Ronald ještě napůl ve spánku zaznamenal, že v pokoji je zformován velký chuchvalec husté mlhy. Sirga ležela vedle něj, opatrně jej objímala kolem ramen a nahodila poměrně spokojený výraz, což byla novinka. Tak ji tedy také objal, když již si dala záležet a vytvořila tu mlhu. Povšimnul si, že je oblečena v něcem, jako v dlouhé saténové noční košilce, pochopitelně černé. Evidentně zaspal další energický vír.
Sirga se pomalu jakoby probírala, opatrně sundávala jeho ruku ze svých ramen a naléhavě zašeptala: "Pozor, nejsme sami. Nic nedělej!"
Zívla a pronesla do prostoru: "Vystup Borisi, vím o tobě!"
Potom se podívala do určitého bodu, ve kterém nic nebylo a zdálo se, že něčemu naslouchala. Ronald slyšel pouze repliky sirgy:
"Borisi, nedramatizuj, prostě sbalil upírku, užíval si s ní a ona mu exnula. Není to první holka, které se to stalo."
"Jak co dělal? ... Jo takto to myslíš.... vzal to podle Kabeláka."
"Jak mám vědět, co píše Kabelák, lidské kraviny o magii nečetu, zjisti si to."
"Co tady dělám? No, když mu exnula upírka, evokoval něco silnějšího. Co by vydrželo."
"Ne, Borisi, se mnou neměl šanci dělat podle Kabeláka nic, šlo to po mém."
“Mohl bys přestat idiotsky mlžit a vypadat raději jako vamp? Přijde mi, že si povídám s nějakou roztečenou vílou.”
Po poslední replice nastalo nehybné ticho a v prostoru se začal formovat vysoký muž statné postavy s dlouhými vlasy po pás, ostrými rysy v obličeji a očima černými, přes které prosvítaly rudé zornice. Byl oblečený jako aristokrat z období raného středověku s těžkým mečem u pasu.
Sirga vstala, provedla energický vír a po jeho rozplynutí měla na sobě zase jiné šaty z doby renesance, více formální a nazdobené. Šlechtic před ní poklel na jedno koleno a dvorně ji políbil ruku. Ronald v pruhovaném pyžamu pod paplonem si připadal poněkud nepatřičně. Jenomže bytosti se soustředily jedna na druhou a zdánlivě mu nevěnovaly pozornost, ač obě velmi dobře věděly o každém jeho nádechu a výdechu.
"Drahá přítelkyně", oslovil šlechtic sirgu, "najdu ti za něj náhradu, ale teď jej potřebuji zbavit krve."
Ronald si uvědomil, že se opětovně stal předmětem jejich rozhovoru. S napětím očekával, co jeho patronka podnikne.
"Ach, příteli, nemohu ti to dovolit. Jde o vtělení Džosera a víš, jak hodně je na něj Devatero fixováno." prohlásila sirga.
Šlechtic trochu nevěřícně pohlídl přímo na Ronalda. Ten se v sedě rozhodl vydržet nápor jeho spalujícího pohledu. Nebylo to jednoduché, drtil, jenomže přežil měsíc se sirgou, jejími pohledy plnými výčitek, rezonanci jejího hlasu v různých stupnicích, energické víry, těžký psychický teror. Proti tomu byl těžký pohled vampýra zarývající se přímo do mozku a vyvolávající strachovou paralýzu poměrně ustojitelný. Sirga jej pozorně sledovala, vampýr sílu pohledu násobil. Ronaldovi se orosilo čelo, nicméně začal se pohledem zařezávat do temně rudých zornic vampýra, které nabývaly podlouhlý tvar šelmy. S pocitem, že udělá alespoň jednou něco pořádně, všechnu sílu pohledu věnoval očím vampýra. Ten se pousmál a začal pomalu z něj energii vybírat. Těšil se na příliv čerstvé lidské moci, již hodlal do mrtě vysát a alespoň trochu si kompenzovat dosavadní ztrátu. Příjemně voněla trochu po magii, dráždila jeho chuťové buňky, přesně toto měl nejraději. A v tom najednou spojení spadlo. Sirga udělala pohyb, Ronaldovi se zatmělo před očima a těžce vnímaje okolí se svalil na polštář. Zaslechl jen její hlas ostrý jako švihání biče:
"Borisi, řekla jsem ne!"
Pootevřel oči a viděl jak jednu stranu stříbrného meče typu mačeta drží vampýrovi pod krkem. Ten přerývaně dýchal.
Pomalu oddálila ostří meče od jeho krku, zůstala mu po něm vypálená tenká rýha. Vampýr se nadechnul a jeho zornice se taktéž změnily na rudé, až mu plály oči jako celek. Sirga na něj klidně hleděla a zdálo se, jakoby ožívala. Ronald nabyl podezření, že se jí zřejmě povedlo ve vampýrovi vzbudit chuť ji zabít a teď pro změnu se ona živí jeho hněvem. Pohodlně se posadil očekávaje dalších událostí. Sirga vypadala uvolněně, dokonce ji na tváři začal hrát úsměv. Vampýr vypnul žhavení a oči mu potemněly. Zdálo se, že opětovně nabyl rovnováhy.
Následně začal se sirgou polemizovat o potřebě podívat se někam. Sirga trvala na tom, že toho lidského tvora, ne nebudeme mu říkat červ, bere sebou, neb ji byl svěřen a ona jaksi nemůže nikam bez něj. Následně objasnila, kterak se svěření odehrálo při tom aktu provedeném podle ni. Boris se tvářil poněkud rozpačitě, evidentně si neuměl představit, k čemu přesně došlo. Nicméně tedy dospěli ke shodě, že berou tu lidskou stvůru (inovace ze strany Borise) sebou.
Ronadl nedbal na nebezpečí a vstal, aby se odebral ke skříní. Obě bytosti jej sledovaly.
"Omlouvám se, ale nechci nikam v pyžamu." sdělil jím.
"Ono nás to slyší?" podivil se Boris.
"Trochu jsem tomu upravila dispozice," prohlásila sirga, "když to nejedeš podle Kabeláka, docela jdou dělat věci."
Ronald se rozhodl moudře mlčet, neb znaje sirgu nevylučoval naprosto ničeho. Vampýr trochu špatně skrýval rozhořčený údiv. Myšlenka na intimní praktiky mezi sirgou a člověkem na něj nepůsobila příliš dobře. Co si vzpomínal, přestala se podobným záležitostem věnovat před pár staletími, když její vliv na její jednorázové kontakty vedl lidskou společnost k založení blázinců. Mezitím, co se Ronald oblékal, Boris kriticky zkoumal jeho tělo a přemýšlel plný zloby, co na něm mohlo sirgu fascinovat. Sirga si zatím radostně doplňovala energii ze zloby vampýra přemýšleje, jak ze vzniklé situace ještě více energicky vytěžit, ale přitom nepřekročit onu pomyslnou hranici, aby Boris jejího svěřence jednoduše nezabil. Jeho doposud skvělá skrýše náklonnosti k ní dostávala trhliny. Nicméně pozornost od mrtvé upírky byla odpoutána.
Všichni tři vyrazili do ulic velkoměsta. Obě bytosti se natolik zhmotnily, že působily poměrně normálně. Vampýr změnil svůj oděv na černou kůži v dlouhém kožneném plášti a sirga zvolila jemně dekadentní černo šedou variaci blíže neurčitelného materiálu působícího zajímavě neurčitým dojmem. Kráčela uprostřed a živě debatovala s oběma muži. Oba se snažili o nezaujatý výraz, ačkoli po sobě občas vrhali poněkud nevraživé pohledy. Došli svorně k doupěti připomínajícímu podzemní bar s názvem Abysss. Vyhazovač změřil sirgu a člověka nepřátelským pohledem, nicméně před vampýrem se zhluboka uklonil. Sirga z toho pohledu nasála trochu energie. Všichni tři vstoupili dovnitř a procházeli hodně dlouhým točitým schodištěm do nižších rovin, pod rovinu zmítajících se tančících těl posilněných alkoholem a ještě něčím dalším, co sirga identifikovala jako anestetikum ze slin upírů, kteří mezi tančícími nacházeli vhodné dárce. Vampýři se k takovým aktivitám nesnižovali. Své dávky čerstvé krve si filtrovali přes upíry.
Kolem Ronalda se slítly dvě upírky v naději na čerstvou dávku krve. Sirga se zaměřila na obě upírky lepící se na Ronalda, její pohled přitáhl pozornost obou žen. V rukou sirgy se najednou objevily stříbrné dýky. Každá v jedné. Upírky se odtáhly a začaly ji propalovat pohledy plnými zloby. Ona si je s úsměvem připomínajícím vrzání krytu na prastaré hrobce užívala. Ronald na ni obdivně hleděl, představa, kterak se obětí její buzerace stal pro změnu někdo jiný, se mu tuze zamlouvala.
"Zmizte" zasyčel Boris na obě upírky a ty poslušně sklopily zrak maje se k rychlému odchodu.
"Proč jsme tady? " zeptala se sirga.
Boris zdánlivě mlčel, mentálně se snažil sirgu přesvědčit, aby toho člověka nechala zde a on ji mohl ukázat pravý důvod návštěvy. Jenomže sirga důrazně protestovala, neb nemůže ponechat Džosera, aby v sebeobraně zabíjel další po jeho krvi žíznivé tvory. Hleděli jeden druhému hluboce do očí, aniž by jeden z nich vyhrával. Prostředí kolem se zatáhlo do zajímavého energického víru, v němž lítaly jiskry. Upíři stojící opodál mlčeli. Chuť na čerstvou lidskou krev je právě přešla. Ronald fascinovaně přihlížel mentálnímu souboji obou vůli.
"Ronalde, nestoj tam jako debil a odpoutej něčím pozornost. Okamžitě!!!" ozval se v jeho mysli známy hlas jeho patronky ostrý jako čepel dýky, kterou ještě držela v ruce.
Ronald odtrhl zrak od sirgy a vampýra, nevěřil, že by pronikl do víru, rozhodl se pro něco trochu více absurdního. Rozhlédl se kolem sebe a skokem se ocitnul u krásné upírky, které se bez váhání zakouskl do krku. Překonával vnitřní odpor, neb chuť jakoby voskovité kůže v něm vzbuzovala nepřekonatelný hnus. Stvoření vysokým hlasem zaječelo.
Boris odvrátil zrak od sirgy a nechápavě hleděl na výjev. Sirga opatrně přešla k Ronaldovi, jemně chytila jeho bradu a odtáhla ji k jeho ohromné úlevě od krku zděšeného stvoření.
"Miláčku, to nemůžeš, jsme tady na návštěvě." velice vlídně k němu promluvila.
"Borisi, podívej na něj, prostě má slabost pro upírky, nemůžeme jej zde nechat, musí jít s námi." obrátila se sirga na vampýra.
Zdálo se, že Boris poněkud zbledl, něco podobného ještě neviděl. Upírka si nevěřícně mnula postižené místo, kde se ji začala objevovat podlitina. Nakonec jím oběma pokynul, aby šli za ním.
Otevřel dveře do dalšího podzemí, kde byla spleť různých chodeb. Suverénně vešel do jedné, sirga s Ronaldem za ním. Ronald začínal mít obavy, zda v případě nutnosti by se dostali zpět, ale sirga se prostorem omezována být necítila. Labyrint chodeb z vlkého kamení ji fascinoval, cítila se zde naopak velmi příjemně. Šli dlouze, až došli ke dveřím pokrytým železnými pláty. Bylo poznat, že Boris je otvírá skrze mentální zaklínadlo. Těžce se odsunuly a za nimi byla ta nejvíce tmoucí tma, jakou si jen uměli představit. Sirga chytila Ronalda za ruku, ten věděl, že se ji bude držet jako klíště. Vešli do tmy.
V dáli zdálo se být něco jako bílé světlo či záře, Ronald přesto nepouštěl ruku sirgy. Již dávno si odvykl přemýšlet o nádoru na mozku, navíc se pohybovali ve hmotném prostředí s bytostmi, jež zvládly materializaci na úrovní nerozeznatelné od živých smrtelníků. Rozporuplé pocity je pojem zcela vystihující jeho emoce. Jedna jeho část by se ráda bála, kdyby neměla obavy z pohrdavé reakce sirgy. Ta druhá ji bezmezně důvěřovala, neb si ani neuměla představit cokoli hrozivějšího a děsivějšího nežli tón hlasu své patronky vyvedené z míry. Jak se blížili k bílému světlu vynořoval se před nimi sarkofág z vápence na vyvýšeném podstavci.
"Tady občas odpočíval Vlad," pronesl Boris, "jenomže jsme ztratili spojení a neumíme jej navázat. A tebe prosím sirgo Hetresoporehelisetera-Seperu-Nematahira, abys je zato, že nepomstíme smrt našeho upíra smrtí člověka, jehož chráníš, navázala."
Komentáře