PONDĚLNÍČEK (8/24) Pár poznámek k Self

Psát příspěvky dotýkající se tématu Svatý anděl strážný není právě jednoduché. Pokud tedy nemají působit jako reklama na Hvězdnou pěchotu či jako nějaké blouznění na téma, jakože esoterika. Jistě, šlo by popsat některé vlastní věci, jenomže to je interní záležitost, takže jsem si řekla příležitostně.   

Příležitost se naskytla právě skrze kunsthistorii. To, co vidíte na obrázku je Caravaggio a jeho obraz Svatého Matouše v Contarelliho kapli. První, barevní obrázek je verze, druhá, která prošla. Protože naprosto odpovídá představě o světci v jeho době. Povolání sv. Matouše. Sv. Matouš musel být hezky upravený, v důstojné póze psát řádně za lavici.... když zde se objeví anděl a začne něco vysílat. 
Jednoduše verze, jakou nalezneme dnes v kdejakém esoterickém škváru vydávající vlastní halucinace a fantazie za něco více.   

Další obraz byl prvním obrazem. Jenomže neprošel,  protože rozhodně představě světce neodpovídal. Máme zde muže, který dělá celníka, vrátil se z práce, ještě se ani nestihl zkulturnit, takže je zaprášený, knihu má na koleni, je jednoduše takový, jaký má právě čas na to, aby začal dělat tu další věc, která není jeho práce. Z pohledu perspektivy noha jakoby se snaží vystoupit z obrazu. Jako by chtěla vykročit k divákovi, zadupat jeho nízké vidění a ukázat mu jinou a mnohem reálnější stranu toho, jaké to je, když se rozmlouvá s andělem.    

Anděl? Ten se s ním ale vůbec nemazlí. Je zde jednak jasná ženská polarita, což je u hodně lidí, kteří byli v kontaktu se svým SAS poměrně běžná záležitost. Další věci je, že jej tlačí poměrně drsně, aby psal to, co je potřeba. Místy jej tlačí, místy mu ruku vede. Zajímá vás, jaké to je, když se dostanete do nějakého kontaktu s vlastním SAS? Pohodlíčko končí. Jeden si připadá, jako by jej něco vzalo za límec a přeneslo do natolik drsných situací, že nebude stíhat. Na nějaké věci jako sebelítost, psychické utrpení a podobné hlouposti, kdy si lidé myslí, kterak při transformaci psychicky trpí, jak jim kdo ublížil a jak mohl, rozhodně není čas. Toho bude, až si kontakt s SAS člověk podělá, protože sklony k alibismu a zachování stávajícího stavu u většiny lidí vyhrávají. 

Nejedná se o pohodlnou magii, ani magii podle představ a podle tempa pozemského konce provazu. Představa, kterak máme věci pod kontrolou či je ovládáme, spadá do kategorie "snívaj ďalej".  Je dosti možné, že taková šance se dostaví jen jednou za život. Když člověk neobstojí, bude vděčně sbírat drobky občas puštěné dole. A lidské ustrašené já bude vidět pouze turbulence a to, oč přijde. Nebude chápat a rozumět tomu, že když to dá, naučí se důvěře a odpustí si alibistické důvody, proč ne, obvykle výmluvou na dobro blízkých osob, potom zvládne cokoli. Ono, dokud nedojde k tomuto jevu, často lidé mluví o morálce pohrdlivě... Ovšem jejich alibi v okamžiku, kdy se věci lámou, právě z morálky čerpají. Univerzum disponuje hodně zábavnými způsoby, jak si umí jeden sám sobě spolehlivě znemožnit to, po čem nejvíce touží.