Často mívám pocit, že když již jsem si něco odmakala a mám velikou sebejistotu a teď konečně mohu své vědění předávát ostatním a ve velkém radit, zaměstná mně Univerzum spolehlivě něčím jiným. Jakoby mi dávalo najevo, žádné sbírání polen na cestách jiných, a vůbec, to co víš a znáš máš odpraktikovat v NOVÉM PROJEKTU. Tak huš... a hezky uplatňuj poznání.
Každý v magii nějak fungujeme a já funguji prostě tak nějak ve věčném dialogu s Věčností, jak někdy Univerzu říkám, mám-li poetickou náladu. Bylo by hezky patologické popsat, kterak dostávám ty instrukce, přes vládce světa nebo jím vymyslet nějaké více kreativní jméno. Jenomže to možná někdy napíši, až se mi vyjeví nějaký dobrý hrdina, který by takovou roli ustál třeba v nějaké minipovídce. Když jsem si konečně řekla, mám rozjeté nějaké projekty, hezky pokračují, mohu konečně páchat ono obecné Dobro, nastražilo Univerzum uši a řeklo si zjevně.... to zase bude katastrof... musíme ji zaměstnat.
Takže se omlouvám, nebudu Vás milí čtenáři a přátelé schopna přesvědčovat o tom, že se máte vydat na jinou cestu, že jste uvízli na mělčině, jste zacyklení, máte hypertrofní ego (obvykle to bývají svaly, smůla, na tomto poli ego), jste zakletí, a vůbec nemáte nikdo pravdu vyjma mně. Prostě tu správnou zábavu si se mnou neužijete... protože ten prevít Univerzum na mně nalíčilo past.
Takže můj příběh:
Východisko: přes rok jsem tvrdě pracovala, abych dotáhla něco na hmotu, povedlo se, já si řekla "hurá", a teď je konečně ta správná chvíle rozdávat ty nevyžádané rady. Vždyť je to taková zábava, říci někomu, jak má něco blbě, a přitom zároveň testovat jeho sebekontrolu, zda bouchne hned anebo až za pár hodin. Získala jsem tolik zajímavých zkušeností, že bych s nimi mohla fackovat i 10 facebookových skupin ani bych se v žádné nemusela opakovat.
Navíc jsem si říkala, boží, mám rok klídek, jen udržování chodu a mezitím si mohu tropit, co chci ve stylu Azazela vypuštěného z řetězu.
Komplikace: Jak jsem si tak krásně v pohodlí říkala, kdy to konečně spustím, stalo se neštěstí. Věčnost začala pospíchat. A něco, co mělo být na pořadu jednání někdy za rok touto dobou, prasklo již teď.
Abyste tomu milí čtenáři porozuměli, umím skvěle tutlat, což je vyváženo mojí neschopnosti na poli lži. Traumatizovaná povinnou školní docházkou jsem ztratila tuto úžasnou schopnost pro přežití v jakékoli sociální struktuře.
Gradace: Samozřejmě, když to prasklo, očekávala jsem komplikace, které to zbrzdí, a věc se znovu hezky otevře podle plánu někdy touto dobou za rok. Jenomže ono ne... ono se jásalo. A tak mně Univerzum postavilo před nutnost se ze šoku pomalu ale jistě po menším váhání a neúspěšném pokusu něco zpětně dotutlat, vzpamatovat.
Závěr: Takže mám nový projekt. Tentokrát se Věčnost pojistila a projekt obsahuje několik vrstev, na kterých si vše, co jsem doposud zjistila a naučila se opraktikovala, mohu pořádně ověřit. Za této situace vskutku nelze býti hrdinou a radit všemu, co se kolem mně ve vzdálenosti několikati kilometrů jen mihne. Vyžaduje to také hodně času, studia, přemýšlení, nastavování, operací, ritualizace.... běhání ve všech možných rovinách jako pako.
Nicméně věřím, že můj nový projekt mi nastíní na mnohé trochu jiný pohled. Dokonce mám podezření, že mně v mnoha ohledech přivede k novým věcem.
Komentáře