, místa, atmosféru.... Někteří z nás, ne všichni, vnímají v těch energiích i bytosti jiné, mající vlastní inteligenci, tolik odlišnou od všeho lidského. Mluvím o vnímání natolik ostrém, že jde prakticky o ryzí kontakt, nikoli pouze metaforu. Channelling představuje pouze jednu z možných technik kontaktu a komunikaci s těmito bytostmi. Mluvit v magii o objektiv...

Konec kalendářního roku bývá obdobím bilancování.  Možná se jedná o vliv starých pohanských časů, když 21. 12. byl zimní Slunovrat,  který se pojí s cyklickým časem. Je již novodobou tradici, že do nového roku si lidé berou na sebe další předsevzetí. Není vůbec špatné využit tohoto období nejenom k bilancování, tedy toho, co se povedlo, toho, co se pokazilo a i toho, s čím se hnout nepovedlo. Úplně ideální je započít proces uvědomování si příčin, proč se něco nepovedlo. Jestliže přijdeme na příčinu, bude jednoduché stanovit si, co konkrétně změnit. Ono je velmi fajn, stanovit si  cíl, ale v ruku v ruce s tím by mělo být i jasné, co se pro to má udělat. Když hledáme příčinu toho, proč se nám něco nepovedlo, je potřeba trochu pátrat, pochopitelně u sebe.  Mám osobní zkušenost, že každá změna začíná u nás samotných. Je na místě si ve vztahu k tomu, co se nám nedaří, položit si několik otázek: Jaké emoce vnímáme? - popsat si je, pojmenovat a zamyslet se, co je n...

První věc, na kterou si bude muset adept magie zvyknout, je skutečnost, že náhoda neexistuje. Ne pro nás. To, co si lidé mohou dovolit označit za náhodu, pro nás jednoduše možné není. Vše má svůj smysl, jen z pohledu lineárního vnímání času, to žádný logický smysl nedává. Ona logika zde ale je. Pokud bude k sobě čtenář upřímný, zjistí, že k něčemu, co teď dělá, čím se zabývá, byl nějakým způsobem veden již předtím. A pokud to včas nepochopí, zadělá si na nepříjemné vedlejší účinky, protože energie, které by měly být nasměřovány určitým směrem, se marně rozprsknou do okolí. Tedy si na ně zadělá každý, protože zpočátku hodně věcem, zejména těm, které máme přímo před očima, nevěnujeme až takovou pozornost. Podobné přitahuje podobné. Jedna ze zákonitostí, která funguje. Osobně se mi tato zákonitost osvědčila i po letech. Zejména velmi zajímavé bylo, když mě Universum pokoušelo upozornit na moji latentní podstatu, která má pro okultismus dost velký význam a kterou jsem si uvědomila ...

Je lidské toužit po něčem, co nemáme, ale velmi přesně víme, co chceme. Často jde o něco, co nezávisí jenom na nás samotných, ale i na někom jiném. A čím konkrétnější je toto přání, tím hůře se naplňuje. Někdy stává se, že čím déle člověk po něčem touží, tím více se odkládá. Něco, co vypadalo kdysi reálně, stává se nejasným, zamlženým, až se rozplyne do úplně opačné varianty. A ať člověk dělá vše, co jen umí, nikam se neposouvá. Stav, který každý z nás zažije. Chtěla bych konstatovat, že pro adepta magie je toto prožívat jednoduché. Není. Jelikož více vnímá energie jemné hmoty, spíše naopak. Ať již věříme na zázrak, či nikoli, taková touha k naplnění nedojde. Je zde proto, aby se adept zbavil otroctví chtění. Pokud se má posunout zase dál, je taková vyhrocená touha, kterou se naučí překonávat i kvantovým skokem. Překonávání touhy není příjemné, mnohdy člověk přichází o iluzi toho, co neměl. Jinak zůstane na půl cesty, navždy odsouzen k čekání na n...

Ovlivněni jungiánským pohledem považujeme stín za odvrácenou stranu osobnosti, za něco, co je špatně, jako bychom předpokládali, že vše špatné a špinavé v nás se koncentruje právě tam a může se tiše rozlézat do celé osobnosti. Chceme stín integrovat do osobnosti a nějakým způsobem ji kultivovat. Tento přístup znamená přijmout svojí odvrácenou stranu a i to špatné jako součást nás samotných. Místo potlačování a maskování přijetí. Tento příspěvek však není o jungiánském pohledu na stín. Věnuje se poněkud nevšednímu vnímání stínu z pohledu mytologie Khem. Pro civilizaci, kde Slunce pálilo, představoval stín něco úplně jiného. Byl ochranou a prostorem představujícím jisté útočiště.  Jít do stínu Boha, znamenalo žádat jej o ochranu, být v bezpečí. Stín je místem, kde je světlo méně intenzivní a bývá spojeno s pocitem chladu. Příliš mnoho světla oslepuje a právě stín umožňuje vůbec podívat se, jak se věcí mají. V parném létě každý pochopí, o čem mluvím. Stín je místem odpočinku, k...

Mezi lidmi, kteří se zajímají o magii, se občas vyskytne diskuse, zda mají smysl rituály, když jsou tolik komplikované, anebo je lepší používat magii volné ruky. Zase u té, kde je záruka, že funguje?  Pro začátek je velmi komplikované se v tom vyznat. Protože každý začínající se musel setkat s více názory a protichůdnými přístupy, přitom každý si za svým stojí. Moje zkušenost a můj pohled jsou takové, že člověk by se měl naučit a osvojit si tak nějak vše, pokud to tedy s magií myslí vážně. Magie jako taková funguje, pokud se s ní člověk sžije, stane se její součástí a ona jeho. Hrát si jednorázově s čímkoli jde, pokud  operátor netrvá na dlouhodobých výsledcích, potom je to nějak jedno. Jestliže to čtenář myslí vážně, měl by prozkoumat a praktikovat různé přístupy. Jakákoli magická operace, pokud jde o vydařenou operaci, nabíjí a operatér by si ji měl umět užít, jinak postrádá smysl. Potom není nic, co by bylo otravné, teatrální, hloupé či zbytečné. Jestliže narazíte na ...