Úvodem
Noc Svatojánská (The Midsummer night) je pro mě zajímavým svátkem nejenom kvůli zvyklostem z kraje mého dětství, ale také kvůli různým úžasným povídaním o skrytém lidu (the hidden folk). Mezi lidmi se občas vyskytla vyprávění na téma setkání se skrytým lidem a zajímavé bylo, že tato vyprávění měla některé společné rysy. Jistě, můžeme si říci, ti lidé se opili v noci a bylo to. Jenomže vyprávění, které jsem slyšela několikkrát na vlastní uši, nebylo od opilce.
Nemohu zaručit, že všechny ty příběhy, na které jsem narážela, se odehrály o Svatojánské noci. Některé se tehdy odehrály, ten můj určitě. Takže můj svědek se vracel o půlnoci na Sv. Jana přes chotáry domů, potkal veliké ohniště a lidí v historických kostýmech. Pozvali jej k sobě. Bylo tam veselo, tančilo se, zpívalo...celkově bylo dobře. Cítil se tam strašně dobře a po hodině, jakoby to bylo po 10 minutách, se zeptal, zda může přivést i svojí ženu. Jistě, že mohl. Vzbudil ji s tím, že půjdou na úžasnou svatojanskou vatru do dobré společnosti. Rychle se oblékla a vyrazili....jen to místo bylo prázdné, ani stopa po nějakém ohništi, či lidech. Podobná divná setkání o noci Svatojánské, pouze ne s tolika lidmi mělo ještě ve více vzdálené minulosti více mužů. Obvykle takoví, kteří z lidové magie mívali legraci... Po takovém setkání je přešla. Tento příběh se odehrál ani ne před 50 léty a ti lidé byli reální, ne sen, ne vize... Prostě nečar potkal partu, na které jej nic nezarazilo, takže se s nimi veselil a nepřišlo mu divné, že nic nejedl ani nepil.
Navzdory různým pověstem, které se tak napříč středověkem a dál dochovaly, mohu říci, že mám s těmito bytostmi velmi dobrou zkušenost. Není úplně jednoduché s nimi pracovat, neb bývají utajené v maximální možné míře, jak si jen utajení představit umíme, a možná proto nalézáme různé reference, které se tak nějak liší (zejména, jde-li o velikost a jiné fyziognomické znaky). Pochopitelně, jedná se o humanoidní bytosti, u nichž lze teoreticky polemizovat, nakolik jsou rovny bohům či jsou někde pod nimi. Jen chci říci, že na rozdíl, od pojetí v našem folklóru, to, co popisuji v tomto článku, nejsou miniaturní bytosti, které byste klidně snědli, kdyby se objevily ve vašem salátu.
Kdo je kdo
Skrytý lid
Je na místě si pár věcí alespoň stručně ujasnit. Skrytým lidem myslím lid elfí, který reprezentuje jeho král Oberon (někdy Oberion), ano ten ze Shakespearovy Noci Svatojánské. Jeho královnou je Mab, někdy také nazývané Titanie. Nalezneme jej i v Le Chansons de geste. Řekněme, že do tohoto pojetí se smíchal středověký a keltský vliv. Mab může být podle některých teorií proměněná ona zlá sestra krále Artuše, víla Morgana.
Vesměs jsou tyto bytosti popisované jako víly, elfové, kteří mají zájem o lidi a někdy se i s nimi míchají. Mají zájem o nalákání obvykle mladých lidí do svých obydlí, kde se stanou jejich zajatci. Často lidem kradou dětí a mívají u toho převážně zlozvyk podstrčit jím vlastní dítě. S motivem, kterak umí navodit iluze, že si člověk připadá jako král, se můžeme setkat v románech Susanny Clarkové.
S těmito bytostmi lze s jistými omezeními magicky pracovat. Pojednává o tom
i Grimoire z alžbětinské doby. Ovšem více nežli o těchto bytostech, tam naleznete modlitby ve vulgarizované latině, takže nejste-li opravdu pro věc zapálení, utratíte ne úplně malé finance za hrubou knihu, která vám bude zabírat místo v knihovně.
Různé pojetí blízké Skrytému lidu máme zachováno ve skandinávském folkloru z pozdějších dob. Něco jako předěl mezi álfar a elfy představují alfové podle pověstí z Faerských ostrovů. Tam byli hodní a nesmírně šikovní trpaslíci a zlí alfové, kteří vykazovali znaky jako sexuální zneužívání lidí, kradení lidských dětí, snahu zplodit poalfolidi, ačkoli na straně druhé si od lidí drželi dosti drsný distanc.
Tolkienovo pojetí
Tolkienovi elfové představují zvláštní kapitulu a zároveň tím Tolkien vytvořil homogenně konzistentní druh bytostí, neb v Eddách se setkáváme s poněkud nejednoznačně záhadným přístupem. Tolkien vytvořil své elfy, trpaslíky a skřety s tím, že byl velkým znalcem severské a keltské mytologie. Ovšem z jeho pojetí, pokud jde o elfí lid či álfar, nelze vycházet. Myslím, že z jeho strany bylo promyšleně rozumné nežli použít existující mytologii, si pro příběhy, které napsal, vytvořit bytosti vlastní.
Pracovat s těmito bytostmi magicky lze pouze na základě paradigmatu, asi jako když se rozhodnete pracovat magicky s Harry Potterem.
Álfar
Álfar aneb bytosti severských světů. Pro účely tohoto příspěvku, pouze stručně. Máme álfar temné a světlé, každá skupina obývá svůj vlastní svět. U temných máme popsaný původ vzniku, máme vzpomenutého prvního prapředka, máme dokonce jmenný seznam álfar, který se v obou Eddách částečně překrývá a částečně liší. Občas v ságách nalezneme i jméno, které není ani na jednom z těchto seznamů. O temných álfech se mluví také zároveň jako o skřítcích, jako o trpaslících, shodně se uvádí, že byli pouze mužské polarity. Ovšem nalezneme i jejich pojmenování jako skřeti, protože uměli lidem natolik efektivně uškodit, až si vysloužili toto pojmenování. Předpokládá se, že když se mluví o Álfheimu, netýká se to temných álfů.
Světlí álfové nemají podobný výčet jmen, v podstatě ani o nich nic nevíme. Zato se zde vedou velmi zajímavé polemiky, nakolik se jedná o synonymum pro Vány. Občas se v literatuře vyskytne nějaká světlá álfka, ovšem tyto bytosti jsou jak ženské, tak i mužské polarity. Osobně souzním s tou částí folkloristiky, která vnímá Ásy, Vány a Álfar, jako odlišné bytosti. U světlých álfů se také setkáváme
s označením skřítek.
S těmito bytostmi lze magicky pracovat, neb mají své nezadatelné místo v rámci systému Yggdrasilu, což je nakonec i důvodem, proč vnímám Álfar stejně nezbytně jako Ásy a Vány. Tradice mluví minimálně o álfarblóttech.
Vlastní zkušenost
Pracuji cíleně magicky již tři roky s álfar a rok s Oberonem s tím, že jsem s výsledky práce s těmito bytostmi nesmírně spokojená. Její předností je nesmírná praktičnost z pohledu Midgardu. Midgard je středem, přičemž v rámci osy mají alfí světy k němu nesmírně blízko. Jejich kooperace vede k manifestaci v rovině hmotné a také k udržitelnosti takového výsledku a jeho vylepšování. Staroseverský systém ovšem vyžaduje nejenom práci s álfar, ale vůbec se systémem obecně. Řekněme, že mé zaměření na tyto bytosti lze vnímat jako specializaci.
Jen stručně nastíním, že přínos této práce se projevuje v aspektech zejména praktického života, ať již se jedná o nastavení ochrany (např. než se trochu vyladilo energické pole, shazovali z kola cyklisty, u nichž hrozilo, že na mne mohou najet), životaschopnost ekosystému typu zahrada, bytové rostliny, dobrý průběh různých řemeselných prací, regenerace tkaniv a pletiv, posílení metabolismu, náprava různých vad vzniklých působením času a gravitace, manifestace záležitosti ostatních severských světů v Midgardu, jakož i zajištění a fixace jejich vlivů. Z pohledu magické transformace se jedná o více nežli vhodné bytosti.
Pochopitelně, spolupráce s nimi nefunguje podle modelu zlatá rybka. Respektive, zjistila jsem, že lze s pomocí těch, jakože hodnějších dočasně (necelé 2 roky) zajistit stabilní prostředí s prosperitou typu úroda, zvěř. Jenomže k tomu potřebují stabilní prostředí (což se díky obavám z jistého rizika nepovedlo vytvořit, protože oni hodnější toto nemají v kompetenci) a také očekávají, že ten, kdo z jejich vlivu profituje, se komplexně věnuje Severu. Takže udělali něco jako „ššššššššššššššššššš“ a přestěhovali se na moji zahradu, která od jara změnila svůj ráz. Mé „golfové hřiště“ se změnilo na trsy různých léčivek.
Manifestace alfích světů do hmoty spočívá v jejich poznání v rovině změněných stavů vědomí, navázání dobrých vztahů s jejich bytostmi a nalezení místa, kde pro ni budou vhodné podmínky. Říkat si, že na českou krajinu jsou álfar navázaní, je iluzorní. Právě ve dni, před nocí svatojánskou jsem poznala, jaké to je, když se álfar rozhodnou k manifestaci v prostředí. Místo jsme si zvolili podvědomě, až později jsme ocenili jeho egregor. Ono jindy dostupné místo se stalo méně dostupným, neb bouře. Kolem bylo hodně lidí, ovšem na tom místě nebyl nikdo. Potom se dostavil pocit stejný jako ve vizích a snech o alfích světech. Ten pocit, že něco, co nevypadá jako realizovatelné, se najednou stane realitou, je velmi významným pro vlastní transformaci, pro přiblížení se svému vlastnímu éterickému tělu.
Nejde o čas, místo, jde především o nás samotné. Vybrat správný čas, znamená vybrat čas, jemuž věříme. Vybrat správné místo znamená vybrat místo, které nás fascinuje a zároveň je pro nás neznámé. Velmi pečlivě volte, s kým ten čas na tom místě strávíte. A také v neposlední řadě jde o náš vztah k tomu, s čím pracujeme. Porozumění vychází ze vzájemného poznávaní, poznávat a nechat se poznávat. Je to jako se vztahem. Můžete být s nesprávným člověkem a budete chřadnout. Jakmile objevíte toho pravého, objeví se i vaše pravé já. Jde jen o to, zda jste pro to poznání ochotní změnit sebe, něco obětovat, riskovat a zároveň věřit, že ono to vše dopadne ve váš prospěch, protože naleznete Sebe.
Komentáře