K tvorbě sigilických obrazců

 O sigilické magii bylo napsáno mnohé a předpokládám, že čtenář si některé věci zjistil a něco i přečetl. A pokud ne, nevadí, třeba tento můj příspěvek bude motivaci k tomu, aby si něco načetl.

Sigilia neboli magické pečetě vytvářili lidé v magii klasické, lidové, ale i moderní a chaosmagii. Podstatné je, co a čeho tím chtěli dosáhnout. Jinak vypadá sigilium týkající se krátkodobých záležitostí a jinak to, co má fungovat napořád.

Ve všech případech je podstatný záměr, který si člověk dá do symbolu.
Pro krátkodobé záležitosti doporučuji práci Frátera V. D., alespoň mi jeho technika na krátkodobé věci fungovala fantasticky. Nemá cenu se o ní více rozepisovat, kniha je na trhu běžně dostupná.

 Ve své praxi jsem se více zaměřovala na záležitosti dlouhodobé, které vyžadovaly transforamci, tedy změnu postoje a zvyků v dané věci.

Jako inspirace mohou posloužit slova, ale hledá se více symbolická rovina bez vazby na konkrétní přání. Ta nejsou podstatná. Resp. jakmile člověk změní přístup a postoj, tak ví, že on tok energie, osud, vesmír... si již pohlídá, aby příznivý okamžik byl využitý a nepříznivý rychle s co nejmenšími následky pominul. Člověk se tak stane pragmatikem, kdy žádná okolnost nebude mu proti. Situaci vždy lze nějak otočit.

 Jak vidíte na obrázcích, lze použít jakoukoli techniku a je velmi fajn promyslet si, co chci, a dát si na výsledku záležet, aby vypadal k světu. Je vhodné si pohrát s vrtsvením a spojit tvorbu sigilie s rituálem.

Je příjemné, když sigilium se stane součástí obrazce, který má člověk nějakou dobu před sebou. Samotný proces tvorby se dá velmi hezky užít, lze použít něco cíleného, kombinovat s automatickou kresbou, anebo zadat do obrazce tarotovou kartu, kámen, prostě něco, co mu dodá na symbolické hodnotě.

Sigilium obživne rituálem, který s ním spojíte. Nechávám se inspirovat obrazcem samotným a hlasem entity (ať již vlastním átmanem nebo i někým jiným, kdo se na tvorbě inspirací podílí), jak dál s ním nakládat. Někdy postačí jen obrazec samotný mít a nechávat působit. Jindy zase vytvořit určitý počet kopíí, které si člověk postupně tvoří, odpaluje, vkládá do země, či nechá unést proudem vody (proto doporučuji využít rozložitelný materiál).

Sám obrazec řekne si, jak dlouho bude žít. Někdy je to záležitosti chvilky, jindy přežívá dlouhá léta, než jeho síla pomine. Nic se neděje, obvykle si člověk vytvoří sigilium jiné. Anebo, co se také může stát, přežívá jeho obraz jako svědectví v soukromém artefaktu, v obrázku, který zůstává,
v písní, kterou si složíte,  v magickém nástroji, který bude v sobě sigilium zahrnovat.

Měla jsem kdysi posplétaný sigilický náramek opatřený lávovými kameny z kousků kůže. Nosila jsem jej denně. Až se materiál zničil, ponechala jsem jeho zbytky a časem ukáže se, co dál. Již nežije, je svědkem toho, co bylo. Jednou zase OBŽIVNE, a na jeho torzo naváže se nová kůže.

Jindy vytvořila jsem něco z dřívek a kamínků, rozebrala jsem to po rituálu, protože to stačilo.

Sigilium, když je vytvořeno, i když je s námi, samo rozhoduje se, dokdy žít bude. Samo řekne si, kdy chce spočívat mezi magickými nástroji a nabíjet je, a kdy zase naopak, chce chodit všude s vámi. Tvoříte-li něco, co má vydržet dlouho a působit, je potřeba respektovat, jak život samo si nastaví. 


Další pojednání o pečetích lze nalézt v těchto odkazech:

inspirace k tvorbě