Jestliže chceme pomocí magie si sáhnout na něco většího, opravdového s potenciálem transformovat běžnou realitu, a přitom všem se stát sami sebou, je potřeba mít nejenom jasně daný magický záměr, ale především, nehledět na nic, a tomu záměru být naprosto loajální. Jinak nikdy nedosáhneme ničeho.
Loajalita bylo a je slovem používaným pro velké záměry, a protože zní sakra dobře. Navzdory tomu, že mnozí moderní manageři jeho význam tak docela neumí, nadužívá se ve smyslu připomínajícím spíše vynucený absolutismus pro podporu něčího ega, nežli schopnost stát čestně za přesvědčením, majícím velký význam, ať již jde o cokoli.
Loajalita totiž znamená, že v tom jedinec není tak docela sám.... Můžeme být nevím jak velcí individualisté, ale jednoho dne dojde k tomu, že více či méně překvapivě pod tíhou okolností najednou přestávají platit hranice, do kterých jsme se uzavřeli. Protože jasný magický záměr, ať si jej přesně formulujeme nebo jej jenom citem poznáme, si začne realitu pomalu ale jistě přizpůsobovat tak, aby mohl do ní proniknout.
Doposud jsem se tak docela nestavěla k magickému záměru jako k živé entitě, tou pochopitelně není, dokud se shodou okolností živá entita sama o sobě magickým záměrem nestane. Právě v takových případech se mágovi do ryze individualistických tendencí (co si budeme, tíhneme k tomu všichni) začne proplétat něco jiného.
Každý tak nějak předpokládá, že základem jakéhokoli silného vztahu jsou emoce. To je pravda, jenomže emoce umí být naprosto bezbřehé, umí drtit, zavalovat, umí vyprchávat a kdo je hodně emotivní, umí procítit v jedné emoci všechny tyto tendence najednou. Protože emoce, zejména na povrchu, vyznačují se vysokou variabilitou díky jisté tendenci býti nestálými. Do emoce dokonce je schopen zamíchat se jistý logický úsudek: co je pro jejího nositele výhodnější, tam se přelije (tzv. syndrom širokého srdce).
Bez loajality je jakákoli emoce pouhým platonickým gestem uvíznutým na mělčině majícím na dosah zkázu a zklamání. Pokud existuje něco, co dává věcem hluboký význam z pohledu jednotlivce, je to loajalita vázaná na čest a osobní přesvědčení. Bez ní není jednotlivec schopen stát ani sám za sebou, natož za živým záměrem. Neb prvků je potřeba časem promíchat více.
Magický záměr vyžaduje rozhodnost i ve chvílích, kdy to nevypadá dobře, kdy pochybnosti zmítají vším. Protože právě ony mají veliký potenciál zničit vůli a něco úžasného se možná nenávratně vytratí.... a dosti pravděpodobně napořád. Protože magický záměr je vážnou záležitostí, nic jiného, nežli rozhodnost, loajalitu ani nepřipouští. Bez pevného emočního základu procházejícího skrze hlubiny různých sfér vlastně ani není za čím si stát....
Komentáře