ADJUSTMENT (o magii s Maat)

Milí čtenáři, přeji vám všem krásný vstup do 2017 a vůbec šťastný nový rok! Ať již tento rok přinese cokoli, bude to rychlé, bude to vyrovnané a budou se střídat různé příležitosti. Přijde mi, že zatímco v letošním roce si Univerzum hrálo na Poustevníka, příštím rokem se hodně věcí pohne. Kolo osudu se nemilosrdně točí a neváhá semlít vše, co mu stojí v cestě, proto s odvahou v srdci, kráčejte v souladu s vlastním osudem a váš rok bude skutečně šťastným. Liana

Pracovat s nějakými entitami vyžaduje i něco jako poznání, že takováto práce funguje, tedy, že skutečně existuje stav, který je dané entitě připisován. Nejsem schopna říci, jak se toto děje v rovině náboženské, neb pro mně se jedná o entitu, bytost, s níž cítím spřízněnost a nehraji si na uctívání kultu entity či její nadměrnou propagaci. Prakticky k tomu není důvodu. Skutečný vztah k entitě je vztahem autentickým, na který jakákoliv propagace nebo donucení nemá vliv. Navíc jiný člověk si sám potřebuje vybudovat svůj autentický vztah a třeba si jej vybuduje k jiné entitě. I tento vztah dává smysl pouze je-li oboustranný. Nevnímám entity jako něco co je nad námi, ale jako inteligence, které vnímají svět poněkud jinak. Ne vždy a ne ve všem je to stejné jako u nás, ale jisté shodné paralely by se najít daly. Třeba v tom, že také umí budovat vztah. I s člověkem. Cesta maat je cestou k poznávání pravdy. Zní to nadneseně neb kategorie jako pravda a spravedlnost nejsou běžně dostupné ...

Jsou věci, které tak nějak jedou samy, jsou věci, které lze nějak ovlivnit a hezky dotáhnout, jsou i takové, které se nějak dají dotáhnout ke kompromisu. Dnes chci psát o těch, co ani po nevím jaké snaze, po vyzkoušení všech dostupných možností jednoduše nejdou. Ani kdyby nevím co. Jejich pozitivem snad jen je, že člověk koncentraci na ně nevědomky hne s něčím jiným, srovná si různé handicapy a vůbec dosáhne ledasčeho... jen zde...pořád stejná mizérie. Onou mizérií nemyslím nic tragického. Jde o konstatování faktu, že i když se něco o krok pohne kupředu, tak jenom proto, aby se to zase zpět pohnulo o dva kroky vzad. Takže po létech je to spíše ještě mnohem horší, než-li byl kdysi výchozí stav. Otázka nezní, co chceme, ale, jak dalece chceme zajít do mínusu. V jedné nepohnutelné věci jsem si v poslední době uvědomila, že z hnusných minusových hodnot, kam  jsem se z docela hezky kladného startu a následně kladných hodnot propadla, jsem se pouze uměla více přiblížit bodu 0....

Nevím, co říci, za kvadraturou ticha nesou se stopy již vyřčených slov, nelze vzít je zpět, pronikly hluboce pod kůži psané inkoustem nesmazatelným... věčně ponesou se jako stopa vyrytá v duši, by staly se mementem, kdy marnost zvítězila nad vším a nešlo vůbec zastavit ji, všudem se rozpínající... Nic nebylo - je drobným přáním, nevinnou hrou, odhodit hračku tak nebezpečnou ohrožující idylickou iluzi jistoty pro lež v rohu ležící na přivítanou... pokrytecké motivy buší na dveře chtěje projevit se ve svojí podlosti jako draví vlci chroptící v lese snahou polapit zraněnou laň, pohlcení bažinou utonuli... Nevím, co říci, stopy po tom, co bylo, nesou se dál v tichu ozvěnami tlukotu srdce vířící prach posetý na stráních za kulisami světa, tam za oponou... dobré smíšené se zlým a ve špatném záblesky správného se proplétají, jednoznačnost postává opodál svíraná poklidem lnoucím za horizontem nikým neviděn...  

Možná čtenář zná situaci, kdy má něco dělat, ale místo toho raději něco jiného, by nedělal to, co má. Třeba včera jsem zde chtěla napsat nějakou úvahu, ale dnes...dnes jsem chtěla něco konkrétního studovat a místo toho, cha! píšu úvahu. Jakoby se téma vyskytlo samo. Na Múzy se hřešit nemá, takže dokud situaci ovládají, tak píšu. Jestli si někdo myslí, že psaní je prokrastinace či jak se tomu modernímu vynálezu, když člověk nejede ve vyjetých kolejí říká, ať si to zkusí. Jenom tak něco napsat. Někdy píšu osobněji, jindy více pojednávám, ale obojí nějak odráží mojí vlastní zkušenost. Obdivuji lidi, co umí zajít mezi lidi, vyslechnout jejich příběh a napsat jej. Já to neumím. Pokud ten příběh nějak není navázán na příběh můj vlastní, tak jednoduše nic. Ani nápad, jak matérii uchopit. Tak tedy podivnosti. Myslím tím vše, čemu nerozumím, neb ač se sebevíce snažím, vážně to nejde. Nemá smysl zatěžovat čtenáře teorií logiky, ta u podivností selhává. Podivné lze zažít, ale nelze je pocho...

pro to, co přijde nečekaně a sesype se jako kroupy... Procitnutí do bdění nemusí být příjemné, když snivé oboří se ve světle denním dogmatem vlastním bez kontextu... Neprocitat a zůstat ve frekvenci snění, neb snad snové zoufale snaží se dát vědět, že snivé je pouze drobnou částečkou z nekonečna jeho Bytí, která neumí a nemůže být funkční. Být probouzeným jenom pro to, co probuzeno jest...

Ne Být či nebýt,  ale Být i nebýt  zároveň, vědět, že mlha padne za úsvitu  pobývat s ní ve skrytu nechat rozplynout se kolem ve dni noci a noci dne zůstane či pomine - ta chvíle, kdy hvězda padne do trávy... Chtít zůstat nespoutaný po věky.

Být prorokem, co vidí za horizont, co pozná, kdy zachvěje se kus země na potkání, vidět, jak štěstí proráží a nenechá se srazit ani padajícím kamením, ani zasypat horkou lávou.  Je to zvláštní směs pocitů potom, když předvídané se uděje a temná stráň je oslněna světlem překvapivého. Vždy, i po létech stejné, když naplní se divinace.

Sbírám déšť, co leží u nohou kapky spadlého ticha. Slunce na své pouti oblohou oživuje jejich ducha. Sbírám déšť, co leží u nohou oblázky zapomnění. Slunce na své pouti oblohou jejich tvář promění.     

Slovo je to, co skládá se samo a slova utkávají pavučinu...  Rozhodne se někdy oslovit a být nejenom promluveným, potom samo prodere se na papír a zvyklo si i na jeho virtuální podobu. Protože ví, že až bude přečteno, snad uchytí se, někdo zapamatuje si jej, vytvoří třeba asociaci a poskládá jej do vlastního významu. Vytvoří si k němu vztah. Možná není potřeba polykat slova, stačí jen dát jím vhodný kontext, tedy společníky.  Slovo chce dopis, přiléhat k papíru, ale nebylo dáno, by oslovilo tam, kde není vítáno, kde dojem je potírán významem. * * * * * Ve slovu prolíná se nálada, ona zabarvuje jej, patosem, dojetím, pravdivosti, zahaluje maskou, ukrývá či krutě odhaluje... nečekaně mnohdy... Někdy slova poskakují chtěje prozradit co´s pouze povolanému, pro jiné budou znít banálně... Nechtějí pouze popisovat, chtějí vdechnout život dojmem, jež vtírá se do mysli čtoucího...  Jsou i taková, co umí odpoutat mysl od chtění záměru, neb psaná v...

část sedmá Sam nevěřil vlastním očím. V jeho e-mailové schránce se z emailové adresy monamisoleil@hotmail.com objevilo něco naprosto neuvěřitelného. Text obsahoval pouze "Salut!" a jako podpis "in nomine Chiara". Jenomže on dobře věděl, že Chiara neexistovala a jediný, kdo mohl toto zaslat, byli jeho kamarádi. Rozhodl se na nic neodpovídat a nedávat najevo, že mu něco dorazilo. Kanadské žertíky svých přátel příliš dobře znal. Mýlil se. Na druhé straně "linky" si ověřoval doručenku Třetí kněz Chrámu - ten, v jehož existenci Sam nevěřil. Neočekával odpověď. Považoval Sama za příliš racionálně sebestředného, než aby jen chvíli vážně uvažoval nad možností, že to, co odehrává se v jeho snu, je setkání s jinými lidmi. Právě díky takovému přístupu se myšlenka chrámu šířila mezi podivnými vrstvami lidí, kteří ji považovali za příliš výstřední klišé na to, aby skutečně mohla existovat. Chrám na rozdíl od jiných uskupení zůstával mimo z...

aneb zaklínadlo...  Kdysi dávno v zatracení, sen propadl do ztracení mezi pouhá slova slibu zůstal ležet do podzimu neurčeného. Ve vyhnanství či zakletí nepřišel čas k procitnutí dozníval sebe ve spánku neznal konce ni počátku jakoby vůbec nebyl. V tom něco se přihodilo a to najednou probudilo k návratu jeho zase zpět snové odhodlalo se smět pronikat do dne...       

část šestá Nevěda jak, dívala se z velkého mraku na planinu temně rudé barvy přecházející místy do černé. Stálo tam něco, co by mohlo připomínat vysoký vrch, kdyby to nepůsobilo dojmem stavby, tedy spíše zřícené stavby. Nepamatovala se přesně, jak se dostala na mrak, který plul nad touto planinou připomínající ani ne poušť písečnou, spíše nametenou drobnou hlínu, jemně padající do poprašku, ale uměla se i spojit v hroudu. Jak jinak by z ní bylo možné postavit ten útvar, který z bližšího pohledu působil více jako cílená stavba, buď nedostavěna nebo zhroucena? Pozoruje z mraku, zdálo se jí, že kolem napůl zlomené věže nepravidelného tvaru se pohybuje postava. Odpoutala svůj zrak od těla a sesunula jej níže. Byl to Sam. První reakci byla spontánní radost. Ovšem vzpomenula si, Sam v její existenci nevěří, a radost vystřídaly rozpaky. Chtěla na něj zavolat, ale uvědomila si, že vidět ji na oblaku, bude to považovat nejspíše za parodii nanebevzetí Marie a j...

Když vybavuje se sen, jde o proces nesmírně zajímavý. Jak vzpomenout si na  sen, nalezne čtenář v tomto příspěvku . Jenomže potom, jak jedna část snu vybaví jinou z téže či snad některé z předchozích nocí, je nesmírně zajímavé jak pracovat s tím. Klasikou zaužívanou je vytáhnout snář a jít po jednotlivých významech, co to či ono znamená. Anebo si takové významy může člověk postupně praxi vyrobit sám a jeho sen se stane směsí symbolů, které mu mají vyjevit nějaké poselství, které bude či nebude dávat smysl. Kdo chce jít touto cestou, v pořádku, nakonec jde o jeho vlastní sen a je ryze na člověku, jakou symbolickou hodnotu mu dá. Ovšem sen není jenom symbol, sen jsou i pocity, ve snu je postavená jistá nálada...  Pokud člověk sen si interpretuje pomocí symbolů snáře či vlastních, dostane z něčeho, co má tajemný nádech nepoznaného obraz mnohem prozaičtější. Přesto mnohé bude mu unikat a plynout. Ten pocit, jakože jde o živou matérii, s níž neuměl pohnout, ten zůstane...

Banishing je nástrojem téměř v každé magické tradici a je to jedna z prvních věcí, které se adept učí. Jelikož se jedná o základní techniku, lze se o ní dočíst v každé solidní publikaci o magii. Na internetu lze najít různé verze a také různé magické řády část své klasické praxe odhalili. Každý, kdo má snahu zorientovat se v tom, o čem ty rituály jsou, musí na banishingový rituál v publikacích nebo na netu narazit. Klasikou je pentagramový rituál mající vazby kabalistické. Lidé obvykle nemívají problém s vysvětlením, že je potřeba vyčistit svůj prostor, bránit se před nechtěnými vlivy. No mi toto vysvětlení přišlo dosti uhozené. Nechápala jsem, proč probůh bych měla něco čistit a něčemu bránit, když se chystám provést rituál - okultistickou operaci, od které se očekává navázání kontaktu s tím, co není běžné viditelné, manifestace toho, a pokud možno i nějaká ta materializace. Neuspokojila mně ani teorie ražená v pověrčivých okult kruzích o tom, že kde jaký démon, entita jen čeká, ...

Občas podívám se na věci, které byly. Ne, bych litovala, ale shlédla zpětně to, co nebylo tím nejlepším nápadem a okolnosti, které k tomuto se seběhly. Možná tyto řádky píšu v naději, že přečte si je génius, neb ten, jak je známo, je schopen poučit se na chybách jiných. Já pouze mohu doufat, že jsem dostatečně moudrá na to, abych našla ponaučení v chybách vlastních.  Tyto řádky ocení povahy, které nenajdou pokoje, dokud hned něco neudělají, nějak se nevymezí i v situaci neřešitelné a čekání jím způsobuje muka pekelná, protože mají podezření, kterak maří čas čekáním, aniž by měly nějaký záchytný bod k tomu, že nečekají marně.  Sedět s rukami v klíně  a čekat, je zničující sebedestrukce, neb v této pozici skutečně nic smysluplného člověka nenapadne. Je to dobrovolný pobyt v kartě Marnost (7 Pohárů).  Nedočkavost, žel, není spojená s přemítáním o mystickém klid, v němž nic se neděje, nic není potřeba hlídat, neb nic se neposouvá, a člověk si užívá meditace a sp...

Tarotové karty lze krásně přiřadit k ročním obdobím a já příchod podzimu oslavila meditaci s disky Thothova tarotu. Vzala jsem si karty od jedničky po krále a v meditaci s nimi prožila vizualizaci. Vůbec jsem si dala závazek, že na podzim napíšu i něco o jednotlivých kartách disků, neb období se k tomu hodí, energicky je člověk na ně naladěn. Nakonec popsat tarot dle svých prožitků je práce na celý život.  Podzim je obdobím, kdy se sklízí a potom se země připravuje na zimu.  Vizualizace karty a její prožitek je věcí na delší dobu, kdy signály postupně přicházejí. O tom dnešní příspěvek není, spíše jde o hravou symboliku, způsob, jak si vytvořit osobní afirmaci. Takže potom nad medovinkou mně napadaly docela zábavné afirmace, postřehy k jednotlivým kartám. Karty beru podle podle pořadí od Malkuth výše. Prin cezna disků  je kartou, kterou si troufnu mít jako kartu časového určení, neb dle její symboliky by mohlo něco začít, vypuknout na podzim. Čekání ale s touto k...

Trpělivé zkoumání hlubiny, práce s ní a ponechání bez emocí i volnoběhu událostem vede k tomu, že něco podstatného prodere se z hlubiny ven. Podoba nádherně nepoznatelného, neznámo nerušené strachem a zábranami zaklepe na dveře... Potom člověk stává se skutečně svobodnou bytostí...

Co napsat o něm? . .. je Králem zvířat a proto Slunce k němu váže se... Jenomže Slunce nejenom zahřívá, lze se v něm i spálit. A přesně takto na stupnici od zahřátí do spálení Lev působí. Je potřeba jej pochopit, protože v mnohém k nedorozumění může docházet.  Lev představuje Slunce na zemi, jeho hříva připomíná sluneční paprsky, zosobňuje naši ctižádost, sílu, kreativitu, ale i líné povalování se na Slunci. Jde o znamení, které v každém z nás nějak probouzí odvahu k přímočarému jednání, k činu měnícímu něco podstatného. Mytologicky se jedná o obraz, kdy Héraklés se utkává s nemejským lvem , jehož žádná zbraň nezabije, a on se musí s ním bít na život a smrt pouze pomocí vlastních rukou a být silnějším. Lev nese sebou ohromnou výzvu, kdy člověk neví, zda ji ustojí či zahyne, ale jde o výzvu, jíž vyhnouti se nelze, jinak člověk přichází o něco podstatného ve své duši. Je to ohromná šance, jak obrazy z nitra nechat vylézat na povrch. Síla lva byla vnímána již ve starém Egyptě, A...

V temnotě lze najít odraz reality, pohled na ni jiný, neb to, co pomíjívé je či pouze povrchové, není odrazeno. Ne každému líbí se ten obraz mnohého oproštěn. Ale není potřeba to dávat za vinu pouze temnotě, to světlo opatrně dopadající někde propadá se a nechá se pohltit, jinde hezky leskne se na hladině.  Mnohé nezodpověditelné otázky vznikají, když člověk vnímá něco vnitřního optikou běžné reality. Balast, který usadí se, zabrání uchopení podstaty. Kouzlo nemůže účinkovat. Potom slovo nestává se sdělením, nýbrž překážkou porozumění. 

část pátá "Pravda je taková, že jsem důsledný extrémista."  přemítala ta, co nechala se nazvat Chiarou, putuje sama po skalnaté cestě utkané pro průchod mezi hvězdami. Nebyly zde schody, kamenitá úzká v mnohem spíše pěšinku připomínající, vinoucí se do ztracena - nekonečná cesta, na které ulpíval jemně roztroušený prach. Vnímala samotu, vzdálenost a chlad blikajících těles v dálce, vše pohlcovalo ji svojí neproniknutelnou úžasností. Vzpomněla si, že na cestu ke hvězdám měla se vydat s..., jak se jenom sakra jmenoval. Jméno vypadlo jí z paměti, pouze ruka vzpomínala na jeho křečovité sevření, držel a nechtěl pustit. Přesto, někam zmizel a z jeho jména nezůstala ani ozvěna. Mezitím Sam zaujatě listoval ve starém rukopise Cesta za Sluncem. Objevil jej dávno, v jednom zaprášeném antikvariátu. Hluchá prodavačka inkasuje za něj zlomek jeho skutečné ceny, usmívala se tajemně. Tehdy, zaujala jej kresba Slunce na přebalu rámovaná zvláštními znaky. Uprostřed rukopisu bylo včleněn...

Často nahromaděné emoce bouchnou a člověk udělá něco, čeho sám později lituje a moc dobře to ví v okamžiku předtím, než koná, v průběhu konání a i poté. Lidé jednoduše emoce pod kontrolou nemají a v jejích vleku se dopouštějí věci, které je stojí energii při rozlícení se a také i při následném pokusu o urovnávaní.  Jistě energii stojí i zvládnutí emocí a uvědomění si, že člověk je na nejlepší cestě se zcela ztrapnit v důsledku náporu bahna, které vyvrhne na své okolí. Velice nevěrohodně působí, když se potom takový člověk snaží budit zdání serióznosti.  Právě temnota učí, kterak udržet emoce pod kontrolou a naopak je dát jenom tam, kde jde o magický záměr. Tedy nemrhat nimi na lidech, ale použít je k vytvoření něčeho pro sebe. Ne zastrašování domnělého nepřítele, ale posílení sebe samotného.  Nakonec není nic směšnějšího, než-li pohled na chrliče ohně a síry plivajícího toto všude kolem. Bez temnoty nelze prohlédnout záměr lstivého démonka provokujícího roz...

Rak je o zkoušce, kterou člověk musí projít, by z hlubiny se dostal na světlo tak, jak má a v příslušnou dobu. Také si člověk má být dobře vědom jisté zranitelnosti a měl by umět zalézt, není-li připraven, neb jas Slunce mohl by jej spálit. Mytologicky je Rak spjat s Cheper em (Cheper, Cheprer), jednou z podob Slunce v podobě brouka scarabea. Měl i podobu muže se scarabeem místo hlavy či muže se scarabeem nad hlavou. Tvor, který povstává přímo z hlubin Země (ovšem musíme myslet na to, aby hlína ve starém Egyptě byla úrodná, je zapotřebí k tomu záplavy Nílské). Možná to vypadá jakože mytologicky mimo, Slunce, když Raku Luna vládne, jenomže jednak šlo o ranní Slunce, které po boji s Apopem vycházelo ze tmy ke světlu a samo světlo šířilo a také Slunce se vrací do temnoty poté, co na obratníku Raka dosahuje své nejvyšší postavení. Tyto souvislosti ocení ten, kdo v horoskopu se dívá i někdy na postavení v dračím zobrazení. Dalším odkazem je boj hrdiny Herakla s krabem , jehož proti něm...

V temnotě skrývá se zkouška oddělující zrno od plev. Adept si představuje, jak se velice jednoduše vrhne do magie, bude si postupně praktikovat, jakmile překoná svůj přirozený sklon k lenosti a odkládaní věcí na zítřek doufaje, že i bez sebe disciplíny dostaví se nějaké výsledky.  Netuše ničeho zlého má vytvořenou představu: to oni, entity, skupina lidí nebo něco jiného je potřebuje, stojí o něj natolik, že jenom tak se domluví, kterak je oblaží svojí přítomnosti a na oplátku oni jemu pomohou, zajistí... Pochopitelně někdo zase přistupuje k magii více racionálně a domnívá se, vše bude tak nějak logicky jedno na druhé navazovat dle představy... Jenomže všude přítomný Hádes nehraje na věci jako, já chci, já si představuji... Je něco stojící naprosto mimo člověka a nějak se uděje, aniž by člověk dění samotné mohl ovlivnit. Ovšem může ovlivnit to, jak sám se zachová. Zpravidla nastává období, které jej má od stanoveného směru odradit. Čím dále a hlouběji se člověk dostává, tím v...