Je velmi těžké naladit se na vlnu Univerza. Nedá se s ním domluvit, uplatit jej ani nalákat na sebe. Je potřeba nejdříve porozumět sobě, nalézt Sebe, a potom rozeznáme ony linky, které v rámci Univerza patří nám. Když chytíme se jich, povede se nám tak nějak vše. Ona až naléhavá schopnost tlačit na to, aby něco bylo, vymizí....nějak přirozeně plyneme a posouváme se.
Univerzum není naším nepřítelem, ani nám nezaškvařuje. Nutí nás stát se Sebou a propojit všechny sféry Sebe. Upozorňuje nás také na to, čím si sami sobě bráníme, abychom byli Sebou. Nalézat Sebe a propojovat různé své vrstvy, znamená si je uvědomovat. Je těžké jít za něčím, co nám nechybí, protože to nemáme zvědomělé. Vlastně ani nevíme, jak to vypadá, čeho tím dosáhneme, co všechno to pro nás bude znamenat.
Dokud se neponoříme do hloubky sebe sama. Najednou to neklapne. Jenomže čím více budeme plavat u břehu, tím více se budeme vzdalovat.
Budeme narážet na pasti, které nás tahají zpět k břehu, do jistoty a porozumění plytkosti. I kdybychom dělali cokoli, nebude lehké je překonat. Protože potřebujeme se nadechnout a správně si přeložit, co se nám Univerzum právě snaží ukázat. Nevnímat znamení jako pověrčivý trouba...ale jít si po ukazatelích na linkách Univerza. Smířit se s tím, že různí lidé pro nás hrají roli a my pro ně pouze po jistou dobu.
Možná to nedáme, protože příležitost, která přichází, pustíme mezi prsty. Přijde nám drsná, nepohodlná, není to příjemné a neumíme si s ní dát rady....
Jenomže nikdo nám neřekne: "Idiote! To je ona! Tvoje vstupenka na palubu ponorky, bez ní se do hlubiny nedostaneš!"
Nikdo nám nezabrání hodit na ponorku granát. A potom, již nikdy nepřijde.
Odsouzenci držící se u břehu... Ani nevědí, co sami zavrhli.
Možná někdy objeví se podezření....že tehdy něco....ale naštěstí život se nějak odvíjí dál...nikoli ve hloubkách... přesto třeba zajímavě...
Jak chtít něco, o čem nevíme, jak to vypadá, ani co to přinese? Pokud jste nehodili granát, máte šanci...skrze mysl.
Komentáře