Podle Janáka představuje Amemait to nejhorší, co se mohlo egypťanovi po smrti stát. V západní magii jsme si zvykli používat v dnešní době tento obřad nejenom jako iniciační, ale i jako přechodový mezi rozdílnými stupni. Není to nic, co by se mělo ritualizačně opakovat do zblbnutí. Také nebudu tvrdit, že Amemait, požíračka srdcí, neb v srdci sídlila duše Ka, je roztomilé stvoření, které si lze ochočit. Byť se dostala poprvé do záznamu v Nové říši, osobně považuji její původ za poněkud starší. A vůbec další věci, které budu psát nejsou vyčteny z mnoha knih, neb toho mnoho o ní nevíme. Takže se ocitáme na poli, kdy mi můžete věřit, anebo si říci, že jde pouze o mé pojetí a já se na Vás nebudu ani zlobit, ani Vás přesvědčovat o objektivní pravdě.
Věda se nakonec také domnívá, že jde spíše o démonku, ačkoli je její jméno doplňováno determinativem (hieroglyfický znak, který se nevyslovuje, ale upřesňuje význam slova, aby bylo jasné, oč se jedná) typickým pro Neteru. Z pohledu okultistického mám jasno, jedná se o mocnou bytost s mocí rovnající se Neteru, ale její funkce je spíše démonického charakteru, zejména, pokud dotyčný tvor neprojde.
Jelikož se pohybuji v reáliích Khem, vydávám ji často tak, jak bývá zobrazována, ale často i jinak. Z tohoto důvodu volím jako ilustraci abstrakci.
Nechci tvrdit, že Amemait je spojencem každého, kdo praktikuje magii Khem. Já si z ní spojence vytvořila. Za tu dobu, jsem si zvykla, že když něco vypadá jakože osudově, musí projít jejím testem. Chce to jen odvahu postavit se před Maat a riskovat, že to, co má býti osudové, neprojde. Jenomže bez toho si neumím magii hodně natěsno, působící změny v té nejhlubší hladině, představit. Nemohu tvrdit, že mám za sebou desítky pokusů, nelze předstoupit s každou věcí, jen s tím, co je nejdůležitější. Nejde o test čehokoli, jde o test velmi vážně míněného záměru.
Mohu konstatovat, že u toho, kdo projít má, nevypadá démonka na první pohled natolik děsivě. Pouze nehybně autoritativně. Rozumím i tomu, že argument, kterak Amemait vidí zúčastnění stejně, není pro magickou obec argumentem validním. Pokus by se měl opakovat a navíc toto není právě téma pro vyloženě skupinovou operaci a již vůbec ne pro experiment. Jenomže já měla předtím jen zkušenosti, kdy to neprošlo. Tehdy i ona vypadala hrozivě a v podstatě se jednalo o velmi krátkou operaci, skončila, ještě než se rozběhla. Neumím si představit, že bych ve stejném složení opakovala předstoupení. Buď záležitost projde anebo ne. Jestliže ne, není o čem vést polemiku, protože na hmotě to stejně velmi brzo zhavaruje také. V opačném případě se jde dál a již se znovu neprochází. Běžná realita jednoduše odpovídá také. Možná tento přístup čtenáři připomíná ordál... svým způsobem je zde tato povaha.
Zkušenost s bytostmi osloví toho, kdo má autentickou zkušenost s jakoukoli bytostí. Ovšem rozpaky budí u člověka, jemuž takové setkání chybí. Pokusím se tedy příspěvek uzavřít závěrem, který by mohl dávat smysl všem.
Náš svět je kombinací prvků subjektivních a objektivních. Ty první, jdou z nás, ty druhé z okolí. Někdy nám okolí přihraje příležitost, něco skvělého, co může zosobňovat i někdo jiný. A někdy ono skvělé, ať již to je cokoli, představuje něco velmi hlubokého i z pohledu magické zkušenosti. A přesně v takovém případě má smysl předstoupit před Maat, bude tam i ona děsivá Amemait, která buď svými drápy roztrhá iluzi skvělého a osudového, anebo zůstane nehybná.... a my projdeme dál. Ať již Amemait v mysli čtenáře představuje cokoli, pro mně je taková operace vyvrácením nebo potvrzením smyslu toho, co činím. Operace dopadnuvší do běžné reality. Jinak by nemohlo jít o magii...
Komentáře