Píseň o Völundovi aneb idylka se nekoná
Právě v Písni o Völundovi vnímám velký vliv Svartálfheimu v postavě hlavního hrdiny. Šikovný zpracovatel šperků, který uměl upoutat svým vzhledem valkyrju, vědmu Alvitru, ale i lidskou ženu, skrze níž se svému vězniteli pomstil. Ale hezky po pořádku. Knížetem álfů jej nazývali. O jeho bratrech vyjma začátku není dál zmínky. Kromě knížete álfů zde vystupují labutí ženy, krásné valkýrje, které v boji určují los. Labutí ženy přiletěly a dobrovolně strávily čas s bratry. Ovšem pouze 7 let bylo šťastných. Osmý rok je zmítala touha odletět a devátý skutečně odletěly. Právě devítka je numerologicky spojená s Ódhinnem. Valkyrju nelze spoutat. Ani láskou, proho náhle nečekaně zmizely všechny najednou. Völund věřil, že jeho žena se vrátí a nádherné prsteny pro ni vyráběl, neodešel s bratry ji hledat. A přesně toto bylo důvodem, že skončil v zajetí. Byl zajatý lstivě, králem Nýdudem, který dal Völundův prsten určený pro valkýrju, jeho nevěstu, vlastní dceři Bödvildě, a tím ...