Nedělej si velké naděje... (aneb otevřeně o filosofii v magii)

 

"Nedělej si velké naděje, abys potom nelitoval."

"Je lepší nepočítat s tím, že... "

Ještě mi nikdy nikdo nevysvětlil, jak se dá prorazit bez Vůle, nahození entusiasmu a jisté vnitřní víře ve výsledek. V opačném případě dospějeme k závěru, že jsme pouze loutkami vedenými na provázcích Univerza, které se budou radovat ze všeho, co se jím přihraje a budou statečně snášet všechny rány osudu. 

Koncept, který může být velice užitečný, jestliže se někdy rozhodnete udělat díru v nějaké křesťanské církvi, ovšem pro magii, absolutně nepoužitelný. Ledaže by jste chtěli zažít karmu boxovacího pytle, plechovky do niž si každý s chutí kopne či dokonce střelí. 

Pokud čtenář inklinuje ke světlé magii, projde mu takové to přesvědčení, že je potřeba počkat si, co mu osud nadělí, aby jakože nedělal věci ve svůj prospěch, co kdyby nějaký andílek nabyl podezření, že dělá sám na sebe a šel by to nabonzovat Nejvyššímu? To by hned bylo neštěstí...  S přístupem více budhistickým se dá očekávat, co osud nadělí. Dá se dokonce radovat z každé drobnosti, která se povede.

Temná magie nese sebou trochu jiný přístup, více aktivnější, doplněný pasivními prvky. Základ je, pokud něco chci, tak to Univerzu dávám dostatečně najevo, bez kudrlinek, přímo a rozhodně se starám o to, abych si na druhé straně nepodkopávala židli. S podkopnutou židli jde o Viselce, potom nás Univerzum nutí pozorovat, abychom si ráčili vyjasnit, cože to vlastně chceme. 

Praktikujeme magii zásadně a především pro sebe, na temných stezkách to takto chodí. Nevyhýbají se nám ani bytosti poněkud světlějšího charakteru, neb i my potřebujeme srovnávat polarity. Zase nemáme nápady typu, očaruji někoho, aby něco... Pro nás je absolutně nepodstatné, co si někdo, aby něco. My chceme, aby, když již někdo něco osobního pro nás udělal, udělal tak z vlastní vůle.  Jistěže, měníme objektivní realitu a tím někdy i někoho jiného, ale neřešíme, co má kdo udělat. Prostě něco chceme a necháme Univerzum, aby to udělalo po svém, tedy cestou nejmenšího odporu.  

Naděje, něco takového rozhodně nevedeme. Prostě něco chceme a hodně pro to děláme, samozřejmě věci typu, nebudu používat magii pro každou kravinu, svědčí spíše o adeptovi na začátku nebo příliš neposunutém. Buď s magií jedeme anebo se na ni můžeme rovnou vykašlat. 

Také neděláme jednu věc. Se svými záměry se nikomu nesvěřujeme, alespoň dokud není doba poté, co je hotovo.  Ale ani tak to nějak nepitváme. Není nic horšího, než si svůj záměr nechat rozbít skeptickým přístupem někoho jiného.