ADJUSTMENT (o magii s Maat)

"......ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá" Hodně se o ní mluví a jen málokdo si umí představit, co tento pojem znamená.  Vůle je pojmem na první pohled poměrně jasným, představuje určitý subjektivní pocit člověka, jakýsi ukazatel toho, co člověk chce učinit.  K vůli neodmyslitelně patří její projev.  Bez projevu se jedná o pouhou snovou fantazii, k jejíž realizaci nebývá přikročeno, a jako takovou ji ani nelze brát vážně.  Bez alespoň pokusu o realizaci, nelze ani o vůli jako takové objektivně mluvit, její existence je na projev vázáná.  Vůle a její projev bývá často zaměňován za přání, obvykle vyjádřeno v podmiňovacím způsobu, což se ostatně považuje za zdvořilé.  Osobně nemám tendenci brát přání samo o sobě přespříliš vážně.  Věty typu přála bych si……, byla bych ráda kdyby……, kéž by …. apod., spíše nasvědčují tomu, že jejich autor očekává, že někdo (možná Prozřetelnost, Šťastný o...

I. Seděla u břehu moře, pozoruje Lunu, naslouchaje šepotu vln narážejících na pobřeží, ponechávaje svým myšlenkám volnosti, ať poletují bez konkrétního cíle. Najednou zpozorněla, nevnímala nic kromě tíživého ticha, do něhož se vkradl pocit, jakoby ji někdo do krku zabodnul drobné jehličky. Chtěla rukou zkontrolovat ono místo, jenomže nebyla schopna žádného pohybu, jakoby ji někdo svíral v náručí.   Uvědomila si, že má zakloněnou hlavu, že cítí na krku jemné štípání, a že proti své vůli se podvoluje malátné rozkoši.   Neschopná jakéhokoli odporu naslouchala podmanivému hlasu: „Neboj, nic se ti nestane, potřebuji jenom metafyzickou složku tvojí krve, abych přežil. Líbí se ti to, že ano? Nejsem hrubý, nezanechám po sobě žádnou stopu.“ Štípání ustalo a ona beze slova pohleděla do očí, v jejichž hloubce utonula. Světlo Luny na jeho rtech odhalilo temně se lesknoucí pramínek, snad krve. II. Přišel znovu. Jemně ji držel jednou rukou v náručí, druhou zaklonil její hlav...

Míváte pocity, že váš všichni ti chlapíci kolem rozčilují, a že jakmile je do něčeho zakomponovaný chlap, tak se věci zbytečně zkomplikují jenom proto, aby se po zbytečné oklice pod jeho vedením vrátili zpět tam, kam jste je nasměrovaly?  Nemyslím tím stavy, kdy žena něco podobného vnímá pouze ve vztahu ke svému partnerovi (zde postačí výměna partnera), ale stav, kdy toto vnímá tak nějak obecně. Jednoduše má pocit, že je obklopená samými tupci, idioty, kretény, bez vlastního názoru, charisma, natož aby přednesli kreativní myšlenku, ať už se týká čehokoli. Jakoby nikde v dosahu několikati tisíci mil nebyl nikdo, z něhož by se po jisté době nevyvinul slaboch skrývající se za dobře udělanou masku dravé šelmy. Naopak, to co hledá, je charismatická osobnost, která jakmile za sebou zaklapne dveře vlastního příbytku se nezmění v bolestínka snažícího si dodat sebevědomí vystupováním na veřejnosti. Tvrdý muž, jehož ruce nejsou rozřezané od žiletek poté, co se v n...

Stručně řečeno, přečetla jsem o tarotu hodně literatury. Ze všech možných knih, časopisových článků, webovek, různých blogů, toto je to nejhorší, co jsem četla. Nemám v úmyslu příliš zasvěceně oponovat, byla by to ztráta času, spíše varovat čtenáře před brakem v oboru.  Předmětem této recenze není sada tarotu ilustrovaného Anne Stokes právě dle pokynů Tysona, nýbrž k ní patřící příručka. Popravdě, sadu zachránila ilustrátorka právě tím, že nenakreslila vše, co Tyson popsal (naštěstí), ale ačkoli jsem ji viděla naživo, několikkrát držela v ruce a provedla několik výkladů z ní, nepřirostla mi k srdci natolik, abych si ji pořídila. Má ale jednu nespornou výhodu, k jejímu používaní není potřeba znalosti Mýtu Cthulthu ani egyptských božstev. Po přečtení příručky naopak, jsem došla k závěru, že toto je jenom ke škodě. Přesto si k sadě může každý vykladač vytvořit svůj vlastní vztah. Pro mně je to pokus o něco na téma Necronomicon, navíc nabarvený na sladkou růžovou. Po přečtení knihy...

Co je vidět na povrchu a co je skryto před zraky ostatních, či   vlastním vědomím. Jistě existují různé rozkladové vzorce, které nám rozkryjí málem i ty nejtajnější myšlenky ukryté hluboce v podvědomí, pokud je umíme najít a správně interpretovat a postačí k tomu pouze jedna sada a jeden rozklad, např. keltský kříž.  Také možnosti práce se stínem je věnována řada knih [1] , v níž jsou popsány různé techniky práce se stínem, tedy s podvědomím a věcmi v něm ukrytými. Zde nemám v úmyslu kopírovat část některé z nich, pouze chci zobecnit své zkušenosti s rozklady prováděnými úmyslně metodou komparace toho, co je viditelné na světle s tím, co je ukryto ve stínu. Nechtěla bych význam této metody nikterak přeceňovat, ale mně se již několikrát vyplatila. Na straně druhé její použití není nezbytně nutné, jelikož lidé mají problém vidět i to, co je naprosto zjevné. Proč vůbec tuto metodu zkoušet? Na světle se objeví, co se děje. Jak s...

Přijdou vám bytosti popisované ve fantasty literatuře jako reálné? Máte-li chuť, zavedu vás někam, kde realita těžce pokulhává. Vládkyně vstala, otevřela dveře a vešla do místnosti, v níž dominovalo jedno velké zrcadlo překryté černým přehozem.  Přistoupila blíže, shodila z něho jemně utkanou látku a pohleděla na svůj obraz v něm. Jako vždy vyslala myšlenku: “Proč právě já?“ Ačkoli otázka mohla působit jako řečnická, nebylo tomu tak. Její Říše byla vázána na pantheon nehumanoidních bytostí, majících pevnou hierarchickou strukturu, a tak jakékoli pokusy o jejich přirovnání k čemukoli lidskému vedly k výsledku zavádějícímu. Nikdo nevěděl, proč a odkdy patří k Říši, ani k čemu přesně lidi potřebují. Možná to tušil Vládce. Tyto bytosti promlouvaly pouze k lidem, které si samy vybraly podle klíče, jemuž nikdo nerozuměl. Jak vyjde za několik okamžiků najevo, ani sám Vládce. „Protože jsem si tě vyvolil.“ alespoň tak nějak by šlo interpretovat myšle...

Asi tak od léta se snažím uchopit základy astrologie a popravdě, hodně ztuha. Vybavená klasikou Hewitt, Parkerovi jsem se vydala studovat astropojmy, astroznaky a v marné snaze slepit dohromady trojici znamení, dům, planeta jsem se patlala nekonečnými, ovšem nic neříkajícími možnostmi. Netuše, kterak toto uchopit, jaký systém zvolit. Bezradná jsem si přečetla Dějiny astrologie (vřele doporučuji Peter Berling, Dějiny astrologie, Slovart, 2004), díky nimž jsem dostala do astrologie mytologii od Sumeru až po Řecko, co již byl jazyk srozumitelnější, zjistila proč na který symbol se používá právě ten který znak, napojení znamení na živly a modality, pozorovala změny, které přinášely postupné objevy transsaturnských planet. Dosáhla jsem jediného. Při pohledu na klikatou směs čáreček a značek na nativu z compu jsem věděla, co ta značka znamená a proč a kam nějaké ty čárečky vedou. Hrdě jsem si vyjela vlastní nativ a stylem přečtu značku jsem se Ve velké škole astrologie dovídala co znam...