Svatý anděl strážce v západní magii
Pojem Svatý anděl strážce (SAS), anglicky Holy Guardian Angel (HGA) patří k nejdiskutovanějším pojmům západní esoterické tradice. Nejsem si ovšem jistá tím, nakolik lidé rozumí tomu, co přesně se tímto pojmem myslí, protože jeho porozumění není tak docela jednoduché. Mnozí si pod ním představují prostě andělíčka strážného z dětství, jiní Vyšší Já, další geniální psychologickou metaforu a někteří skutečně samostatnou duchovní inteligenci. Jsou i takoví, kteří jej berou jako fakt a považují za zbytečnost.
Z pohledu chaosmagie může být na něj nahlíženo jako na rozhraní dopující adepta magickou silou, ale např. podle Patricka Dunna jsou zvířecí spojenci mnohem užitečnější, protože SAS nebývá příliš hovorné, navíc nic nedělá za vás a pořád má tendenci vás jenom někam směřovat. Z tohoto pohledu se práce s SAS jeví jako dobrovolná práce s někým, kdo každý váš geniální nápad neocení. Naštěstí práce s SAS vyžaduje mnoho energie, záměr, směřování a neustálou snahu, takže se nemůže stát, že by SAS začal do života adeptovi zasahovat nedopatřením, náhodou či nějakým nezamýšleným vedlejším efektem.
Trocha historie
Myšlenka ochranného ducha je mnohem starší než křesťanství. Vzpomenu některé příklady, které ovlivnily západní magii:
Ve starém Řecku existoval daimón, osobní duchovní průvodce. Sókratés opakovaně tvrdil, že jej jeho daimón varoval před chybnými rozhodnutími. V této souvislosti si dovolím upozornit, že tento článek nemá ambice objasnit problematiku daimóna. Z pohledu astrologického, horoskop míval vždy několik aktivních daimónů, nedá se říci, že jeden člověk má vždy jednoho daimóna, ani se nedá tvrdit, že každý daimón je personalizovaný.
Platón jej chápe jako prostředníka mezi bohy a lidmi. Sókratův daimón téměř nikdy nepřikazuje, pouze varuje, respektuje svobodnou vůli, neřeší každodenní maličkosti. To je překvapivě podobné zkušenostem mnoha moderních mágů s HGA.
Plotínos popisuje, že každý člověk má vyšší část své bytosti trvale obrácenou k Jednomu. To připomíná HGA více než většina pozdější angelologie. Nejde o druhou bytost. Jde o vyšší úroveň vlastního bytí. Tento výklad silně ovlivnil renesanční hermetismus.
Římané obdobným způsobem hovořili o geniovi.
V Egyptě nacházíme obdobné představy v pojmech ka, ba, ach i ochranných božstvech.
V judaismu se postupně rozvíjejí angelologie a myšlenka osobních andělů. Kabala nabízí několik možností, nejčastěji se zmiňují: Nešama, Chaja, Jechida. Nejhlubší paralelu s HGA lze hledat v Jechidě, nejvyšším aspektu duše, který je sjednocen s Božstvím. Nejde však o přímou historickou shodu, ale o pozdější hermetickou interpretaci.
Nedá se přesně určit, že ve všech tradicích každý pojem přiléhá přesně k pojmu jiné tradice. Nelze vytvořit slovník, v němž se dočteme, že tato struktura přesně znamená to či ono a stejně tak je to i v jiné tradici. Naopak, v každé z těchto tradic tento pojem znamená poněkud něco jiného. Stran severské tradice odkazují na své příspěvky týkající se projevů osobnosti. Společný znak těchto tradic představuje skutečnost, že nejde jen o ochranu, ale především o vedení člověka k naplnění jeho pravé podstaty.
Abramelinová magie
Kniha posvátné magie Abramelina Moudrého popisuje jako cíl celé magické cesty dosažení „Znalosti a rozhovoru se Svatým Andělem Strážným“ . Jedná se o úplně jiný přístup než dosažení jakéhokoli jiného konkrétního cíle. Tomuto jednomu cíli je podřízena veškerá magie.
Prioritou není získávání moci, ani ovládání duchů. Nejde o to získat bohatství. Pouze spojení s SAS představuje to nejdůležitější. Až teprve potom může adept bezpečně pokračovat v práci s ostatními duchovními silami.
The Golden Dawn
Hermetický řád the Golden Dawn pojem SAS převzal od Abramelina, ale částečně změnil jeho význam. SAS zde představuje vyšší duchovní princip člověka. Kontakt s ním znamená skutečný začátek Velkého Díla. Veškeré rituály mají člověka postupně očistit tak, aby mohl tento náročný kontakt unést.
Aleister Crowley
Aleister Crowley věnoval problematice kontaktu s SAS obrovské množství textů. Dnes je máme v knihách vydaných Sol Noctis přeložené do češtiny. Jeho slavná věta zní: "The Knowledge and Conversation of the Holy Guardian Angel is the single most important task of the magician."
Přitom ale nikdy jednoznačně neřekl, co vlastně SAS je. Na různých místech jej popisuje jako: samostatnou inteligenci, vlastní božské Já, nejvyššího učitele, bytost přesahující lidské chápání. Nejedná se o rozpory v těchto tvrzeních, což pozná ten, kdo má to štěstí, že kontaktu dosáhne.
Liber Samekh Crowley vytvořil jako praktickou adaptaci tzv. Bornless Ritualu, známého z řeckých magických papyrů (Greek Magical Papyri, PGM). Jeho cíl není přivolat běžného ducha, ale postupně proměnit samotného mága tak, aby byl schopen navázat kontakt s SAS. Důležitá je změna operátora, nikoli změna okolního světa.
V Thelémě nelze SAS oddělit od pojmu True Will. Pravá vůle není totéž co přání ega, jde o nejhlubší směr bytí člověka. SAS není tím, kdo vůli vytváří, je tím, kdo ji odhaluje.
Psychologická interpretace
Pochopitelně, kdo jiný nežli C. G. Jung, z jehož pohledu SAS představuje Self. Proces "Knowledge and Conversation" odpovídá individualizaci. Anděl tak nepředstavuje objektivní bytost, ale je nejvyšší organizující strukturou lidské psychiky. Tento výklad je mezi psychology velmi oblíbený, ale tradiční okultisté jej často odmítají jako redukcionistický.
Osobně tento výklad považuji za pohled na problematiku uchopenou pouze z jedné strany. Na straně druhé, mimo magii lze stěží poznat ty další pohledy.
Jung usiluje ve svém pohledu o kompletnost osobnosti.
Pohled moderní magie na SAS
Nelze úplně a definitivně popsat bytost, pro kterou není svět hmoty jejím přirozeným příbytkem. Takže dá se k tomu, co popisuji, přistupovat jako k metafoře. SAS má vlastní vůli, Crowley o ní mluvil jako o Pravé vůli. Není výtvorem lidské psychiky ani andělem z pohledu angelologie popisující sefirotické bytosti. Z pohledu náboženské tradice stojí někde mezi člověkem a Bohem. Adept jej nemůže k ničemu přinutit (ovšem SAS adepta ano, což ale také nebývá běžné). Dokonce si adept ani kontakt nemá jak vynutit, může se pouze připravit na setkání.
Jednoduše zde na zemi nejsou síly ani nástroje, které by takový kontakt vynutili. Lze pouze doporučit techniky a praktiky, které mohou zvýšit šance na to, že kontakt vůbec proběhne.
SAS není služebník. Jestliže toto někdo tvrdí, vůbec netuší, o čem je řeč. Nenechte se mást falešnou moderní esoterikou, jako by SAS měl plnit přání. Ve skutečnosti bývá zkušenost opačná. Ten, kdo ji přežil, často mluví o rozbíjení ega (nezaměňovat se zabíjením ega a s protiegařskými nesmysly moderní esoteriky), mění životní směr, ukazuje nepříjemné pravdy, nutí opustit iluze. Rozhodně nejde o pohodlnou duchovní terapii.
Běžný omyl. Pokročilí adepti často narazí na jev, kterému se říká inflace ega. Po silném duchovním zážitku začnou věřit, že jsou vyvolení, že jejich intuice je neomylná, anebo že každá myšlenka pochází od SAS. Právě zde většina tradic varuje před největším rizikem. Skutečný kontakt s SAS by měl vést k větší pokoře a schopnosti rozlišování, nikoli k pocitu vlastní výlučnosti.
Stephen E. Flowers (Edred Thorsson)
Thorsson obvykle nepoužívá pojem SAS, ale koncept Self (Starší Já, Vyšší Já) je jeho systému velmi blízký. Přesto mezi nimi není kladeno rovnítko. Ve svých dílech (zejména The Nine Doors of Midgard, The Book of Troth, Runelore a dalších textech runické iniciace) popisuje proces, kdy se malé self (běžné ego) postupně transformuje a sjednocuje se s velkým Self.
Nejde o pouhé psychologické zrání, nýbrž o ontologickou proměnu člověka.
Thorsson čerpá z Jungovy psychologie (Self jako archetyp celistvosti), germánské tradice (hamingja, fylgja, hugr), hermetismu, iniciačních systémů Temple of Set. Dá se říci, že zatímco Crowley hledá spojení s HGA, Thorsson hledá probuzení Self. Crowley často ponechává otevřené, zda je HGA samostatná bytost. Thorsson mnohem častěji hovoří o vyšší identitě, která je současně vlastní podstatou adepta. Cílem je, aby se Self stalo dominantním principem života.
Nepoužívá jazyk sestoupení nějaké cizí bytosti. Spíše jde o aktualizaci nejvyšší vrstvy vlastní existence.
Thorssonův systém má navíc silný germánský důraz na aktivní spoluutváření osudu. Nejde jen o kontemplaci nebo mystické sjednocení. Adept má po dosažení Self tvořivě jednat ve světě a naplňovat svůj wyrd (osud) vědomě. Tím se jeho pojetí od klasické abramelinské tradice poměrně výrazně odlišuje. Stejně tak Self není pouze psychologický archetyp, stává se skutečnou duchovní realitou. Současně ale není oddělenou bytostí. Představuje nejhlubší identitu člověka.
Dávám zde odkaz na příspěvek, ve kterém popisuji, jak být celistvou osobností z pohledu khemetické magie.
ZÁVĚR
Odkazy na související příspěvky na tomto blogu
Severská duše Hamr-Fylgja-Hamingja
Odkazy pro mé čtenáře na Herohero
Kazítka v magii
Komentáře