Znáte to, čtete si něco od někoho jiného anebo posloucháte a v jistém okamžiku to začne ve Vás pošťuchovat....řekni mu/jí něco....
Často jsem si říkala, nesmíš, nemluv do toho....
Když nepomohlo, tak nastoupila verze.... O kolik kamarádů jsi již díky svým postřehům na tomto poli přišla? A sklapla jsem si....
Byli i chvíle, kdy vnitřní dialog pokračoval argumentaci, která dopadala různě. Buď jsem se s velkým sebezapřením na věci vykašlala anebo jsem něco více či méně adresně naznačila.
Bylo to hodně svazující, zejména pro mně. Věděla jsem, že každý má právo na vlastní omyly..., ale sakra, když to přece vidím...
Magická praxe je záležitostí nesmírně individuální. Nemyslím pouze začátek, ale celkově.
Můžete si žít jako někdo sebedefinovaný, potom narazíte na mně a zajímavým způsobem mně přesvědčíte, že se chcete u mně učit, a najednou uplyne pár měsíců a jste někdo jiný. Tak přesně toto se stalo mým kolegům v roli mnou vedeného adepta. A právě toto jsou jedinci, jímž do toho, jak praktikují, mluvit mám.
Další, jímž do toho mluvit je naprosto v pořádku, jsou mí klienti. Ti dokonce očekávají, že jím něco řeknu, a naprosto oprávněně. Ovšem nemohu klientům zasahovat do snění, sjet energickou stopu, ani jím nahlížet jen tak do mysli. Jednak to chce propojení kvalitnější a také to není úplně příjemné. Proto používám nativní horoskop či tarot jako základ. V takových případech je potřeba zachovat takt a nezasahovat do věcí, které si oni naopak rozkrývat nepřejí. O tom, co se bude řešit, k čemu potřebují můj komentář, je na místě se vždy domluvit a mnohdy i spolu nalézt vhodný způsob.
Další kategorie jsou kolegové, kteří nejsou ani v jedné z těchto rolí, a těm do jejich magické cesty nemám co mluvit. Právě díky uvědomění si nezbytnosti různých přístupů opadla i potřeba v úvodu uvedeného vnitřního dialogu. Jistě, vidávám hodně věcí, jež bych já nejenom nedělala, nýbrž je považuji za zadělávání si na problém. Jenomže, kdo nic nezkusí, nic nepodělá. A jakákoli chyba je nezbytným krokem v procesu učení se.
Nemá každý stejné tempo, ani stejný počet chyb, ani stejné odhodlání. Proto pro mně výrok "dělám magii xx let" nemá příliš vypovídající význam. Jak mohu vědět, zda dotyčný třeba xx-1 let nestagnoval? Mně zajímá, jaký je teď. Odvolávání se na čas poukazuje spíše na skutečnost, že dotyčný potřebuje zdůraznit svojí zasvěcenost. Možná se dle jeho názoru k němu nechovám dostatečně uctivě. Jakákoli skutečnost týkající se času pouze poukazuje na dlouhodobý zájem o magii.
Zajímavé je i tvrzení "ten je mladý, nemůže nic vědět". Mladý člověk zcela jistě nemůže mít zkušenosti člověka věkově staršího. Saturnský oběh nelze obejít. Jenomže v mladém věku máme takovou přirozenou vazbu se svým HGA, ještě nezdeptanou neúspěchy, spíše víme, co doopravdy chceme, protože jsme ještě neměli mnoho času k tomu, abychom přijali to, co se nás očekávají ostatní. Ono stařecké "život tě naučí" je v podstatě vyjádřením naděje, že to mladého zdeptá také.
A proč by nakonec mělo?
Neexistuje ideální čas.
Je pouze to, co sami fakticky uděláme.
Nejde o to nepochybovat, ale umět se na sebe podívat jinak. Např. takt je obecně vzato žádoucí vlastnost. Dokud taktně nezačnu omlouvat to, že někdo svým chováním překračuje hranice. Ovšem bylo by chybou toto brát jako výzvu, abych sama začala překračovat hranice. Jestliže si činím úsudek u toho, koho učím, je tak po znalosti jeho osobnosti a vědomí postupného posunu. U klienta se dá vyjít z toho, že mi dal souhlas, abych se danou záležitostí zabývala, zaměřila se na ni a mám k tomu potřebné údaje. Obojí je o odpovědnosti.
Něco úplně jiného je učinit si úsudek o tom, co vidím či čtu jen tak. Mnohdy se takový závěr zrodí narychlo a velkou roli v něm hrají sympatie či antipatie, jistá forma přenosu svého problému na toho druhého. Dalším aspektem je poskytování nevyžádané rady, to nevzbuzuje příliš porozumění na druhé straně. Jistě, můžeme si o druhém učinit validní úsudek, ovšem ten je založen na tom, nakolik je ten druhý poodobný nebo odlišný.
Po uvědomění si shora popsaného, jsem přestala mít potřebu vysílat varovné signály. Zkušenost, jak praví klasik, sama o sobe je nepřenositelná a nějakým způsobem i obohacující.
A nakonec, jestliže někoho známe pouze "online", aniž bychom spolu měli jakoukoli jinou podotýkám oboustrannou vazbu, je otázka jakékoli "diagnostiky" stran věci okultních spíše dílem náhody a podvědomých obsahů.
POZN. vazbu může vytvořit nejenom zájem motivovaný pozitivně, ale i takový ten nesnášenlivý, potřeba do někoho neustále rýpat, přehnaně sledovat, co právě dělá, vymezovat se vůči někomu. Je na místě se distancovat, pokud to potřebujeme, je na místě se i postavit za sebe, ale dlouhodobá nenávist je vlastně parodii lásky otočené naopak.
Komentáře