Jeho Veličenstvo Belial

překreslená původní pečeť, autor DK

Tímto příspěvkem pokračujeme v tématu Goetia, konkrétně v popisu goetických inteligencí tak, jak oni sami přicházejí. Pořadí dáno v Menších klíčcích Šalamounových není respektováno, což nám tedy nevadí. Stavíme se k věci tak, že v tomto směru necháváme pořadí bytostí volný průběh. Také tyto inteligence při vstřícném postoji operatéra umí dát najevo, jak by si praktikování magie představovaly. 

Belial zosobňuje vysokého hodnostáře i po svém pádu do Klifotu, právě proto je schopen dát darem "senátorská křesla a podobné pocty". Jistěže takové věci nefungují za nic, neb nic není zadarmo, a tedy požaduje něco, co skutečně lze nazvat obětí. Sám umí vyjevit, co by jej v tomto směru uspokojilo. Domníváme se, že nejde ani tak o konkrétní věc samotnou, jako spíše o posun jistých hranic, které doposud překonány nebyly. Oč konkrétně půjde, již bude záležet na vyjednávací schopnosti operatéra. 

Čtením některých poznatků z praxe jiných lze nabýt dojmu, že by se mohlo jednat výslovně o individuální praxi, a pokud je tato praktikována nejenom jedním operatérem, tak jsou pevně rozděleny role toho, kdo operaci vede, a na médium. Jenomže takto to fungovat nemusí. Podstatná je jednota záměru a jednota myšlenek záměr doprovázející. Také není vhodné své smysly přebíjet nějakými látkami, naopak, čistá mysl otevřená vjemům je docela výhodou. Jedná se o inteligence a ty pochopitelně nějakou inteligenci podporující vážný záměr také ze strany operatéra očekávají. 

Naše praxe s goetickými bytostmi je praxi kontaktní, podle toho vypadá i ritualizační část, příprava na ni a postrituální vyhodnocení celé operace. Ovšem rituál je pouze z naší strany projekci Vůle odpovídající záměru, něco jako povel ke startu. 

Jak jsem zdůraznila v předchozím příspěvku o Paimonovi, goetické bytosti zajímá Pravá Vůle, nikoli slova, jimiž ji popisujeme. Takže není potřeba býti v průběhu operace, ale i po ní zaraženým z toho, že goetická bytost Pravou Vůli zkoumá, přeci nebude plnit vrtochy nějakého rozmaru. Je fajn v tomto stádiu udržet konzistenci myšlenkové jednoty. Je docela možné, jak se to nakonec stalo i nám, že Belial nastíni nevýhody toho, oč je žádán. Je to takové uvědomění si mající znaky prozření. 

Rituálem ovšem nic nekončí. Věci nefungují jako v pohádce o Zlaté rybce, tedy něco chceme a ono se nám to zjeví a bude k dispozici, prostě najednou dostaneme, co chceme. Jsme v pozemské sféře, kde čas a jisté kroky hraji velikou roli. Žádné takové, proberu se a jsem "senátor" se pochopitelně nekoná. 

Jestliže něco chceme, je potřeba především ustát kroky, které k tomu, co chceme, vedou. To je pro Beliala docela podstatné, neb práce s ním je od začátku do konce vedená i z jeho strany v duchu seriózním. Takže při nejbližší možné příležitosti, ale docela rychle nastávají situace, které nám ukazují, jak asi to vše bude vypadat, s čím vším se bude potřeba poprat a zejména, jaké budou naše reakce. 

Pro práci s těmito inteligencemi je potřeba jistého stavu mysli, která nepouští magický záměr a je schopna najet na Pravou Vůli. Nic jiného zde ani nemá smysl. Samotný kontakt s nimi prováděný se vší vážností je velmi zajímavým žážitkem nikoli pouze po atmosférické stránce. Samotný Belial je bytost, která bere pouze vážně míněné záměry z rukou toho, kdo dobře ví, co a proč činí. Jinak se  ani nebude obtěžovat.