Je lidské toužit po něčem, co nemáme, ale velmi přesně víme, co chceme. Často jde o něco, co nezávisí jenom na nás samotných, ale i na někom jiném. A čím konkrétnější je toto přání, tím hůře se naplňuje.
Někdy stává se, že čím déle člověk po něčem touží, tím více se odkládá. Něco, co vypadalo kdysi reálně, stává se nejasným, zamlženým, až se rozplyne do úplně opačné varianty.
A ať člověk dělá vše, co jen umí, nikam se neposouvá.
Stav, který každý z nás zažije. Chtěla bych konstatovat, že pro adepta magie je toto prožívat jednoduché. Není. Jelikož více vnímá energie jemné hmoty, spíše naopak.
Ať již věříme na zázrak, či nikoli, taková touha k naplnění nedojde. Je zde proto, aby se adept zbavil otroctví chtění. Pokud se má posunout zase dál, je taková vyhrocená touha, kterou se naučí překonávat i kvantovým skokem.
Překonávání touhy není příjemné, mnohdy člověk přichází o iluzi toho, co neměl. Jinak zůstane na půl cesty, navždy odsouzen k čekání na něco, co jednoduše nejde a ani se nedělo proto, aby se tak stalo.
Komentáře