Nevím, co říci, za kvadraturou ticha nesou se stopy již vyřčených
slov, nelze vzít je zpět, pronikly hluboce pod kůži psané inkoustem
nesmazatelným...
věčně ponesou se jako stopa vyrytá v duši, by staly se mementem,
kdy marnost zvítězila nad vším a nešlo vůbec zastavit ji, všudem
se rozpínající...
Nic nebylo - je drobným přáním, nevinnou hrou, odhodit hračku tak
nebezpečnou ohrožující idylickou iluzi jistoty pro lež v rohu ležící
na přivítanou...
pokrytecké motivy buší na dveře chtěje projevit se ve svojí podlosti
jako draví vlci chroptící v lese snahou polapit zraněnou laň, pohlcení
bažinou utonuli...
Nevím, co říci, stopy po tom, co bylo, nesou se dál v tichu ozvěnami
tlukotu srdce vířící prach posetý na stráních za kulisami světa, tam
za oponou...
dobré smíšené se zlým a ve špatném záblesky správného se proplétají,
jednoznačnost postává opodál svíraná poklidem lnoucím za horizontem
nikým neviděn...
Komentáře