Stručně řečeno, přečetla jsem o tarotu hodně literatury. Ze všech možných knih, časopisových článků, webovek, různých blogů, toto je to nejhorší, co jsem četla. Nemám v úmyslu příliš zasvěceně oponovat, byla by to ztráta času, spíše varovat čtenáře před brakem v oboru.
Předmětem této recenze není sada tarotu ilustrovaného Anne Stokes právě dle pokynů Tysona, nýbrž k ní patřící příručka. Popravdě, sadu zachránila ilustrátorka právě tím, že nenakreslila vše, co Tyson popsal (naštěstí), ale ačkoli jsem ji viděla naživo, několikkrát držela v ruce a provedla několik výkladů z ní, nepřirostla mi k srdci natolik, abych si ji pořídila. Má ale jednu nespornou výhodu, k jejímu používaní není potřeba znalosti Mýtu Cthulthu ani egyptských božstev. Po přečtení příručky naopak, jsem došla k závěru, že toto je jenom ke škodě. Přesto si k sadě může každý vykladač vytvořit svůj vlastní vztah. Pro mně je to pokus o něco na téma Necronomicon, navíc nabarvený na sladkou růžovou.
Po přečtení knihy jsem došla k závěru, že na překážku jsou i znalosti o systému taroru. Systém karet malého arkána je založen na čtyřech ne příliš do hloubky jdoucích příbězích. U mečů se jedná o plytký příběh omylu mezi mladým arabem a mladou nevěstkou, končící vraždou žoldáka a následně probíhající popravou araba. Hlavním motivem disků je snaha nekromanta dostat se k duši ženy, jejíž čerstvou mrtvolu si nechá vyhrabat a bez pomoci vypreparované ruky oběšence, kterou koupí od čarodějky, téměř ničeho nezmůže (a to ani když ji pořádně rozpitvá - zajímavé je, že v mumii zůstaly vnitřnosti: no comment). Poháry popisují jednotlivé okamžiky z oslavy kněžek Bast. Příběh holí je nejméně pochopitelný jedná se o Deep One, jeho lidskou nevěstu a Atlanťany.
Dvorní karty popisují osoby a interpretace v knize je pouze o vlastnostech postav. Proti Velkému Arkánu ještě pořád realita. Autor si evidentně nevystačil s entitami v systému a tak jako Velekněžku použil Bast a jako císaře Amona, který je evidentně kompaktibilní s Císařovnou, jíž má představovat Shub-Niggurath. Nemá cenu přemýšlet o astrologickém přiřazení planet, ani doufat, že jednotlivé karty pochopíte při nastudování jakékoli seriózní literatury zabývající se Prastarými. Rozepisovat zde jakoukoli kartu blíže odmítám, přijde mi, že to již hraničí s uřážkou osobnosti příslušné entity.
Přece jenom proč si knihu pořídit
Ve snaze o objektivitu, mě napadají pouze 2 důvody, proč si tuto knihu pořídit:
1. máte rádi pozitivní energii a vše natřeno na sladko. V tomto případě jste na správné adrese, ovšem pokud nemáte ambice nastudovat knihu pro účely magické, potom rovnou říkám zbytečná práce, netouží-li člověk masochisticky po astrálním pohlavku.
2. znáte někoho, kdo se v systému opravdu vyzná a chcete se toho člověka zbavit. Podarujete-li někomu takovému tuto knihu, při troše štěstí se takového individua zbavíte, když při jejím čtení dostane srdeční záchvat, mozkovou mrtvici a pod. Lepší, než-li magická zbraň.
Předmětem této recenze není sada tarotu ilustrovaného Anne Stokes právě dle pokynů Tysona, nýbrž k ní patřící příručka. Popravdě, sadu zachránila ilustrátorka právě tím, že nenakreslila vše, co Tyson popsal (naštěstí), ale ačkoli jsem ji viděla naživo, několikkrát držela v ruce a provedla několik výkladů z ní, nepřirostla mi k srdci natolik, abych si ji pořídila. Má ale jednu nespornou výhodu, k jejímu používaní není potřeba znalosti Mýtu Cthulthu ani egyptských božstev. Po přečtení příručky naopak, jsem došla k závěru, že toto je jenom ke škodě. Přesto si k sadě může každý vykladač vytvořit svůj vlastní vztah. Pro mně je to pokus o něco na téma Necronomicon, navíc nabarvený na sladkou růžovou.
Po přečtení knihy jsem došla k závěru, že na překážku jsou i znalosti o systému taroru. Systém karet malého arkána je založen na čtyřech ne příliš do hloubky jdoucích příbězích. U mečů se jedná o plytký příběh omylu mezi mladým arabem a mladou nevěstkou, končící vraždou žoldáka a následně probíhající popravou araba. Hlavním motivem disků je snaha nekromanta dostat se k duši ženy, jejíž čerstvou mrtvolu si nechá vyhrabat a bez pomoci vypreparované ruky oběšence, kterou koupí od čarodějky, téměř ničeho nezmůže (a to ani když ji pořádně rozpitvá - zajímavé je, že v mumii zůstaly vnitřnosti: no comment). Poháry popisují jednotlivé okamžiky z oslavy kněžek Bast. Příběh holí je nejméně pochopitelný jedná se o Deep One, jeho lidskou nevěstu a Atlanťany.
Dvorní karty popisují osoby a interpretace v knize je pouze o vlastnostech postav. Proti Velkému Arkánu ještě pořád realita. Autor si evidentně nevystačil s entitami v systému a tak jako Velekněžku použil Bast a jako císaře Amona, který je evidentně kompaktibilní s Císařovnou, jíž má představovat Shub-Niggurath. Nemá cenu přemýšlet o astrologickém přiřazení planet, ani doufat, že jednotlivé karty pochopíte při nastudování jakékoli seriózní literatury zabývající se Prastarými. Rozepisovat zde jakoukoli kartu blíže odmítám, přijde mi, že to již hraničí s uřážkou osobnosti příslušné entity.
Přece jenom proč si knihu pořídit
Ve snaze o objektivitu, mě napadají pouze 2 důvody, proč si tuto knihu pořídit:
1. máte rádi pozitivní energii a vše natřeno na sladko. V tomto případě jste na správné adrese, ovšem pokud nemáte ambice nastudovat knihu pro účely magické, potom rovnou říkám zbytečná práce, netouží-li člověk masochisticky po astrálním pohlavku.
2. znáte někoho, kdo se v systému opravdu vyzná a chcete se toho člověka zbavit. Podarujete-li někomu takovému tuto knihu, při troše štěstí se takového individua zbavíte, když při jejím čtení dostane srdeční záchvat, mozkovou mrtvici a pod. Lepší, než-li magická zbraň.
Komentáře