Hodně z toho, co pácháme v dospělosti, je ovlivněno zážitky z dětství. Měla jsem to štěstí, že mé prostředí netvořila pouze rodina, ale šlo o komunitu lidí, kteří se potkávali v kuchyních za dlouhých zimních večerů, při ohních, když padl soumrak v teplých dnech, při potřebě souseda rychle sklidit lan sena a zaříkávat, by bouře minula či počkala..., při brain stormingu jak vyzrát na divočáky, zajíce, jeleny, aby nesnědli ještě nedozrálou úrodu či v zimě nezničili stromky..., při obchodech s tím, co se komu povedlo sehnat bokem či pod rukou, při půjčování LP nebo knih (hodně věcí prošlo více domácnostmi), při zjišťování, kdo má přístup ke kakau (lze zaměnit za jinou těžce dostupnou komoditu té doby), při pokusech vyhrabat dopravní prostředek kohokoli z bahna, bláta nebo brzkého sněhu na podzim (zpravidla od konce listopadu již vyjma sání jiný dopravní prostředek nebylo možno použit), při vytváření pruhů chodníků, když napadl sníh přesahující výšku dětí a při podobných příležitostech. V mnohém zde byli lidé odkázání jenom na to, s čím si vzájemně uměli pomoci. Bydleli jsme všichni dost dalece od sebe, abychom měli soukromí, ale příliš blízko na to, aby se novinka neproflákla dál.
Magii řešil v naší malé komunitě nějak každý, jen v té době věděckého materialismu nás ve škole učili, že jde o pověry. Zbytečně. Tento luxus, brát to, co fungovalo u prapředků, jako pověru, jsme si my, co jsme bydleli příliš vysoko, dovolit nemohli. A již vůbec ne ti, kteří se i v té ne až tolik vzdálené době, živili pouze chovem dobytka. Nebylo to jednoduché, neb pole bylo "džizídí", které milostivě svolilo, že je může drobný zemědělec obdělávat. A tak pole, louky a pastviny, které patřily rodičům rodičů, jejich děti mohly užívat z milosti úřední a aby to šlo hladce, bez nějakého toho vlivu nadpřirozena se obejít nedalo. Kouzla vyžehlila mnohé, i průšvih osoby, již ujely nervy a honila úředníka s velkým dřevěným kůlem v ruce a výrazem příznačným pro Vlada Tepese III. Před touto scénou jsem netušila, že osoba budící zdání invalidní babičky umí jakoby nic vytrhnout kůl ze země, oddělit od něj kládu a běhat s ním po kopci v závěsu za mnohem mladším úředníkem.
Protože doba byla těžká a životní podmínky nelehké, kouzlilo se a čarovalo skutečně u všeho. I zde byla jedna čarodějka ryze zlomyslná, další tak - jak to přišlo a nakonec dvě, které měli tendence napravovat průšvihy způsobené jejich dvěma kolegyněmi. Jistě, došlo i na "války" mezi nimi navzájem. V takovém prostředí, buď člověk strpěl, že někdy šlápl do kouzla určeného jinému a holt to schytal, nebo chodil ověšený amulety proti téměř všemu anebo si vybudoval psychickou obranu. Nicméně jevilo se, že kouzla nemají účinek na lidí opilé neb ty, jak bylo známo, pánbůh chránil. A tak někteří muži se pohybovali výhradně v tomto stavu. Prakticky nebylo možné žít tam a nepřijít s magií do styku. Na každé kouzlo existovalo protikouzlo. Neexistovalo kromě smrti nic, co by nebylo řešitelné.
Jednalo se o systém, který měl základ v tradici a nebránil se inovaci, neb individuální situace vyžadovala i individuální přístup a mnohdy improvizaci, když ne vždy vše potřebné bylo hned po ruce. Podstatou tohoto systému bylo brát vážně určitá znamení a sny. Byla jsem svědkem vyprávění x snů, které vyprávěč zároveň i interpretoval a k nímž se následně vracel, neb se vyplnily. Jistě nebyl takovým věšteckým každý sen, ale zkušenost pomohla při jejich rozpoznání.
Lidé nikdy nebyli a nebudou dokonalí, naopak, mají sklony k tomu, aby něco pokazili, udělali věci špatně, nedbali poučení. To ovšem neznamená, že se nelze poučit z vlastní chyby a příště udělat věci lépe. Stačí se nevzdávat, a když již, ne nadlouho.
Vztah mezi přírodou a člověkem je o vyrovnanosti. Narušení vede k lakomosti, závisti a patologickým vztahům k lidem. Takového člověka posedne velká závist, kdy nic z toho, co dosáhne mu nebude dostatečně dobré a vždy uvidí jenom to, co nemá. Jeho život je jedno velké utrpení způsobené srovnáváním a zžíravou závistí, která mu nedá spaní a navede jej na cestu ubližování druhým. Jenomže všechny ty skutky, kterých se dopustí na jiných, se k němu odrážejí.
Smysluplná podpora je pouze taková, která je oboustranná. Lidé dělají něco pro sebe, aniž by bylo potřeba nějak o tom hovořit. Snaha o využití podpory toho druhého pro sebe, pochopitelně systém nabourá. Člověk by měl dbát některých varovných znamení, jinak se může lehce stát, že jeho energie bude vyčerpávána na projekty jiných a nezbude mu čas na vlastní. Dostatečně varovným signálem by mělo být nevstřícné chování druhého.
Milostná magie funguje, pokud kouzlící není magický břídil. Jenomže tím si zabetonuje šanci, že láska probudí se sama o sobě. Také zkušenost předku ukázala, kterak se chtěná a dosažená osoba stane kouli na noze a ani to tak dlouho netrvá.
Komentáře