Svět nebyl stvořen za 7 dní vyjadřuje mé vlastní přesvědčení, neb biblické stvoření světa nemá pro mě tu stejnou sílu přesvědčivosti jako stvoření podle Severské mytologie nebo podle mytologie Khem (pro racionálně založeného čtenáře se hodí otázka: který z khemetických mýtů přesně myslí?).
Aby bylo ihned na počátku jasno, původně jsem chtěla psát o kočkách, ale jak mám psát o kočkách, když je potřeba napsat o stvoření světa, ve kterém kočky budou míti své nezastupitelné místo. Takže o kočkách příště, neb mně jejich samostatná osobnost mající smysl pro lásku, ovšem nikoli pro její závislou formu na rozdíl od psa, nesmírně baví. Pokud si člověk potrpí na vděčnost, kočka není vhodnou volbou, šikanovala by jej. Tolik ve zkratce o kočkách, kdo je zná, naprosto rozumí tomu, proč jím Bast, Freya a álfar rozumí mnohem lépe nežli lidem.
Od mýtů nemůžeme očekávat doslovnou pravdu. Je jich tolik a každý popisuje stvoření světa poněkud jinak. Jistě, když se v nich budeme dostatečně dlouho šťourat, popřemýšlíme nad metaforami, rozebereme jednotlivá slova na písmenka a přehozením jejich pořadí se dá dospět i k jistým podobnostem. Neb co jiného si počít s tím, který z nich je pravdivý a je potřeba dospět k závěru, že přeci všechny. Jinak by esoterická pravda dostala na frak.
Jenomže mytologie o stvoření světa v sobě zároveň zahrnují recept, jak se s danou tradicí nějakým způsobem pojmout a propojit s jejím egregorem a jinými energiemi. Mýtus o stvoření světa podle té, které tradice v sobě zahrnuje zároveň i iniciační prvky. Obvykle tyto mýty mívají několik fází a zahrnují v sobě několik kroků. Je potřeba si tyto kroky uvědomit. Protože každý z nich obsahuje jistou zajímavou fázi, kterou když si neprožijeme, neposuneme se v dané tradice dál. Pro magii je totiž kulturní kontext velmi důležitý.
Nemám v úmyslu psát o všech mýtech jako takových, pouze o těch, které mám odpraktikovány. Přečtených jich mám mnohem více, nicméně nemá cenu psát o tom, co mám pouze přečteno. Tedy mohu popsat jisté momenty, které jsou zajímavé v severské a khemetické tradici.
Než svět začne vznikat, děje se něco, co je nastaveno způsobem, že není zbytí. Dějí se věci představující Abyss, pád do Abyssu, ohromnou ztrátu a zahrnují v sobě prvek, kdy nelze jinak. Každá iniciace začíná velmi nepohodlnými podmínkami, kdy vnímáme ohrožení života, zdraví, hrozí nám vážně, že o něco přijdeme, jsme vymáchání v podmínkách, kde přežití není úplně jednoduché...a nám nezbude nic jiného, nežli v sobě zapálit jiskru a řešit situaci tak, že v sobě aktivujeme magii. Bez těchto podmínek se jedná pouze o teoretickou úvahu. V severské mytologii toto představuje ona propast Ginnungagap a skrze ni tekoucí Élivary. U Khem ztracení Tenufa a Šu v praoceánu.
Další podstatnou věcí jsou bytosti, které vstupují na scénu v určitém pořadí. Tyto bytosti se nějakým způsobem chovají a představují jisté nároky, které musíme zvládnout. Jinak se do dané tradice nedostaneme a nebudeme schopní onen kulturní kontext uchopit. je také velmi vhodné uvědomit si, které síly jsou nevědomé a které již vědomím disponují. A jak toto vědomí předávají dál.
Zajímavou záležitost představuje spojení protikladů, bez něhož by neumělo nic vzniknout. Tyto protiklady lze najít již brzo po začátku procesu a mohou se i opakovat. Spojení protikladů vytváří řád. Naopak, jejich pochybení vytváří chaos. Právě prvky chaosu bývají v mytologii zastoupeny vždy. Na jedné straně posouvají děj kupředu, na druhé zase ničí zaběhnutý řád a vytvářejí velmi nepřátelské podmínky. Pokud jím porozumíme a naučíme se s nimi vhodně zacházet, je proces transformace úplně někde jinde.
Neexistuje nic jako univerzalistický mýtus o stvoření světa. V tom tkví právě problém univerzalismu, jeho kulturní kontext je splácaný z různých věcí. Potom je nesmírně těžké očekávat porozumění, k němuž dospěje adept na konkrétní tradici navázaný.
Komentáře