Jeho Veličenstvo Paimon

překreslená jedna z původních pečetí, autor DK 

Jeho Výsost Paimon (přípustná je varianta i Paymon) patří mezi goetické inteligence, jímž mám sklon obecně říkat Jejich Jasnosti. Goetia popisuje kompetence jednotlivých inteligencí, každá se má projevit, jestliže ji mág evokuje či invokuje v příslušném rituálu, ovládne ji, přikáže ji a ona udělá cokoli. Ještě jsem nenarazila na mága, který by mi řekl, že jakýkoli jazyk nemusel se učit, najednou věděl, neb přikázal goetické entitě a jí pod tíhou donucujícího zaklínaní nic jiného nezbylo, nežli mu ty vědomosti vpravit do hlavy. 

Celá legrace šalamounského rituálu stojí na předpokladu, že mág schovaný za Božími jmény pomocí moci Boží, resp. uplatňováním těchto jmén, donutí entitu, aby se mu zjevila, a byla mu poslušná, neb Bůh propůjčil mu svojí moc nad sílami démonickými. A tak mágovi udělají vše... k jeho přání.

V čem tedy má spočívat démoničnost těchto zkrocených lvů skákajících pod bičem přes ohnivý kruh vymyšlený mágem, jemuž ani nemohou ukousnout hlavu v jeho bezpečném prostoru? Anebo to má být dáno právě tím, že ona inteligence při naplnění přání láká mága, aby vyšel ze svojí bezpečné ulity, neb je neuvěřitelně hodná a nerozšlápne ji, ač velmi lehce může? "Střež se každé lidské chyby, ó veliký mágu, jinak propadneš do jeho spárů." by zněla parafráze středověké formule sloužící za účelem odrazení od praxe s nimi. Na straně druhé zbytečně si s nimi zahrávat, se nevyplácí. Sice nic operatéra na místě neroztrhá, ale nebezpečí, že bude roztrhán mu hrozí spíše ze strany jeho okolí, neb tyto inteligence umí skvostným způsobem vytáhnout z psychiky kohokoli snad to nejhorší. Ty projekce do okolí poté vskutku stojí zato. Vůbec je vhodný respekt k nim, neb umí zasáhnout do života zajímavým způsobem.     

Paimon má přicházet při prvním zjevení se strašlivým řevem a ztíší se teprve, až je mistrem donucen. Popravdě, kdyby mně někdo evokoval, asi se také napoprvé dočká velkého řevu. Přistupovat k jakékoli bytosti z pohledu mocenského nám nepřijde právě vhodné pro magickou praxi, vskutku nevidíme smyslu v tom vystupovat vůči jiným inteligencím nadřazeně, ovšem ani podřazovat sebe. 

Jestliže přijmeme předpoklad, že existují reálně i jiné inteligence, nežli člověk, a že tyto se mohou manifestovat a lze s jejich laskavou pomocí ovlivňovat přímo hmotu, je Goetie docela zajímavým návodem. Pouze je potřeba přistupovat k němu jako k inspirací natolik, abychom byli schopni s bytostí býti v kontaktu. Ne pouze jako s obrazem vyvolaným v mysli, ale jako třeba s někým, kdo má jen méně hmotné skupenství. My toho schopni jsme.  

Jeho Výsost Paimon snoubí v sobě eleganci s citlivým přístupem, jeho obraz může fatamorgánou se jevit, dokud nedochází k doteku. Velbloud, poušť, teplý vlnící se vzduch... a na jeho zádech vyjeví se ocas, trup, detaily obličeje. Má vyjevovat tajemství. Nežli pátrat po tajemstvích světa, souseda, kolegy, je mnohem zajímavější začít ve vlastní mysli, která obsahuje i obrazy, jímž tolik důležitostí nepřikládáme. Přitom bývají důležité a mají velký smysl v našem osobním rozvoji. 

Sny, jež vyjeví nám, mívají trochu jiný nádech a zaručeně i jiné prostředí. Může nám ukázat, co svedeme. Rozhovory s ním jsou plné vzájemného respektu, jestliže přijme operatérovou osobnost. Jsme přesvědčeni, že v opačném případě možná velmi zkušený operatér zvládne jej evokovat do manifestace, ale aby Jeho Výsost pro operatéra cokoli podnikla... ani náhodou, spíše jej v bezpečí kruhu ještě více zacyklí. Jeho příznivý vliv projeví se zejména v drobných patáliích, takové ty pravidelně lezoucí po našich nervech... jakoby odpadají. Jeho Výsost považuje za projev své přízně tohoto nás tak nějak zbavit. 

Evokace nemusí být postavená na pečetích Krále Šalamouna. Může probíhat úplně jiným způsobem, tady je potřeba citlivého přístupu, jímž se sladí povaha entity s naším nastavením. Je potřeba si uvědomit, že evokací se entitě předávají jisté kompetence, aby mohla svůj potenciál využít v rámci hmotného světa. Je při ni potřeba srovnat polarity, jinak se démonická inteligence bude projevovat v rámci duality, což nemusí být právě příjemnou záležitostí. Je rozdíl, zda je centrifuga umístěná na pevném základě, anebo nekoordinovaně lítá vesmírem narážeje cestou do kdečeho.  

Jeho Výsost umí docela razantní a stupňovitý nástup, který může zaskočit. Má k dispozici dostatečné množství légií k tomu, aby se navázala na negativní vlastnosti a velmi svérazným způsobem zajistila jakoukoli situací právě z takových vlastností prameníci.  Možná staří mágové právě toto vnímali to jako hudbu jeho doprovodu. 

Jelikož dnes je moderní pohled psychologický, který pro démonické inteligence představuje nespočet ďábelských lstí, jak působit a nebýt poznán, byla by škoda k tomuto  nepřidat poznámku. Kdo chce změnit svět, musí začít především u sebe. Proto je na místě využit jeho přízně k prozkoumání toho, co skrývá se v našem vlastním podvědomí, připomenout si zapadlá tajemství... nalézt klíč dávno ztracený. Pátraní po tajemstvích jiných může se vyjevit jako projekce natolik nesmírné zvědavosti, až operatér velmi zdatně a spolehlivě udělá ze sebe idiota v širokém dalekém okolí. Jistě, ono vytahování je spojeno i s vytahováním vlastností představujících handicap, jenomže když tato inteligence vezme operatéra za svého, není z toho zmatek či tzv. bordel ve vztazích a vůbec všude kolem. Naopak, vše běží hladce. Ostatně toto je důvodem, proč mluvíme o samostatné inteligenci, a ne o personifikaci něčeho....