Univerzem myslím onu vše pojímající entitu, která naše magické záměry a pro ně vykonané činy pustí dál, pouze, když jsou v souladu s ní. Popravdě je naprosto jedno, jak si ono slovo vysvětlujeme, ovšem mají-li být naše záměry v souladu s ní, je potřeba si vytvořit nějaký osobní vztah. Myslím tím ono, co si mohu dovolit já, druhého potopí, a začít já v tomto směru napodobovat jakýkoli model někoho jiného, mám problém.
Vývoj našeho vztahu byl komplikovaný, neb Univerzum vypadalo jako prevít, který hatil mé snahy, případně jím dával zelenou v nevhodnou dobu, jednoduše dělo se to, že na rozdíl např. od Goetických démonů, bere vážně touhy ega.
A právě toto je velký rozdíl mezi ním a jinými bytostmi. Zatímco goetické bytosti, severské bytosti, neteru na naše ego okázale kašlou a vůbec jej neberou do úvahy, neb se jedná o specifika hmoty, o které oni nestojí, to, co již do úvahy berou, jsou právě ony éterické složky naší osobnosti, o nichž často píši. Ovšem nabubřelá ega pozemšťanů okázale ignorují i vlastní éterické složky.
Zábava pro Univerzum nastává, až si jeden uvědomí existenci těchto složek a chce s nimi vejít do kontaktu. V tomto okamžiku dává Univerzum zelenou egu a všem racionálním argumentům. "Jsi na hmotě, lidský červe, takže hezky budeme podporovat ryze hmotné složky."
Pokud si někdo myslí, že toto je v jeho prospěch, nejspíše na jeho mozku probíhá právě zatmění.
Vždy jsem chtěla vidět zde, v této hmotné sféře, k níž jsme nalezla vřelé city a spatřuji v ní odraz jiných světů, jako by zde byli zpřítomněné ve chvílích, kdy se nacházíme na horizontu času, podobně jako vidím i tam, když má mysl otevře se a je schopna zaznamenávat i jemnohmotné. Nu, tak Univerzum mi dalo, to, co jsem chtěla.... Obvykle lidé, když mají trochu vjemy blížící se těm mým, si zvyknou stěžovat, jak je to nepohodlné, jak je to k ničemu, jak to limituje. Někteří se toho dokonce úspěšně zbaví. Nepohodlné, protože je potřeba si zvyknout na něco úplně jiného.
Například, je naprosto jedno, co kdo říká. Lidé toho nakecají! Podstatné je, co kdo dělá, a je jedno, jak a čím si to zdůvodní. Politika. Nikdy jsem nebojovala za nějakou stranu, politický směr apod. Pravda, naštvala mě Ukrajina, ovšem ukázala mi, nakolik zaslepená umí být politika. Není mainstream a alternativa. Je pouze mainstream a další mainstream, který si nakecává, že je něco jiného. Je to nuda ubíjející cokoli jemnohmotného. Tyto příklady jsou pouze o jemné změně pohledu.
Poněkud silnější kafé je naléhavá potřeba mlčet o tom, co vidím. Ona sféra manifestace je zároveň i sférou iluzí, a dokud neuchopíme pravdu o sobě, tak máme docela smůlu, protože žijeme pouze v iluzích. Ona politika totižto není jediným upírským egregorem hrajícím si s energiemi a v konečném důsledku systémem, do něhož energii dáváme a to, co se nám vrací, je sice energie, ovšem ta, která nám kazí náš záměr. Univerzum má takové pasti na míru dané.
Lekce mlčení byla velice zábavná. Univerzum si pomyslně sedlo, vzalo křupky a sledovalo, jak se snažím sdělit přátelům nesdělitelné. Jistě, postupně. Nikoli najednou, to by nebyla ta správná legrace.
Průběh to mívá stejný, naléhavá otázka, protože něco nejde nebo jde jenom na chvíli. Si představte, že máte odpovědi na otázku někoho, kdo hodně usiluje dostat se do souladu s Univerzem, jako na dlani. Začnete mu to sdělovat. Nu, dál se nedostanete, protože v tomto stádiu již nevychrlíte všechno.
Takže jemně začnete. A typický pozemšťan si ono sdělení, že je potřeba opravdu jinak, přeloží jako svůj úspěch. Anebo ignoruje a přehodí list, anebo se začne obhajovat....jednoduše dělá vše, aby dal Univerzu najevo, že právě takto je šťastný.
A přesně v tomto okamžiku se zarazím. Vidím před očima film o tom, že Univerzum tuto hmotou sféru chrání pro ty, kteří jsou zde. Pro ty části v nás, které nechtějí nic jiného, nežli si tady spokojeně a šťastně žít a pokud možno neřešit nic komplikovaného. I pro ty z nás, kteří mají v sobě kus magie, ale chtějí si to zde užít a být zde šťastným kouskem sebe, protože každý z těchto pozemšťanů někde v hloubi své duše cítí, že vědomé provázání se svými na hmotě neviditelnými částmi je výhodné tak maximálně, pokud jde o visage.
Ďábel se skrývá v detailu....
Čím méně si uvědomujeme ony éterické části své osobnosti, tím více jednáme protichůdně.
Hmota je plná různých rozptýlení a magická manifestace probíhá skrze sféru iluzí. Pokud máme iluze sami o sobě a máme strach se poznat, jak asi bude vypadat naše manifestace?
Z pohledu pozemského toto není jednoduché. Naopak.
Mít vůbec kontakt se sebou představuje pouhý začátek dobrodružství.
Mnohdy dlouze a tvrdě ujdeme kus cesty, aby dobrodružství mohlo začít. Potom přijde fáze, kdy se cítíme jako králové... A právě zde jsou další pasti...začneme naplňovat představu jiných o sobě...
Vypadá to jako úspěch, ale fakticky pouze zaprodáváme kus sebe ve prospěch něčeho, co nás hezky připoutá k zemi, abychom neměli chuť jít dál. Protože jakmile je v nás jen kousek oné ryze lidské touhy být jakkoli lidmi obdivován, Univerzum ji maximálně vyhoví.
Dá se pomoci v nouzi, zajistit pomoc stran základních životních funkcí, podělit se o myšlenky, podpořit, obdivovat, pohovořit o čemkoli... Ovšem není možné tomu druhému jakkoli pomoci v procesu objevování sám sebe. Pravdou je, že není povinnosti poznávat své éterické části. Popravdě není to vzato do důsledku ani až tolik rozšířenou disciplínou.
Jsou zkušenosti, které přenést na druhého rozhodně nelze. Tak tyto patří do přesně takové kategorie.
Komentáře