Cesta ke středověké astrologii 2 (Velký škůdce a Velký dobroděj)

Jistě, mluvím o Saturnovi a Jupiterovi. Mám snahu čtenáři, který je zvyklý na moderní astrologii přiblížit tu starou. Když začnu standartně, čím se tyto staré věci studovat začínají, utečete mi, protože tam bude hodně neznámého, něčeho úplně jiného a vůbec budete mít pocit jako já napoprvé, když jsem zavřela učebnici s tím, že kdo by chtěl zkoumat starou veteš. Nu, a od tohoto postoje znechucení, proč mám řešit, jak se ta která mrcha (planeta) cítí, tam kde právě v našem horoskopu je, když v moderní astrologii toho tolik nemusíme nadělat a ještě si čteme zábavné texty, mající tendence nám otevírat oči. Zatímco tady je potřeba si pamatovat úplně něco jiného. Jak jsem se dostala k tomu, že najednou to není stará veteš, a naopak mě to baví? Jednalo se o proces. Pomohli mi v tom dvě jména: Zoller a Hand. Handa známe z překladu tranzitní astrologie, jistě nadchnul mě Marcus Jehle, ale svět Handa je mi bližším. Hand představuje dobrou volbu, jestliže chceme překlenout tradici do současnosti, jen bez znalosti tradice jeho tvrzením nemusíme porozumět. Jeho, pro mě kultovní kniha, zatím není v češtině. 

Významy planet představují podobnou a zároveň velmi odlišnou věc z pohledu obou astrologií. Mám snahu popsat věci narovinu, polopatisticky, a jestli někomu přijde, že v pipi levelu, tak to proto, že velmi dobře si uvědomuji, kolikrát na začátku jsem učebnici středověké astrologie znechuceně zavřela. Navíc přeučovat se na tradici? To přijde zábavné pouze malé části astrologů. Takže, proč začínám právě těmito planetami? Protože musíme porozumět pohledu na 9 sfér. Ačkoli do vyhledávače si zadejte raději 7 sfér.

První sférou je ta pozemská, další sféry představuje 7 planet a poslední je sféra Hvězd. Kolem ní je již Absolutno.

Ve středověké astrologii začínáme sférou sedmé planety a pokračujeme blíže. Podstatné je, že pohyb planet je opačný oproti pohybu hvězd, takže sféra Saturnu představuje hranici a zároveň určité vymezení se proti pohybu sféry hvězdné. A tady začíná jeho zlá pověst Velkého škůdce. Následuje sféra Jupitera, Velkého dobrodince. 

Z moderny jsme zvyklí, že Saturn může být prospěšný, a naopak snaha Jupitera vše předimenzovat může býti naopak škodlivou. Tak v tradici, právě díky těm nudným věcem rozebíraným na začátku, umíme přesně říci, kdy nám Saturn pomůže a kdy Jupiter uškodí. V tradiční astrologii není problém si připustit, že k životu patří i okamžiky, kdy Univerzum otevírá cestu pro škodlivé vlivy. Vůbec New Age přístup trpí komplexem ze všeho, co jen zavání problémem, škodlivostí, přiznáním si, že k životu patří obojí.    

Navíc v tradici si musíme přečíst i co který tradiční astrolog o dané věci povídá. Je to podobné jako když čteme například Eddy. Nestačí vědět, co v nich je, ale často se vracíme k původnímu textu, který interpretujeme. Protože to, co předvádí Hand, není nic jiného, nežli právě velké porozumění a znalost těchto původních textů. Jistě, v tradici si lze "adoptovat" své oblíbené astrology, jako například Zoller má oblíbeného Guido Bonattiho. Jistě, tím, že mám slabost pro Zollera, tak Bonattimu neuteču. Ony učebnice středověké astrologie obsahují citace tradičních astrologů mnohem více, než jsme kdy mohli vidět v učebnicích moderní astrologie. Začátečník může mít pocit, že jej autor učebnice chce těmito citacemi umlátit. Jenomže jak jinak porozumět tomu, jak mysleli v té době?

Jak saturnské, sedni si na zadek a pořádně studuj, vracej se k nastudovanému, na nic nedej a pokračuj, hledej. Není zde cesta, jak si říci, znám modernu, jen si něco k ní doplním. Protože Saturn vyžaduje důslednost. Ony středověké texty zkoumají korespondenci planety s astrologickou a alchymickou povahou, takže se dovíme, že Saturn je planeta mužská, denní, je chladný, suchý a drsný. Zjistíme korespondence skrze rostliny, zvířata, ptáky, dny v týdnu, hodiny ve dni, země, podnebí, orgány, vzhled, obličej, povahové dispozice, chování, nemocí, společenské třídy, podmínky k životu, přístup k životu....

Takže malý příklad. Saturn je spojován s nositelem síly, ale i se zrádcem, s dobyvatelem a mučitelem, ale i vězněm, s dědicem, ale i otcem a praotcem, s lupičem, ale i mágem, umí být mistrem sváru, záště a závisti. Jedná se o indicie, k nimž Saturn svádí, a je na zrozenci, jak s nimi naloží. A právě se dovíme, jakým způsobem podle domu a znamení. Je extrémista v tom, že když někoho miluje, tak hodně, když nenávidí, tak také hodně. Zajímavě je spojován s kůžemi a kultivaci vodních toků. Můžeme klouzat po marnosti a jen se dívat na ostatní, těžce dřít a jenom nadávat, anebo se můžeme stát nositelem síly. Kdy a jak k čemu máme sklony, není špatné vědět. Není to jenom o tom, řeknu si, ale je to o tom přesně poznat, čemu čelíme. Protože Saturn trestá lenost a také neschopnost pohybovat se ve vlastních hranicích. Jestliže je chceme posunout, je potřeba si to saturnsky odpracovat. 

Naproti tomu Jupiter, kromě toho, že i k němu náleží popis korespondencí, tak je považován za velmi příznivě nakloněnou planetu. Je tím, který prosperuje, ale také se počítá s velkorysostí a štědrostí. Je ten, který panuje, šéfuje a ovládá, ale musí se pohybovat v hranicích stanovených Saturnem, jakákoli jeho expanze. Jinak jsme ohroženi náporem velikášství. Umí nám vnést do života okamžiky bezstarostnosti a odpočinku. Umí být vzdělancem a filosofem, ale také i nevzdělaným člověkem, který se chová prospěchářsky a pokrytecky. 

Saturn umí dávat hodnosti, zatímco Jupiter umí dávat moc. Jupiter umí expandovat, ale aby se jednalo o snahu vedoucí k integraci osobnosti, musí dojít k expanzí v rámci hranic nastavených Saturnem. Vůbec je potřeba z pohledu vztahu obou planet, přihlédnout k tomu, že jejich propojení dělá z člověka aristokrata, člověka církve, astrologa, člověka soudu a práva, ale také mága, nekromanta, zaříkávače či exorcistu. 

Mé psaní o těchto planetách, již trochu vlivu středověku, naleznete na následujících odkazech:

Saturn

Jupiter