Úvodem skočím rovnou do tématu prostřednictvím citací. Neb paradigma představuje téma typické pro chaosmagii, zejména, pokud se má člověk rozhodnout mezi různými modely magie. V podstatě si každý může paradigma jako pomocný nástroj vytvořit, anebo se rozhodnout, že jej nepotřebuje. Nicméně považuji za užitečné se s tímto přístupem seznámit.
Paragigma je pojem vytvořený vědeckým historikem Kuhnem, který jím označoval pohled na svět a model, podle něhož je organizována veškerá skutečnost.
Když je řeč o paradigmatu, nelze se obejí bez již kultovní úvahy P. Carrolla v Psychonautovi (v češtině Peter J. Carroll, Liber Null /Psychonaut, Vodnář 2007), který popisuje několik magických paradigmat jako: chaotérické paradigma (náš vesmír jako náhodně vyvržený ostrůvek z chaosu a magie funguje díky jiskře chaosu), manipulace s pravděpodobností (budoucnost není pevně daná, svým vědomím můžeme formovat, jak událost proběhne), teorie morfických polí (hra s kauzalitou, když jedna vytvořená událost má tendence díky působení morfického pole tendence probíhat obdobným způsobem), vesmír vytvořený pozorovatelem (nesplněné přání je pouze nedostatkem opravdového aktu vůle), holografický vesmír (síť, která navzájem propojuje všechny události, k tomuto je velmi zajímavá věta: ... je daleko snažší přinutit člověka, aby se nechal zavalit šestnácti tunami, než způsobit, aby těchto šestnáct tun dopadlo na něj), vícedimenzionální model (vnímáme čtyři dimenze, ale představme si, že je zde i pátá a pětdimenzionání věci neumíme ve 4D vidět, opětovně zajímvá citace: Například proč se zdá, že žijeme spíše ve světě následků než ve světě příčin. Zdá se, že dokážeme měřit jen účinek. Nemáme ani ponětí, jak je možné, že něco vzniká působením něčeho zcela jiného. Poté zde máme rozdělené reality podle toho, v jaké sféře probíhají.)
Phil Hine k paradigmatu uvádí: Cílem změny paradigmatu je uvolnit se z osobní sítě přesvědčení a postojů: stát se více adaptibilním v nových situacích a otevřeným novým postojům.
... změna přesvědčení není tak jednoduchá. Není to záležitostí jednoho dne, kdy se rozhodneme, že se staneme hedónistou a druhý den se rozhodneme být středověkým asketou. Pouhé zahrávání si s názory a postoji v bezpečném prostoru naší mysli je jen mentální masturbaci.
Čtenář v magii zběhlý jistě nalezne ve výše uvedeném něco, co sám zná, a neměl by problém se alespoň s většinou výroků ztotožnit. Otázkou, na kterou již jednoznačnou shodu nenalezneme, je zda je vůbec nějakých modelů potřeba.
Osobně mám odpověď, která nemusí většinu potěšit. Podstata magie, ať se nám to líbí nebo nikoli, spočívá v u v e d o m ě n í si toho, s čím a jak pracujeme. Podvědomé působení je fajn, ale dokud z toho nemáme použitelný kus na vědomí, je to k ničemu. A jsou jedinci, jejichž proces uvědomování funguje mnohem lépe na modelech/modelu, který přijme za svůj, jestliže je schopen efektivně s ním pracovat.
Alespoň povědomí či povšechná znalost různých modelů ukazuje adpetovi magie, ale i zkušenému operatérovi, různé způsoby přemýšlení a uvažování o magii. V tomto směru je naprosto jedno, zda souhlasíme, nesouhlasíme. Podstatné je něco úplně jiného. Zjistit, co vše je možné, resp. co vše z toho, co je možné, je nějakým způsobem pojmenováno, a co autora k tomuto způsobu vede.
Magie jako taková sebou nese změnu přesvědčení. Člověk nějak začne, a jestliže na to má, dříve či později se dostane do bodu zlomu, kdy již není cesty zpět. Nic z toho, co bylo předtím, již neplatí, nastává změna ve struktuře hodnot, v myšlení. To je výsledek procesu, který nelze nasimulovat, natrénovat, nelze do toho nikoho vmanipulovat. Jakékoli hry s paradigmaty na tomto ničeho nezmění. Na straně druhé, jde-li o člověka magie, ani sebelepší paradigma změně přesvědčení nezabrání. Jakmile nastane, je to autentické a v magii jednoduše je velmi dobře poznatelné. Nakonec jistá změna v přístupu a přesvědčení, proběne v rámci magické praxe několikkrát.
V magii je obvyklé, že jedinec projde více věcí, podívá se na více směrů a má nějak vnitřně jasno v tom, co dělat bude a co nikoli. Někdo se k tomu pro sebe pravému dostane ihned, někdo zase se povaluje od jednoho směru ke druhému, než si to své nalezne, a jak jde čas, zjišťuje, že zkušenosti získané povalováním se mu i docela hodí. Je normální mít v magii různé zájmy a směry. Ono časem se to nějak ustálí a více vytříbí, co by kdo chtěl dělat.
Zajímavé jsou tzv. abstraktní otázky, otázky existencionální a pod. Občas při specifických akcích pracuji s mytologémy. Povšimla jsem si zajímavého jevu. Lidé něco prožívají, a vůbec to neberou jako danou věc, naopak, mnohdy se domnívají, že to neexistuje. Přitom zároveň na straně druhé je to pro ně skutečnější, nežli cokkoli jiného. Chybou ale je prudit je otázkami, zda věří v existenci toho, co prožívají. V jistém směru ano, jen ke skutečnosti přistupují více metaforicky. Prostě přístup, který hodně lidem od magie sedí na míru, a přes který jsou schopni měnit svojí realitu, takže regulérně praktikují magii. Samozřejmě tento popis je velice zjednodušující.
Jiní (např. i moje maličkost) zase vědí, že když mají "na lince" např. Metatrona, je to Metatron a ne odraz něčeho v jejich vědomí, co vyplývá z kolektivního a individuálního nevědomí. Prostě pro kolegy s jiným přístupem vypadáme tak trochu jako ((sobě) nebezpeční)) šílenci. Jelikož tento trend je zprofanovaný zkrze New age a i dlouholetí praktici magie na něj pohlížejí s despektem, chce to nalézt hlubokou sílu, která by odfiltrovala halucinace a obavy, že vlastně nic z toho neexistuje.
Nemám v úmyslu tvrdit, že toto je ten jediný správný, pravdivý, autentický apod přístup k magii; vždy, všude a pro každého. Jen si dovoluji prezentovat pohled někoho, pro koho je právě toto správné, pravdivé, autentické, přístup, se kterým se mi pracuje nejlépe, neb mám pocit živé energie formující se přímo pod rukami. A otázky paradigmatu v takovém případě jsou naprosto vedlejšími.
Pravda... nepovažuji se za vykladače pravdy, ač se ji snažím nalézat, jsem si dobře vědoma skutečnosti, že pravda je vázaná na daný okamžik, na jisté prostředí a jisté lidi. Umí kouzlo, že v ten moment je věrohodnou a snad i jedinou správou odpovědí. Co je již magie, umět si posléze říci, že to je pravdivé.... že to nebyla haluz, a přitom nezaujmout fanatický postoj. Jestliže prožívám něco s entitou, nebo i hmotnou bytostí, dá se o tomto prožitku promluvit pouze s těmi, co mají stejný přístup. Jinak je to naprosto zbytečné.
Nicméně druhou a neoddiskutovatelnou věcí jsou výsledky na hmotě. Možná mé tvrzení bude znít překvapivě, ale jakmile jedninec narazí na ten pro sebe vhodný způsob, projevuje se to i hezky na hmotě. I ta sebevíce znějící šílenost jednoduše na hmotu dorazí. Takže, pokud chceme mluvit o pravdivosti.... právě zde ji lze nacházet.
Možná čtenáři znějí má slova poněkud zneklidňujícím dojmem... Hm, potom ať tyto řádky považuje za paradigma, které funguje u některých jedinců, kromě sebe dám ruku do ohně tak za 3 další, u nichž vím díky zkušenosti osobní sichr, že jsme stejná krevní skupina...
Pro zbytek to může být zajímavé myšlenkové cvičení, protože bez osobního poznání spojeného s propustkou do našeho vnitra (což děláme právě díky specifickému přístupu k realitě zřídka) si to lze jen ztěží představit.
Komentáře