KDYŽ UNIVERZUM PLATÍ JINOU MĚNOU (i sebereflexe)

„Univerzum někdy neplatí za duchovní práci přímo, ale uvolňuje cestu jinudy.“

Znáte mě, uspěju v něčem a hledám způsob, jak ještě dělat věci jinak, protože se postupně posouvám od psaní o obecném ke psaní o konkrétním. A někdy před 15 měsíci jsem se rozhodla, že budu psát placené příspěvky. Po peripetiích jsem se vrhla na platformu Herohero, kde mám dnes cca 125 příspěvků. Týkají se věcí jako: 

Práce s tělem

Runy a severská magie

Magie Starověkého Egypta

Astromagie

Práce s mentálním nastavením k magickému myšlení

Milostná magie

Jak si správně přát

Lidová magie  

Kazítka v magii

Temná magie (Goetie, esetiánský vampýrismus, mythos),

nasadila jsem nízké předplatné a čekala, co se bude dít.   

Mezitím jsem zjistila, že i pro magickou obec platí to, co pro duchovní publikum obecně. Očekává se obsah zdarma. Zdá se, že publiku bohatě postačují články, které píšu zde na blogu, a nevadí, že tam není konkrétní návod. Ono se to nějak dovodí.

A právě tento dojem Univerzum preferuje. 

Musíme si uvědomit, kde jsme. Jednou mi jeden člověk od magie (vím, kdo, ale nechci jmenovat) řekl, že nepraktikuje finanční magii, protože by to bylo na úkor jiných. Popravdě, nebylo. Praktikuji finanční magii a zdrojů je dost. Jenomže Univerzum preferuje zachování přirozeného potenciálu hmotné sféry, kde věci jako zázrak, naplnění si snů apod. patří do kategorie mytologické. A jestliže si někdo magií vypomáhá, tak to obvykle bývá "na oko". Abychom se spokojili s pojmy jako iniciace (sorry, ale reálně pouhá ukázka toho, jak by to mohlo vypadat, kdybychom se nevrátili do běžné reality), kultivace osobnosti (když už se nic moc nepovede, alespoň jsme ti hodní a dobří, zase sorry), osobnostní růst (něco, co nás pohladí, příjemně pošimrá, protože my jsme to dali, opravdu veliké sorry), ale reálně se toho až tolik nestane. Absolutně nezpochybňuji, že z pohledu zážitku zde přidaná hodnota bývá.  

Právě pocit čtenáře, že si z mého blogu dovodí, co asi tak mohu psát konkrétně, do této koncepce možných nepatrných, ale zábavných změn dokonale zapadá. 

Mé psaní negeneruje ekonomické zisky. Jako co si budem, ono ani velké zisky nemají lidé, kteří mají velkou sledovanost na sociálních sítích. Jednoduše psaní o magii většinou není ekonomicky efektivní. Tyto modely fungují spíš na emocionalitě a skupinové dynamice. Pocit "konečně mi to někdo ukázal, že si mám s realitou pohrávat jinak". Hromadě lidí určené rituály a jiné postupy vytvářejí silný psychologický účinek i pocit participace. Veřejné spirituální působení má často psychickou a energetickou cenu. Ovšem jen málo z toho se reálně přenáší do ekonomické hodnoty jako protipól psaní.

Ovšem mé psaní zbytečné rozhodně není, protože jsem zaznamenala zajímavý efekt. Jednou věcí je, že díky tvorbě konkrétního obsahu si jako autor vyjasňuji všechna ta místa, která ležela v zóně "ono to nějak samo". Dalším zajímavým efektem je, že nejsem živena přímo obsahem toho, co píšu. Právě onen obsah hravě mě vyzývá, pojď, nalezneme cestu, jak to ještě lépe vymyslet. Píši vždy o systému, který aktuálně praktikuji, takže vnímám jeho přesah do reality.

To druhé, co chci pojmenovat, představuje jisté „přeskupení“ ekonomického efektu do úplně jiných cest. A to je právě to, co mě na Univerzu nikdy nepřestává fascinovat. Postupně se dostávám mezi kola měnících se okolností, jež představují jistou zvláštní formu podpory. Však něco takového mám snahu těm pár svým platícím čtenářům ukázat. Změna toku reality znamená, že již se nenacházíme v krizích. A tím, že trpělivě ukazuji ono "jak" a narovinu říkám, hele, to nebude rychlé a budeš čelit mnohým překážkám, má velmi vstřícný vliv na má přání (prostě ony záměry ve sféře chtěla bych). 

Nežli se dopracuji k závěru, uvedu ještě jeden efekt, který díky placeným reklamám od jiných tvůrců na sociálních sítích, již nějakou dobu pozoruji. Hodně lidí dává kvůli dosahu zejména všanc svojí podobu, nějaké osobní informace, které kdyby prozradila nemocnice, psychiatrická klinika, dostala by se do vážného problému. Tito lidé prodávají sebe a cílí hromadně na velkou skupinu lidí. (Myslím, že jsem porozuměla tomu, k čemu jsou z pohledu energické magie dobré korporace.) Někteří z nich dokonce provádějí hromadné rituály o významných svátcích pro více lidí a lidé to mají rádi. 

Jenomže cena, kterou za svoji činnost platí, bývá vysoká. Jistě, lze si vytvořit platící publikum, které bude konzumovat obsah, takže k podpoře od státu či partnera lze docílit jistého přivýdělku. Ovšem i tady jsou jisté hranice. Na straně druhé zde potkáváme efekt veřejného působení jako následek tlaku vlastního publika a vytvořeného egregoru. Tady dochází k enormnímu přenosu emocí, únavě z projekcí publika, somatizaci až vyčerpání nervového systému. Dochází k únavě a tělo se stane nositelem nemocí. 

východisko

Jako autorka bych měla mít zájem, aby mé texty četlo co nejvíce lidí. Jenomže nepíšu fantasy ani beletrii. Píšu o magii — o způsobech, jakými se určité vrstvy reality mohou začít chovat jinak, pokud se změní vnímání a vnitřní nastavení člověka. Zkušenost s magií ale ukazuje zvláštní věc: některé věci nejsou určeny k tomu, aby se staly masově sdílenými. Ne v tom smyslu, že by byly „zakázané“, ale v tom, že jejich účinek se mění s mírou rozšíření. To, co je příliš exponované, se může paradoxně oslabovat nebo ztrácet svou specifickou kvalitu.

Z tohoto pohledu není důležitá ani tak popularita, jako spíš směr, kterým se člověk pohybuje. Pokud člověk jedná v souladu se svou trajektorií, realita se někdy začne přeskupovat způsoby, které nejsou přímočaré ani snadno vysvětlitelné.

V textech o milostné magii se často ukazuje jeden opakující se vzorec: lidé nevědomě vstupují do stejných scénářů, i když mají pocit, že se snaží něco změnit. A pak je překvapí, že výsledek je znovu podobný. Změna se přitom často neděje zvýšeným tlakem na realitu, ale spíš momentem, kdy člověk přestane opakovat vlastní vnitřní sabotáž a začne respektovat směr, který se v jeho životě už stejně formuje.

Možná právě o tom nakonec všechny tyto texty jsou: o trajektorii člověka, o opakujících se vzorcích a o okamžiku, kdy se přestaneme snažit je násilně přepisovat. Máme mnoho nástrojů, jak se ptát „jak něco udělat“. Méně často si ale klademe otázku, co se v nás opakuje, když se stejná témata vrací.

A právě těmto vrstvám se věnuji podrobněji na HeroHero.