Je vůbec možné, aby adept magie neudělal žádnou chybu? Aby ze svojí cesty nevykročil někam bokem? Nepodlehl vlastní zaslepenosti? Nevím o nikom, kdo by se uměl chybě vyhnout. Dá se říci, že naběhnutí k úspěchu je v tomto oboru lemováno hodně chybami, které jsou na začátku a uprostřed snad přímo nevyhnutelné. Na rozdíl od jiných činností chyby v magii obvykle bolí, protože pracujeme sami na sobě. Když nebolí, je to snad ještě horší, protože jsme obalení neproniknutelnou vrstvou, přes kterou se magie k nám nedostane.
Povaha chyb bývá různá, protože každý jsme individualitou a jaksi Univerzum nám dává zabrat ohledně našich slabých stránek. Toho, co bychom nikdy neudělali. Vyzkouší naše zásady, předsudky, nastaví nám nekompromisní zrcadlo, pokud jej tedy budeme chtít vidět. To je ještě lepší případ. Přesto některé chyby se dají tak nějak zredukovat do jistých oblastí.
Podstatné je připustit si, že se jedná o chybu. Práce s ní je otázkou sebepoznání. Někdo potřebuje být hodně spokojený. Někdo jiný zase si naopak potřebuje uvědomovat svojí nespokojenost, aby překlenul některé záležitosti. Někdo má rád různorodost rozdělaných věcí a někdo zase jede svůj směr a ani rána pro nic kolem. Stejně tak si můžeme řešit otázky vnímání, rozlišování toho, co nám prospívá od toho, co nám škodí, výkonnosti, emocí, pociťování, vidění, vytváření komplexnosti obrazů.
Pocit vyvolenosti či nadřazenosti
Připadat si jako někdo úplně jiný, úžasný, nadpřirozený, někdo, kdo je známý ve vesmíru, někdo, kdo je natolik namakaný, že těžko hledat na této zemi někoho alespoň trochu se přibližujícího schopnostem a pozici právě postaveného adepta. Nicméně ve své skromnosti někoho nalezne....jen aby časem zjistil, že ten člověk se mu nikdy nevyrovná, protože je příliš zasekaný chybami.
V takové fázi, i když v mnohem menším měřítku adept obvykle získává pocit, že všechno se točí jenom kolem něho. Někdo nebo někteří musí jen kolem něj kroužit, být mu k ruce. Často je hrdinou svých vlastních snů. Ale na hmotě, ať si
o sobě myslí cokoli, spíše připomíná loosera.
A tak si v této fázi mnozí řeknou, že se obětuji pro dobro ostatních. Právě zde se vytvářejí mnohá omezení do budoucna, jejichž překonání třeba ani nebude možné. Náš mozek si vytvoří ochrany před realitou.
Jestli čtenář jásá, že jeho se toto netýká, tak snad se vyhnul této chybě i v opačném gardu, kdy naopak se ponořil do pasti sebepodceňování. Ono je docela jedno, zda se člověk nafukuje nebo naopak se považuje za nejposlednějšího z posledních. Oba tyto extrémy vedou ke stejnému. Nakonec o vyvolenost jde i v opačném gardu.
Magický útok
Magický útok bývá pro adepta dobrou zprávou, konečně někomu stojí za to, aby mu věnoval pozornost. Pocit sebedůležitosti rapidně stoupá. Obvykle magický útok zažívají ti, kteří sebe považují za vyvolené. Jistě, tupý magický dav se spolčí a útočí na něj kdekdo, protože vyvolenému závidí jeho úžasné schopnosti.
V životě takového jedince to vypadá jako u schizofrenika trpícího paranoidním obdobím. Najednou si na velkého mága troufne i obyčejná čakrabába, která ale má úspěch.
Lidé trpící pod touto tíhou obvykle nepoznávají slavná jména, aby si přečetli nějakou knihu od nich, nýbrž právě proto, aby nalezli další potencionální útočníky. Zdá se, že tento druh her Univerzum zbožňuje.
Někdy trpící nemá problém s člověkem, ale útočí a zničit jej chtějí přímo entity. Což již může přerůst v nějakou duševní poruchou. Přeci jenom, pokud jakože útočí člověk, je to alespoň dobrá záminka ukojovat svoji zvědavost a o toho člověka se zajímat. Tím se trochu přeci jenom spustí i jiné procesy a zejména se energie rozptýlí, pozornost není zaměřená pouze na "útoky". U entit, je dosažení podobného zadostiučinění těžké.
Pravdou také je, že jakmile se někdo začne navážet do magického štítu jiné osoby, bude schytávat bumerangy, neb jeho vlastní nemístně zvědavá či nepřátelsky zaměřená energie se mu násobně vrátí.
Jsou lidé, kteří mají potenciál vězet takto v něčem po léta. Naleznou si nějaký důvod a mají a hrají si svůj fiktivní boj. Jejich smysl pro realitu se sice po létech vytratí, ovšem o to lépe oni sami budou moci vést své války. Začínají tak žít fiktivní život někoho jiného a onoho jiného začínají energicky dotovat.
Ignorace toho, co je zjevné
Pokud jde o magii, velice lehce se s ní můžeme dostat do stavu, kdy začneme ignorovat zjevné věci. Nejčastějším důvodem k ignoraci je přijetí skutečnosti, že nemusíme rozumět všemu.
Velmi úspěšným objektem ignorace bývá míra vlastních schopností a omezení. Obvyklým bývá i barometr, kdy naše přesvědčení právě o této otázce bývá všude jinde, jenom nepostihuje to, co by mělo.
Žití ve fantazii. Je normální si pojmenovat, jak to ve které sféře máme. Tedy i zde na hmotě. Jestliže se nacházíme ve sféře fantazie, nevnímáme realitu ale nějaké projekce něčeho.
Velice pomůže spíše o těchto věcech mlčet, nežli je řešit s někým, kdo se přesně tomu, co sami děláme, ani nevěnuje. Časem se nám z magického praktika může stát posedlost, díky níž působíme jako náboženský fanatik.
Nachytání se na povrchní stránku věci
Povrchnost bývá závažným nedostatkem, který zabrání proniknout do hlubších vrstev. Neznamená to, že nemáme o sebe dbát a být zarostlým poustevníkem, nebo za každou cenu bio, vegan, ect. Znamená to přijmout, že
existuje kolem nás něco, co přesahuje běžnou zkušenost.
Povrchní lidé dávají hodně na efekt, na to, jak to vypadá, na falešné pozlátko, které omylem považují za zlato. S magií se dá dostat hlouběji, ovšem ono je to značně omezeno limity, které každý z nás má, dokud si je postupně neposuneme.
Ovšem bývá obvykle se na tuto stránku nachytat a hovět si pohodlně v hladině povrchnosti. Problém nastává, protože adept je buď se sebou spokojený, anebo naopak, upadá do depresí, kdysi hodně věcí umí vyčíst. Najednou něco objeví, něco mu dojde a jede si spokojeně ve své povrchnosti dál. Protože již mu nedochází, že to zjevně chce změnit něco i v životě.
Probrat se dá z čehokoli, ovšem zde musí ustoupit pohodlí. Někdo je dotlačen životními okolnostmi, neb Univerzum si dává, záležet, aby jedinec z této hladiny pohodlnosti vypadnul. Spokojenost, která nejde z nitra, pouze něco překrývá. Pochopitelně, i zde se střídají různé nálady a výkyvy nálad, aby některý z nich mohl zajet hlouběji.
Nepotřebuji ritualizovat, číst....
Obvykle se adept přeceňuje a nechápe, že cokoli nového začíná, je potřeba to vzít od začátku do konce a pořádně, ne pouze systémem viděno z rychlíku. Ono s čímkoli novým, pokud to chceme praktikovat, i když již máme nějaké zkušenosti, je potřeba se provázat.
Jestliže praktikujeme nějaký směr, je potřeba v rámci tohoto směru nic neignorovat a vše si odpraktikovat, získat různorodé zkušenosti s různými technikami.
Naplňování představ mainstreamu
Jedná se o častou past, protože představy o magii jsou spíše formovány spíše kinematofografií a různými fikcemi. Je potřeba si promyslet, nakolik chceme praktikovat magii schopnou manifestovat se do hmoty anebo zda budeme raději naplňovat představy nečarů o tom, jak má magie vypadat.
To platí o magii obecně, stejně tak i o jakémkoli jejím odvětví.
Podceňování těla
V magii se jedná především o otázky duchovní a mnohdy se sklouzává zejména k zanedbávání fyzické stránky. Tato dokonce podle některých přístupů není až tolik podstatná. Jenomže cokoli si máme na hmotě manifestovat, potřebujeme manifestovat skrze vlastní tělo. Jinak to není možné.
Pečovat o tělo prostřednictvím magie, je náročné a také ihned vidíme, jak nám magie funguje. Je ihned jasné, nakolik toto funguje. Tělem nemyslím pouze vizuální stránku, ale všechny jeho složky.
Točení stejných chyb jako na kolotoči
Všechny shora popsané a mnohé jiné chyby, které jsem ani nevyjmenovala a ony vzhledem k individualitě každého z nás ani vyjmenovat nejdou, lze opakovat v různých mutacích prakticky neustále. Děje se tak, když si jednotlivec neuvědomuje, co přesně provádí.
Tuto hru lze hrát i na téma, částečně si svoji chybu uvědomuji. Z nějakého důvodu si člověk není schopen připustit, že to, co provádí, sice je chyba, ale nepodívá se na kořen celé své chyby, neumí nebo nechce se vrátit na začátek.
---------------
Naše chyby, jakmile se s nimi shledáme a přiznáme si je, ačkoli jsou jakkoli hrozné a třeba jsme dlouho o nich nevěděli, jsou nakonec zdrojem našeho posunu vpřed a dál. Bez nich bychom se nikam dál nedostali.
Nemám jasno v jiných otázkách, které jsou vždy kontroverzní. A to, když vidíme chybu, do které se někdo jiný motá, máme na ni poukazovat?
Jistě, nemyslím vykřikování, jejda, toto je chyba, podívej se, toto je špatný přístup. Opravdu to není dobrý nápad, protože člověk je zaskočený a neví.
Vyzkoušela jsem poukázat na chybu, když jsem měla něco jako obecné svolení. Když jsem byla požádána o radu. Když stála osoba před zapeklitou situaci a já viděla, že se jedná o následek jistého přístupu.
Dokonce jsem se v těchto situacích pokoušela pouze naznačovat.
Nemělo to smysl. Okamžitě naskočil filtr a důvody, které obhajovaly ponechání si alespoň kousíčku oné roztomilosti, která se jevila býti chybou.
Nemyslím si, že existuje konečná a jediná správná odpověď na tuto otázku. Poučování nemá nikdo rád, já také ne. Postavila jsem se k těmto situacím pragmaticky. Mimo klientský systém na chybu druhého již nepoukazuji, ani kdyby mě o to nevím jak, prosili. Rovina kamarádská je totiž úplně jiná nežli rovina klientská. Kamarádská rovina je úplně o něčem jiném, tady je na místě zejména býti oporou. Klient, alespoň ten můj, je někdo, kdo se potřebuje postavit něčemu, co jej omezuje a vybral si právě mě, abych jeho omezení pojmenovala a nastínila mu způsob, jak s tím má jednat. Jestliže bude chtít další pomoc, jednoduše se se mnou dohodne, jak dál a sám si nastavuje hranice.
******
Autorka na zakázku píše astrologické rozbory a poskytuje konzultace adeptům magie.
Komentáře