Jsou dny, kdy jakoby nám nic nejde, povedlo se mi takové dny skrouhnout na hodiny a později na pár minut, neb v podstatě vždy jde něco udělat. Dokud docela nerezignujeme, ale i tak lze úspěšně praktikovat Nicnedělání. Ono Nicnedělání může být docela užitečný způsob, jakse naučíte vypnout mozek anebo přesměrovat jej od problému, který řešíte, či operaci, kterou jste právě provedli, někam úplně jinam.
Jsou dny, kdy nám prospěje oprostit se od čehokoli a soustředit se pouze na něco malého, co chceme či potřebujeme udělat. Protože právě takové dny bývají v mnohém výjimečné. Na to, abych byli bez nálady potřebujeme trochu času, jen tak se loudat od ničeho k ničemu.
Ačkoli to může znít stranšně anarchisticky a prokrastinačně, je docela praktické chvilku jen tak nedělat nic. Při té vše snaze něco poznat, něco udělat, něco prožít často zapomínáme se jen tak sami se sebou brouzdat a poznávat, na co bychom asi tak možná mohli přijít. Protože někdy v okamžiku, který jeví se být ospalým a totálně neaktivním, můžeme majít kousek skládanky.... právě ten, jež povede ke složení toho všeho celého.
Oproštění se od problému, od situace, od čekokoli, co právě nějak prožíváme vede k získání nadhledu. Není k tomu potřeba žádné speciální techniky, postačí pouze skutečně se na chvílí uzavřít a jednoduše nedělat nic. Nebo dělat jen tak něco, co přijde pod ruku, nechat se táhnout časem a okolnostmi bez konkrétního cíle a pozorovat, kam nás to vše dovede.
Někdy je výsadou schopných umět nedělat nic...protože právě toto spolehlivě zabije onu nutnost za každou cenu něco dělat a být užitečným. Je to cesta vedoucí do našeho nitra, jen tak naučíme se být sami se sebou.
Komentáře