Vyprávění příběhu, i toho, který se nikdy neodehrál, bývá náročné na rozpoložení. Pár let je dlouhá doba, příběh se jakoby zastaví, ale fakticky běží nepřerušeně dál. Až jednou nadejde čas a je potřeba příběh dovyprávět.
Sirga se na Keter dostala, nějak se ji povedlo přibrat sebou i Ronalda, považovala to za bezpečnější. Jestliže by něco neklaplo, nemohli jej vtělit někam jinam jen tak.
Ronald již zpět ve své posteli doma přemítal o velmi roztržených až mlhavých vzpomínkách. Jeho receptory nebyly zvyklé na vnímání v pustině. Alespoň jemu připadal Keter jako pustina, velká prozářená pustina. Sám si nebyl jistý, nakolik vnímal, protože tam nebyl, ...nebo možná byl. Vnímal opojení, spánek a násilné vytržení z něj.
Vzpomenul si, jak jej sirga vytáhla do ohromného tunelu, a vůbec si z té cesty mnohé nepamatuje, pouze jak za ní vlál, tunel, procházel do dalších tunelů a zdály se být nekonečně spletité a rozmazané. Konečně přestali se hýbat, opravdu neuměl ten pohyb popsat, určitě to nebyl let ani běh, a on si uvědomil, že navzdory všemu nebo právě pro to vše, Seteru miluje.
Měl snahu se dívat do světla, které jej oslepovalo, rozeznával pouze obrys něčeho jako velkého trůnu a mohutné postavy na něm sedící. Uvědomil si, že Setera jej drží za ruku, změnila se na téměř průhlednou, pouze nějaké fluidum drželo pohromadě. Tedy nebyl si jistý, zda fluidum je správný výraz pro pojmenování skupenství, v němž se nacházela. Ale každopádně zmizela z jejího vzezření ona temnota.
"Je zde všechno tak odhaleno", zašeptala, "nemůžeš milovat někoho, kdo není vtělený. Nelze žít takto, ty tam, já jen jako trochu víru ve vzduchu kolem tebe, v iluzi, kterou vidíš ty, pár vampíru, občas nějaká upírka, a když zastrašuji, i lidé. Lidská psychika na to stavěna není."
"Setero, učíš mě, vnímám tě, bude to možné, nemusíš se vtělovat." šeptem ji odvětil.
"Nemůžeš vnímat zahuštěný vzduch na dotek. Anebo budeme mít pouze duchovní vztah?" přesně v této odpovědi ji poznával, najednou mu byla ještě bližší.
Opatrně se pohnula směrem k onomu světlému prostoru. Vlál za ní. Necítil strach ani obavy, docela jasně vnímal, že se blíží k bytosti, která rozhodně nebyla nejvyšším. Z jistého úhlu pohledu byla dokonce nejnižší. Věděl, že jej našli, Vlad byl zde a působil poměrně zabydleným dojmem. Zastavili kousek od něj, nechtěli pronikat do jeho vrstev jen tak, bez pozvání. Nechtěli pronikat ním.
"Jsem rád, že jsi konečně přišla Setero." ozvala se ona postava, která možná ještě je Vladem.
Viděli místo, někde na Zemi. Ženu, porodila chlapce. Ten rostl, procházel školou, velmi rafinovaně si poradil se svými šikanovateli. Velmi rafinovaně, aniž by prolil jedinou kapku krve, dokázal jím ublížit tak, že raději odešli vlastní rukou. Něco jako hromadné vydechnutí po nevysvětlitelné smrti tří šikanujících spratků. Magické Grimoires, na které se teď již mladý muž zaměřil. Jeho neuvěřitelné tápání, ach uměl vše zpaměti, ovšem neuměl pochytit jejich ducha.
Ronald slyšel zvonivý smích Setery. Jako by z dálky se k němu ozývalo: "jak typické pro pozemšťany. Příteli, Vlade, pověz mi, proč tě zajímá tady na Keteru příběh nějakého lidského červa? Kvůli jeho schopnosti mentálně přimět kretény k sebevraždě? Jinak ale nic jiného neumí. Ani si neuvědomuje, že umí číst myšlenky. ... Počkej, začíná to vypadat zajímavě... Ale i tak. Je to jenom člověk."
"Tak, jenom člověk!" burácelo Ronaldovi hlavou, vždy pro ni budu pouhým červem, který musí za ní vlát, musí s ní srovnávat krok, protože ona je tak dokonalá, že s ní neudrží krok ani vampír. Jeho lidské já, jak již to u lidských já bývá, umělo pobrat někde ze svého na zemi spícího těla ty nejvíce pesimistické myšlenky a poměrně schopně si je dokázalo projektovat i skrze průzračnost Keteru a zaclonit ji.
V tom jej uchopily její ruce a mužské jej propleskly po obou tvářích jeho jemně hmotného těla. "Ach, Setero", ozval se autoritativní mužský hlas, který donutil Ronalda se vrátit zpět na Keter, "však tato zamilovaná lidská bída se nám propadne zpět a nebude moci plnit svůj úkol. Ronalde! Přikazuji ti, zůstaň zde!"
Setera se dívala na Ronalda a také na onoho teď již muže v nejlepších létech, který vyrostl z chlapce. A najednou ní projela hrůza. "Vlade, ty jsi se vtělil!"
Ticho, které by se dalo krájet navzdory nepříliš hmotnému skupenství prostředí na Keteru.
"Byl jsem vtělen. To vtělení byl násilný akt! Vůbec jej nešlo předvídat."
Opětovně ticho, neb všichni zúčastnění zpracovávali právě vyřčenou informaci. Na Keteru je všechno jasné, není zde pochyb, dokud si je nějaká lidská duše nevztáhne, ale i ta se brzo proletí do Yesodu, aby si mohla pohodlně libovat ve světě klamů a polopravd. Právě uvíznutí zde brání pozemšťanům, což nemusí být právě jenom lidé, aby realizovali svojí pravou osobnost. Někdy stane se, že bytosti, které ovlivňovaly pozemské dění, bývají násilím, aniž by si to uvědomily dříve nežli po pár létech, vtěleny. Mají úspěšně vzbuzovat zdání obyčejných lidí a vést obyčejný lidský život s rodinkou, domečkem, zahrádkou. Jistě, táhne je to k magii a mají potřebu provádět stejné rituály, jaké obvykle provádějí lidé. I v tomto směru platí zásada, zejména nenápadně.
Setera Vlada spontánně obejmula a Ronaldovi se povedlo neupadnout do lidskosti, neb namísto žárlivosti, tolik typické pro lidská stvoření, nahodil soucit s vampem trpícím v nedobrovolném vtělení a naprosto chápal, jak hrozné se toto muselo jevit z pohledu sirgy.
"Setero, čekal jsem zde na tebe, jen ty mi můžeš pomoci. A láska tohoto tvora, který se poprvé nechová jako bídný červ, nám všem pomůže. Zamiluj se do něj, prosím." promluvil Vlad rozvážně.
Ronald k němu cítil nesmírné chvění radostné sympatie a upadal do dalšího extrému na škále lidskosti, a to neochvějné lásky k celému širému světu bez ohledu na jeho nebezpečí.
"Vlade!" vykřikla Setera, "dalo to práce jej dostat trochu do normálu, teď mi jej kazíš!"
Ronald se propadával po spirále dál a dál, jeho vnímání se změnilo na stav bez vnímání a probralo jej pořádné proplesknutí mužské dlaně z obou stran. To zabránilo pádu do Yesodu zase jinak.
Poté si Ronald pamatoval, ačkoli, se ztrácel ve vzpomínkové mlze, že mu Vlad otisknul do éterického těla znamení nedotknutelnosti: "Boris i každý vampír pozná, že jsi rytířem Řádu Dracul a sloužíš samotnému Vladovi."
"Jsem jeho patronka, nemůžeš jej jmenovat bez mého svolení." chladně podotkla sirga.
"Setero, je to praktické, bude tě moci milovat, aniž by jej Boris nebo kdokoli jiný mohl zabít. Navíc mi pomůže dát se na hmotě dohromady a dostane svoji odměnu, budete spolu." v klidu s jistou vřelostí v hlase poznamenal Vlad.
Setera se podívala Vladovi do očí a viděla v nich, jak moc je s ní spřízněn, odrazy nocí plných milování, povrchních milování a povrchních rozhovorů po nich. Nepoznávala sebe ani jeho. Opatrně se ujistila, zda je pořád v prostředí Keteru. Byla, takže pokračovala. Viděla pasti povrchní vášně, prý lásky, na které se nepamatovala, snůšku iluzí a je dva jako skvělé přátelé. Jen chycené do pasti. Opravdu byla pořád na Keteru, nedalo ji to, aby opětovně neověřila, kde je. Takto nejistá snad ještě nikdy před tím nebyla.
"On nás zachrání. Oba." zašeptal Vlad.
A Ronaldova pozornost se zaměřila na jasnou pravdu, neb v prostředí Keteru se pravda projevuje, jen ne každá bytost ji umí unést. Otazníky v očích sirgy jej nesmírně mátly. Přistoupil k ní ještě blíže a snažil se neohrabaně poskytnout alespoň něco, co by mohlo vzdáleně připomínat jistotu, nikoli její pouhou iluzi. Vlad s uspokojením přihlížel, kterak se Ronald zvládal nepropadat do lidskosti.
"Je to jenom člověk...nemůžeme od něj nic očekávat." zašeptala Setera.
"Je to Khemeťan, člen prastarého Dračího řádu. Má v sobě velmi dobře ukrytý pevný základ, který z něj dostaneš ven. Budeš, budeme jej potřebovat." Vlad vyslovil zjevnou pravdu.
"Je to Khemeťan, člen prastarého Dračího řádu. Má v sobě velmi dobře ukrytý pevný základ, který z něj dostaneš ven. Budeš, budeme jej potřebovat." Vlad vyslovil zjevnou pravdu.
"Proč?" zeptali se Setera a Ronald najednou.
Vlad vyvolal projekci ze Země, obraz dveří, které se otvíraly a v nich se objevila žena: "Seznamte se s mojí pozemskou ženou."
Vlad vyvolal projekci ze Země, obraz dveří, které se otvíraly a v nich se objevila žena: "Seznamte se s mojí pozemskou ženou."
Sirga pocítila něco, co by pozemšťan nazval infarktovým stavem spojeným s absencí jakékoli schopnosti se pohnout a emočním pohnutím svírajícím srdce. Pozemská žena se sesunula na zem jako hadrová panenka.
Komentáře