Kolem zimního slunovratu mívám dobu přemýšlení a takového více zatažení se do vnitřního světa. Myšlenky připlouvají a odplouvají, některé jsou jen estetickou poznámkou, jiné mají v sobě náboj skvělého nápadu, některé na něco upozurňují, jiné jen tak nazávazně laškují. Mnohdy v tomto období dostanu nápad, který si realizuji docela dlouho a je to vždy nesmírně zajímavé.
Když se řekne osud a čas, představíme si Kolo roku. Kolo roku je záležitostí střídaní různých období a opakování jistých pro nás významných dnů. Ty dny budou záviset na tom, jakou tradici vyznáváme. Vždy jsem k nim přistupovala poněkud pružně, aby byly pokaždé jiné, protože nemám ráda zacyklené, každý rok se opakující věci téměř stejným způsobem. Brrrr, šílená představa. Ale pro někoho jiného naopak tyto věci mohou představovat uklidňující jistotu, že vše probíhá, jak má, že vše, je jak má být, že je zde budovaný kontakt s Bohy.
Proto beru svátky tak trochu podle sebe. Velice mně baví kromě slunovratů, Nový rok, Valpurga, sv. Jan, Samhain (období) a novy a úplňky. Jinak mám své vlastní svátky, dny, kdy se událo něco významného v mém soukromí, které nejsou pouze narozeniny či svátek, ale je toho mnohem více. Třeba mám sakra dobrý důvod slavit 13. prosinec, ale nikoli kvůli tomu, že je Lucie. Nějak mám tyto věci pojaty introvertně.
Tyto svátky jsou pokaždé jiné, přímo vybízejí k vlastní invenci. Jistě, u některých je zde i rituální část, ale ta zachovává jistou kontinuitu. Slunovraty samotné jsou pro mně trochu individuální záležitostí, zejména pro runovou věštbu. Zajímá mně v podstatě, co mám zvládnout, od slunovratu do slunovratu, je to zajímavé a nevázané nějakou konkrétní události typu: již vyhraju svůj 5. milion, vezme si mně, přestěhuji se, najdu ideální práci apod.
Ono výhodou takových rozkladů je, že jasně vidím, co mám zvládnout, na co zaměřit pozornost, co naopak nechat na volnoběh, a když tedy praktikuji, události samotné přicházejí. Pochopitelně tento přístup nemusí vyhovovat každému, mi se to říká, když mám tendence vidět i za horizont událostí.
(Divinace)Nemám tendence dělat roční předpovědi na globální situaci, některé věci vnímám, ale nějak nejsem typ, který by je potřeboval ventilovat dál. Ale tak třeba jednou tomu přijdu na chuť. Stejně tak mně nebaví rozklady podle čehokoli na 12 měsíců v roce. Kdysi jsem je pro jiné dělávala a naštěstí si je zapsala, protože potom v průběhu roku se divili i ušima, co se to děje. Podle mých poznámek se jednoduše odehrávalo to, na co si vyložili a zapomenuli. Lidé mají mnohdy pocit, že znalost budoucnosti je na něco připraví a oni se mohou zařídit. To zvládne opravdu jen pár promile z populace, protože podobné věci jsou velmi náročné na promyšlení svého přístupu a je potřeba počítat i s prvkem nevyjevené nepředvídatelnosti. Tedy je potřeba kombinovat to, co vím jistě, s tím, u čeho je potřeba důvěřovat intuici. A zejména netlačit na pilu, což je dovednost lidem ukrytá.
Vůbec nerada divinuji budoucnost ženám... Ony jsou svéhlavičky. Obvykle chtějí ideální vztah s ideálním partnerem a mít ideální život. Tarot nám málokdy řekne, ano drahá, budeš to mít přesně takto a začne to v tento den, protože jsi se z posledních hlouppostí dostatečně poučila. Zato nám připomene poslední povedené hlouposti a vyjeví, co máme jako nástroje v rukou a co se od nás očekává, že pro to máme udělat. Zkušenost ukazuje, že čím podrobněji instruuje, jak chytit příležitost za pačesy, tím více tazatelka se drží toho, že ona nebude dělat nic, protože to musí osud. Ona nechce nic, protože to musí udělat osud. No osudu je to jedno, ber nebo nech být.
Netuším, kde se vzala představa, že jakmile nabíhají osudové věci, není potřeba ničeho dělat. Vrátím se k ATU X, která je o osudovosti. Jsou jisté okamžiky dávající nám do rukou příležitost. Obvyklé vícekrát, neb přístupem běžného smrtelníka je, že to nevidí, takže osud se musí snažit. Jenomže my s tou přihrávkou musíme také umět něco udělat. Je rozdíl být strženn proudem a plandat anebo zaujmout pozici a při příležitosti se něčeho chytit a postupně si osud formovat. Vůbec mám podezření, že osud vítá smysluplnou snahu jednotlivce podílet se se na vytváření svého života.
Takže zimní slunovrat. Přál bych čtenáři, aby si uměl navzdory blížicím se svátkům vydechnout a jen tak si porozmlouvat s s divinačním prostředkem či se zaměřit na vztah k němu. Nechal jen tak myšlenky plout bez nějakého musíš. Není podstatné ani tak, co o své budoucnosti zjistíme, ale zda umíme zachytit onen pocit říkající nám, že právě teď je potřeba zachovat se takto.... mnohdy navzdory tomu, do čeho nás tlačí někdo jiný. Protože jsou lidé, kteří neumí být sami se sebou, natož sami sebou, a tak potřebují někoho dotlačit do něčeho, co si vymysleli sami.
Komentáře