Rituál Nezrozeného (The Bornless ritual) představuje základní stavební kámen pro magickou práci, pokud chceme přijít do kontaktu se svým Svatým andělem strážným (SAS, v angličtině se setkáme se zkratkou HGA), invokovat jej a vůbec dávat se nějakým způsobem s tímto svým projevem dohromady. Jistě, jsou i jiné metody a způsoby práce, ale v tomto článku se zabývám jenom tímto rituálem. Domnívám se, že ritualizace představuje základ, nemá-li se jednat pouze o nahodilá zjevení. Také se jedná o praktikum, kdy právě ke kontaktu s SAS, ať již externímu či internímu, cíleně v souladu se svojí Vůli (vážně míněným záměrem) směřujeme.
V magii nalezneme i přístupy, v nichž se SAS stává nezajímavou či pouze okrajovou záležitostí. Takto praktikující lidé mají jiné priority, což je také naprosto v pořádku. V článku vycházím z přístupů, kdy naopak jakákoli práce s SAS je prioritou. Může mít různou podobu, různou intenzitu a také různě se projevovat v rámci manifestace a vůbec není podstatné, zda v tomto životě se s ní povede mít hodně úzký kontakt s dopadem na běžnou realitu (hmotnou rovinu). Podstatné je, aby k nějakému kontaktu došlo, i kdyby se mělo jednat pouze o časově omezené období.
Odpůrci pravidelné ritualizace považují takový rituál za nudu nebo to mají za součást nějaké náboženské potřeby, neb neumí porozumět účelu tohoto jinak dobře fungujícího rituálu. Odhodlaný jedinec minimálně docílí toho, že jeho kognitivní a mentální funkce se k sobě přiblíží. Cílem tohoto příspěvku není masově rozšířit praktikování tohoto rituálu, ale oslovit lidi, které by podobná praxe zaujala. Takový adept si musí umět poradit a vše potřebné dohledat a domyslet.
Něco málo z historie
Nekladu si za cíl historické pojednání, spíše jenom odkáži na některé prameny, které, bude-li čtenář mít zájem, si jistě sám prozkoumá. Předpokládám, že příspěvek může číst i někdo, kdo o tomto rituálu mnohé načteno nemá.
Řecký papyrus (Greek papiry) z řecko-římského období pojednává o rituálu majícím za cíl bytost jménem Akephalos, která je Bezhlavým. Jedná se o vysokou božskou postavu. Mathers jej přeložil jako Nezrozený, neb hlava obvykle bývá počátkem zrození.
Je potřeba se zmínit i o Abramelinové magii, tedy rukopisu ze 14.-15. století, který je zaměřený na evokaci strážného ducha či anděla. Verze knihy, která je dnes nejvíce známá, vychází z Mathersova překladu francouzského rukopisu. Jedná se o půlroční přípravu ve velmi striktních podmínkách a omezeních. Je potřeba navázat rozhovor se svým Strážným andělem, aby mohl vyvolávat démonické duchy, kteří měli mágovi poučenému jeho Strážným andělem přinést praktický užitek.
Praxe the Golden Dawn a také i magických systémů Aleistra Crowleyho vede právě ke kontaktům s SAS. SAS lze také objasnit jako nevědomý aspekt mysli odhalující podstatu lidské bytosti. Podle Crowleyho se jedná o cestu k realizaci Já každého adepta, jako jediného nejvyššího absolutna veškeré Pravdy, Krásy, Čistoty a Dokonalosti. Pěstování génia a tvůrčí síly, latentního v každém z nás, což je Pravou vůli. U Crowleyho jej nalezneme v Liber Samekh.
První část rituálu se stala součástí Goetie, pravděpodobně se jedná o Mathersovou práci (autory dnes známého vydání jsou Mathers a Crowley). Sám Crowley provedl více nežli 140 invokací Nezrozeného a měl cíl naučit toto každého. Práce s Nezrozeným by měla předcházet také průzkumu enochiánských aethyrů. Sám si přizpůsobil rituál na své vlastní podmínky, nalezneme jej v Liber Samekh.
V souvislosti s Goetií podotýkám, že tyto démonické inteligence nezajímá člověk nemající kontaktu se svým SAS.
Jakou verzi praktikovat
Před samotnou praxi doporučuji provést investigativní šetření, opravdu se oplatí. Ještě pořád jsou na internetu dohledatelné různé verze tohoto rituálu. Právě srovnáním Mathersovy verze (klidně i původní verze Bezhlavého) a změn, které provedl Crowley, lze najít klíč k tomu, jak si rituál změnou pár slov přizpůsobit na vlastní podmínky, tedy svému vlastnímu SAS. Velmi zajímavou je Komparativní studie upravená a opatřená poznámkami Johna Langa.
Pochopitelně, v době, kdy začínáme praktikovat svých prvních několik desítek tohoto rituálu nemusíme mít kontakt s SAS. Je na místě si zvolit verzi, která nám je blízká. Tato práce odpadá, jestliže se čtenář rozhodne jít konkrétním směrem v magii, v rámci tohoto směru nalezne vhodnou verzi tohoto rituálu. Možná čtenáři tento rituál přijde pracný, ale při dodržení jistých pravidel a opakování je nesmírně funkční. Ono jakékoli automatické psaní, kresba a pod samy o sobě neprovážou jedince s SAS. Toto hezky objasňuje Stephen Mace ve Stealing the Fire from Heaven. Byť se jedná o knihu prakticky zaměřenou na systém A. O. Spareho, poslední kapitolu Mace věnuje tomuto rituálu, který navzdory všemu doposud v knize uvedenému považuje za nesmírně důležitý. Ve své osobní praxi jsem dospěla k závěru, že skutečně důležitým je. Mace dává přednost Crowleyho verzi.
Má osobní praxe
S tímto rituálem jsem bez nadsázky strávila více nežli 10 let a pořád jej považuji za rituál nesmírně užitečný. Vzhledem ke svým sklonům k Maatmagick jsem zvolila Crowleyho verzi, z niž jsem vycházela. Prvních několik desítek BO jsem prováděla komplet, ale rozhodla jsem se tento rituál naučit zpaměti a věnovat se jeho částem jednotlivě. Postupem času se provádění rituálu přizpůsobovalo z obecné formy, svému SAS, ale základní struktura zůstala zachována.
Jedná se o invokaci, takže rituál je potřeba provádět o samotě anebo ve velmi komorní skupince, pokud jsou na sebe její členové již stran magické praxe zvyklí. Zkoušet jakkoli praktikovat rituál na nečara (či s nečarem) nebo kolegu, který nemá zájem se tomuto rituálu věnovat, svědčí o neporozumění jeho účelu a smyslu. Spíše Univerzum přihraje zajímavé vratky, které se budou opakovat, dokud operatér od tohoto zlozvyku (tzn. nevhodně naučené praxe) neustoupí.
Je více nežli vhodné naučit se slova zpaměti, neb jak poznamenal jeden člen naší lóže, dívat se při přísaze a části, která se vyslovuje pouze, když je spojení navázáno, sám na sebe do zrcadla, do svých vlastních očí, poskytuje benefity stran sebepřijetí, pohledu na sebe samotného a podtrhuje opravdovost samotného rituálu.
Teď probereme jednotlivé fáze rituálu:
1. přísaha
2. očistění skrze živly
3. samotná invokace
4. formule spojení
5. uzavírací část.
Je nesmírně důležité vědět co děláte a proč to děláte. Síla magie není pouze v opakování rituálu, ale také v uvědomění si.
Přísaha
Přesně toto je část, kterou rituál začíná. Invokace SAS zavazuje a také by si měl adept velmi dobře postupně uvědomovat, co vlastně do sebe invokuje. Ono totiž pro hmotnou rovinu nám právě SAS vytváří naši podstatu, základ. Jedná se o bytost (či naši část, záleží, v jakém stádiu poznávání se nacházíme), která je neskutečně pravdivá, originální a také nesmírně mocná. Lze tuto část, když ji porozumíme, vnímat jako rituál posilující magickou sílu právě navázáním se na vlastní podstatu.
V této fázi jsem již přizpůsobovala pár slov své vlastní podstatě. Neumím přesně říci, kolikrát tato část proběhla, nežli jsem poznala účinky na sobě, neb věci se mi začaly jevit jinak. Pro praktický život představovala změna myšlení bonusy.
Očištění skrze živly
Je potřeba si uvědomit, že se nacházíme v univerzu, které pro nás vytvořil náš SAS.
V praxi the Golden Dawn byl adept veden k tomu, aby si představoval své astrální prostředí, aby se ocital v kulisách svého astrálního chrámu. Ona magie, pokud ji někdo provádí individuálně, sama k vytvoření prostředí odpovídajícího jistým dispozicím vede. Fantazie poskytne pouze hezké obrázky, opravdové obrazy jsou zdrojem síly. Prostředí je pro úspěch magické operace nesmírně důležité.
Živly nejdříve očišťují a následně propojují. V rovině vnitřního světa je potřeba si uvědomit, že mezi námi a naším SAS dosavadní hmotná existence vybudovala bariéry, překážky, zábrany, obavy, a dokonce i prvky doslova proti SAS bojující. Přijmout tuto svoji část je snad jednou z nejtěžších a obyčejnými slovy stěží popsatelných záležitostí. Lze to ale úspěšně svést na společnost a rodinu. Pokud čtenář cítí v mých slovech ironii, je to tím, že samotná hmotná existence sama o sobě tyto bariéry nastavuje. Není potřeba kohokoli z ní vinit.
Pozn. nic si nenamlouvat, s nikým nesoutěžit a odstranit onu fantazii navozující iluze a spíše halucinogenní jevy. Nemít za každou cenu pocit, že se musí něco dít. Viditelně se nic dít dlouho nemusí.
V těchto okamžicích se propojujeme se živly a náš zrak si zvyká na jejich vnímání skrze éterické roviny. V mém případě tato část vyvrcholila natolik silnou manifestaci mého astrálního chrámu, až jsem se jeho stěn mohla dotýkat rukou. Nemusí být úplně jednoduché udržet pozornost, kdy jste ve bdění, vnímáte své reálné prostředí, tedy uvědomujete si, kde jste, a zároveň vnímáte manifestaci prostředí astrálního. Řekněme, že tento okamžik hodně změnil můj pohled na realitu a na to, co to znamená prolínání éterické a hmotné struktury.
Samotná invokace
Samotná invokace začíná invokací živlů, neb jakmile jsme skrze živly očištěni. Podstatné je si uvědomovat nakolik odlišná je tato bytost od všeho, co jsme doposud poznali (This is the Lord of the Gods...) včetně nás samotných.
Vidět své SAS pro mě znamenalo vidění dokonalosti, něčeho, co po všech stránkách, představuje ideál. Prvních několik běhů bylo velmi těžké si podrobněji (neříkám vůbec do detailu) tuto bytost zapamatovat. Invokace začíná v mysli. Jsou to vjemy naprosto odlišné od takového toho lidského hodnoticího soudu (myslím něco jako prozřela jsem..., teď budu lepším člověkem, já hloupá kráva...apod, jakmile slyším tyto hodnotící soudy, vím, že slyším opravdu jenom člověka v jeho celé pozemské kráse... do této kategorie patří i jinak velmi hodnotící hlášky typu, již nemám ego).
Myslím, že to je tak vše, co se dá veřejně popsat.
Formule spojení
Část, kdy se mysl propojuje s SAS.
Aneb další část, kterou je vhodné trochu pozměnit podle podstaty vlastního SAS. Jistě, nebude to ihned, nejdříve je potřeba tuto podstatu poznat.
Z mého pohledu je právě postupné poznávání výhodou práce s jednotlivými částmi rituálu.
Stávání se SAS je jedním z nejvíce transformativních okamžiků. Považuji za vhodné, nežli se k této části přistoupí zbavit se iluzí, klamů a fantazií. Možná proto tuto část v Goetii nenalezneme.
Také, dobrodružství teprve pořádně začíná, neb, jak naznačuje Crowley, jsme teprve ve sféře Tiphereth, tedy nalezení Slunce.
Právě v další práci a rozhovorech dochází k prohloubení procesu, pro který mi osobně koresponduje název "self to Self". Dochází i k poznání, jak tedy s námi (já a SAS) bude vypadat dál.
K formuli spojení přiřazuji i tu část, o niž se Crowley pouze stručně zmiňuje jako, že adept se domáhá toho, aby adept a jeho anděl přikročili k tomu, že "vykonají svou radost na zemi mezi živými."
Jedná se o realizaci onoho, jak to bude dál.
Tady chci podotknout, že opravdu nelze očekávat něco jako uniformní výsledek. Ona Radost bude vypadat u každého trochu jinak. V tomto směru Univerzum mívá sklony brát vážně právě SAS. Ačkoli jinak se div nepřetrhne, aby nám do chřtánu nacpalo jakékoli pošetilé přání.
Uzavírací část
Velmi stručná.
Je potřeba invokovat hodně často, učinit z invokace denní. Nepraktikovala jsem tento rituál několikrát denně. Zvolila jsem, jak jsem již psala, po nějaké době přístup podle jednotlivých fází, neb můj anděl tomu tak chtěl, po období provedených denních invokacích.
Vlastní ritualizace podle SAS
Předem podotýkám, že jsem k ní přistoupila až po 10 létech s přestávkami téměř denní práce s tímto rituálem. Ona práce s uvědomováním si významu každého barbarského jména a jeho prožití nějaký ten čas zabere.
Magická práce s SAS zabere nějaký čas, protože navázání vztahu a jeho prohloubení nějaký čas zabere. Jestliže má být součástí toho i společné prožívání na hmotě, je potřeba velmi důkladně provádět ono uvědomění si toho, co právě praktikujeme.
Z tohoto pohledu, je potřeba být velmi opatrný k tomu, kterou verzi rituálu zvolíme.
Vytváření rituálu na míru SAS u mě předcházelo právě nastavení si pár slov podle pokynů SAS. Jedná se velmi zajímavou práci, velmi zajímavou ritualizaci a není pro ni jiné kritérium nežli právě vlastní SAS.
Představit si, že éterické tělo není jenom SAS, ale i nějaké ty roviny dál, může být již pro nejednoho velice obtížné.
Komentáře